Analytik: Ukrajině jde o přežití, Evropa může pomoci „nástražným drátem“

Donald Trump telefonuje. Nejprve tento týden přes dvě hodiny hovořil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, pak došlo i na hlavu Ukrajiny Volodymyra Zelenského. Všichni podpořili možnost neútočení na energetickou infrastrukturu, zatím ale vzdušné údery pokračují. Jak daleko je k příměří? Ptáme se bezpečnostního analytika.

Průlom na cestě k míru, nebo spíše nebezpečná hra amerického prezidenta? Podobné otázky přinesla ostře sledovaná aktivita Donalda Trumpa, který se tento týden spojil s oběma stranami války, kterou Rusko vede proti Ukrajině. Nejdříve v úterý telefonoval s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem a o den později s ukrajinským lídrem Volodymyrem Zelenským.

Přestože se Trump s oběma protějšky prý shodl na potřebě pozastavit údery proti energetickým objektům a Kreml informoval o tom, že částečné příměří má začít platit ihned, ostřelování v posledních dnech neustalo. Zelenskyj na síti X v návaznosti na útoky napsal, že Putin „de facto odmítl návrh na úplné příměří“. Navzdory tomu ale později vyjádřil naději, že letos bude možné ve válce dosáhnout trvalého míru.

Odborník na mezinárodní bezpečnost Michal Smetana je nicméně k takové možnosti zatím skeptický, a to přesto, že současnou situaci považuje za „určitý průlom“. „Obávám se, že vize, že bychom se dostali k něčemu, co bychom mohli nazvat ‚stabilní mír na Ukrajině‘, je skutečně zatím velmi daleko,“ říká v podcastu 5:59 expert, který působí na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Hlavně po plnohodnotné invazi z února 2022 se západní státy snažily Rusko v čele s Putinem uvrhnout do mezinárodní izolace. Teď ale ruský prezident strávil s Trumpem „na lince“ zhruba dvě a půl hodiny. Mluvit přitom měli například i o možnosti uspořádat hokejové zápasy mezi hráči severoamerické a ruské ligy.

Nejen kvůli Putinově vykročení z „trestné lavice“ na globálním hřišti zaznívají hodnocení, podle kterých je to právě on, kdo z událostí tohoto týdne zatím vytěžil nejvíce.

A podobně to vidí i bezpečnostní analytik Michal Smetana: „Vladimiru Putinovi se díky zvolení Donalda Trumpa (prezidentem USA) podařila poměrně zásadní věc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ udělat úplně zanedbatelné ústupky, respektive v podstatě skoro žádné, které by vedly k nějakému trvalému a stabilnímu míru na Ukrajině, ale zároveň dostat svoji zemi politicky z mezinárodní izolace.“

Smetana připomíná, že ruská média ostatně poslední dny oslavují coby velké diplomatické vítězství. „Obávám se, že tady Rusko dostalo obrovskou cenu a zaplatilo za ni velmi málo,“ dodává.

Kreml navíc podle akademika z FSV UK může z vojenského hlediska považovat za relativně výhodné i zmíněné částečné příměří, které –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud skutečně začne platit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ by mělo trvat 30 dní.

Také na Ukrajině totiž začíná jaro s příslibem teplejšího počasí, z ruského pohledu tak může slábnout atraktivita cílů spojených s energetikou. Navíc Kyjev postupně dokázal vybudovat početné kapacity dronů, kterými bolestivě zasahuje agresora v hloubi jeho vlastního území. A v neposlední řadě Rusko i během přestávky ve vzdušných útocích může pozornost dál soustředit na své pozemní tažení.

„To znamená: V této logice se dá říci, že pro Rusko to není (možné částečné příměří) až tak zásadní ústupek,“ podotýká Smetana s tím, že naopak Ukrajina může být aktérem, který z vojenského hlediska „trochu ztratí“.

V posledních týdnech se přitom ukrajinská armáda dostala do nesnází v Kurské oblasti, tedy v ruském příhraničí, kam Ukrajina loni provedla odvážný výpad –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a dokázala v jistou chvíli ovládnout až zhruba tisíc kilometrů čtverečních ruského území. Teď ale ruská armáda Ukrajince vytlačuje, ovládla už podle všeho také okresní město Sudža.

Putinovy jednotky ale nepřestávají tlačit ani v ukrajinské Záporožské oblasti nebo ve směru na město Pokrovsk, které je klíčovým logistickým uzlem v Doněcké oblasti.

„Rusko se tak v rámci jednání (o možnosti příměří) vlastně snaží koupit čas, aby si zachovalo dynamiku své ofenzivy na zemi a aby si vylepšilo svou pozici, kterou pak může opět použít jako páku pro další vyjednávání,“ upozorňuje Smetana.

Otázkou zůstává, jak současné diplomatické manévry, kdy Spojené státy považují Rusko za rovnocenného partnera a zároveň daly jasně najevo, že na Ukrajinu mohou zatlačit třeba skrze pozastavení dodávek zbraní nebo sdílení zpravodajských informací, změní konečný výsledek celé rovnice.

Už teď je velmi pravděpodobné, že Ukrajina některých svých požadovaných cílů nejspíš nebude schopná dosáhnout. Trump například zmínil, že ke vstupu Ukrajiny do NATO nedojde. Po vyjednávání v Saúdské Arábii také americká administrativa několikrát zopakovala, že se Kyjev bude muset smířit s územními ústupky. Oproti tomu vůči Moskvě Trump vyslal jen několik neurčitých vyjádření o možných clech nebo dalších sankcích týkajících se ropy či zemního plynu.

„Ukrajina to bude mít v jednáních velmi těžké,“ říká bezpečnostní odborník.

Pro administrativu Volodymyra Zelenského i celou zemi je podle Smetany nanejvýš klíčová otázka bezpečnostních záruk v rámci případné mírové dohody. Bez silných zajištění se totiž nad Ukrajinou bude neustále vznášet hrozba další ruské invaze.

„Pro Ukrajinu by to znamenalo, že bude státem, který bude teritoriálně okleštěný, do něhož kvůli riziku dalšího vojenského konfliktu nebudou přicházet (zahraniční) investice. (…) V takové situaci budou odcházet mladí lidé, kteří tam nebudou chtít žít, protože neuvidí budoucnost. A budou se bát, že se konflikt obnoví,“ míní Smetana s tím, že takový scénář by byl velkým rizikem pro samotnou životaschopnost Ukrajiny.

Budoucnost země by snad mohla podepřít „koalice ochotných“, kterou se v současné době snaží vytvořit někteří evropští lídři. Podle Michala Smetany by právě rozmístění vojáků této koalice na Ukrajině mohlo poskytnout tolik potřebné bezpečnostní záruky.

Nemuselo by přitom jít o masivní vojenské nasazení. Expert s odkazem na tzv. teorii nástražného drátu (v angličtině známá jako „tripwire force“), patřící do ranku mezinárodních vztahů, vysvětluje, že i relativně malý počet nasazených vojáků by pro Rusko mohl vytvářet moment odstrašení. Moskva by se totiž mohla obávat, že přímý útok na tyto jednotky vyvolá silnou odvetu států, které je na Ukrajinu vyslaly.

„Samozřejmě, vždy je otázkou, jak moc důvěryhodná ta hrozba (pro režim v Moskvě) je. A zda by to Rusko nevnímalo jako blaf,“ uvádí odborník a zároveň upozorňuje, že by takové nasazení nicméně v nějaké míře přinášelo i riziko, že se Evropa s Ruskem dostane do války.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je reálné, aby roli Spojených států v podpoře Ukrajiny převzala Evropa nebo jak zásadní mohou být nadcházející mírová jednání v Saúdské Arábii. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.