Film Jan Žižka očima historika: Jáklův chmurně chmurný sen o středověku

Do českých kin tento týden vstoupilo historické drama Jan Žižka. Jeho uvedení o dva roky posunula pandemie covidu. Čekalo se na něj ale i s ohledem na to, že jde o vůbec nejdražší český film všech dob. Jakého Žižku režisér Petr Jákl publiku představuje? Je v zajetí schémat, nebo nabízí nový pohled na české dějiny? Anebo je historie jen kulisou a film zrcadlí spíš nálady a obavy dnešní společnosti?

Jan Žižka režiséra Petra Jákla si vysloužil přídomek „nejdražší český film všech dob“. Nakonec stál téměř půl miliardy korun, ačkoli na začátku měl být jeho rozpočet výrazně nižší.

„Ten film je spíše než historií mýtem nebo fantasy,“ říká historik Petr Kopal, který se věnuje vztahu mezi dějinami a filmem v Ústavu pro studium totalitních režimů. A to i proto, že historické záznamy z dob Žižkova mládí se téměř nedochovaly.

„K historické realitě bych to vůbec nevztahoval,“ uvádí Kopal. „Objevovala se tady tehdy řada krizových jevů, v tomto ohledu není ten film úplně mimo. Ale že by se tady za vlády Václava IV. běžně po vesnicích potulovaly hordy kumánů a vraždily každého na potkání, to si myslím, že zase úplně ne,“ pokračuje.

Scéna se lvem, který nakonec Žižkovi pomůže zbavit se některých protivníků, může být podle Kopala převzatá z legend o tehdejším českém králi.

„Jáklův film je pokusem o variaci na hollywoodský historický epos,“ popisuje Kopal. Tento žánr je podle něj už několik desítek let v základních rysech neměný - „dochází v něm k útlaku, proti kterému se bouří lidové masy, do jejichž čela se staví lidový vůdce“.

Takový popis ostatně odpovídá i dalšímu českému snímku u nikdy neporaženém vojevůdci, který v roce 1955 natočil Otakar Vávra. Tehdy se ale režim snažil na „osvědčený historický příběh naroubovat komunistickou stalinistickou ideologii“.

Současné zpracování podle Kopala zejména pracuje s emocemi. „Je to příběh o společenské megakrizi nejen českého království, ale jak je tam zdůrazňováno, tak celé Evropy, křesťanstva, multiverza, prostě všeho možného,“ vysvětluje historik.

To podle něj vytváří paralelu s dnešní situací, kdy je část české společnosti nespokojená se zdražováním a obává se války na Ukrajině. „Nějak to může zapůsobit, ale individuální recepce je prostě ošidná. A to se stávalo dokonce i komunistům, kteří se domnívali, že historickým velkofilmům dali jednoznačný ideologický náboj,“ vysvětluje Kopal.

V podcastu 5:59 se také dozvíte pohled historika na to, co pro českou společnost postava Jana Žižky znamená a jak ho vnímá, nebo jestli může filmový historický epos přitáhnout pozornost k období husitských válek. Poslechněte si v audiu na začátku článku.