„Vítejte ve svobodné Sýrii!“ Zážitky ze země po pádu diktátora

Loni začátkem prosince se nečekaně rychle zhroutil režim syrského diktátora Bašára Asada, který zemi tvrdě vládl skoro čtvrt století. Miliony Syřanů si od té doby zvykají na novou realitu pod vládou islamistů. Co od nich čekají? A jak v zemi, kde přes deset let probíhala občanská válka, vypadá běžný život?

Státy Evropské unie se začátkem tohoto týdne shodly na částečném odstranění obchodních sankcí uvalených na Sýrii kvůli občanské válce, jež v zemi propukla poté, co Bašár Asad v roce 2011 krvavě potlačil zprvu nenásilné protesty proti jeho vládě konané v atmosféře tzv. arabského jara.

Konflikt se následně vyostřil, vyžádal si statisíce lidských životů a miliony lidí vyhnal z jejich domovů. V posledních dvou letech ale naopak jeho intenzita výrazně klesla, a tak prosincové vítězné tažení islamistických povstalců z organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS)  – některými západními zeměmi označované za teroristickou – napříč Sýrií až do Damašku zaskočilo nejen Asadův režim a jeho spojence, ale prakticky celý svět. Hnutí přitom už předtím ovládalo provincii Idlib na severu země.

Jak si Syřané zvykají na nové vládce a pořádky, vyrazili tento měsíc do Sýrie zjistit fotoreportér Radek Vebr a reportér zahraniční rubriky Seznam Zpráv Milan Rokos. Ten nyní své postřehy a dojmy sdílí i s posluchači podcastu 5:59.

„Asi největší změnou, kterou uvidí každý člověk, který přijede do Sýrie nebo Damašku, je všudypřítomná chudoba. Prakticky na každém kroku vidíte žebrající lidi, často velmi malé děti nebo starší ženy, které prodávají cokoliv od sušenek po balíčky papírových kapesníků,“ porovnává Rokos současný stav s návštěvou předválečné Sýrie. „A změnou jsou samozřejmě i ozbrojenci islamistického hnutí HTS, kteří stojí s kalašnikovy na velkých křižovatkách a hlavních tazích,“ dodává.

Přesto je zatím celkový počet policistů a vojáků, kteří aktuálně zajišťují bezpečnost v ‚postasadovské‘ Sýrii, nízký vzhledem k dosud probíhající obměně a prověrkám kádrů bezpečnostních sborů, o něž se předchozí režim opíral. V tomto procesu hrají klíčovou roli tzv. usmiřovací centra, kde se dotyční registrují a odevzdávají zbraně a výměnou dostávají – buď hned, nebo v řádu týdnů – dočasná osvědčení s platností na tři měsíce.

„Během té doby je tajné služby prověřují, jestli nejde o nějaké válečné zločince nebo obecně lidi, kteří mají krev na rukou. A pokud projdou tímto řízením, tak si po třech měsících mohou vyzvednout už regulérní doklad a třeba se i vrátit k té práci, kterou dělali předtím,“ popisuje Milan Rokos, který navštívil hned dvě usmiřovací centra. Jen v Damašku jich je celkem pět.

Policisty „starého“ režimu teď nahradili ozbrojenci zajišťující bezpečnost zejména v centrech měst. Podle reportéra jsou to zpravidla velmi mladí muži, obvykle s typickým plnovousem, jaký nosí například i nový syrský vládce, dosavadní vůdce HTS Ahmad Šara, který si dříve říkal Abú Džulání. Plnovous prý mají i všichni vyšší vládní úředníci. Jiného znaku islamizace si Rokos nevšiml. Vypráví, že alkohol je například dál k dostání tam, kde byl k mání i dříve, například v křesťanské čtvrti Damašku.

„Myslím, že islamizace zatím nikde vidět není – a snad to tak bude i dál –, i když samozřejmě někteří lidé se jí bojí, a to včetně muslimů,“ odkazuje se reportér na rozhovory, které v Sýrii vedl. Znepokojení vyjadřovali například některé ženy nebo příslušníci křesťanské menšiny. Podle řádové sestry z města Tartús, s níž Rokos mluvil, v průzkumu mezi tamní mládeží až 60 procent dotázaných vyjadřovalo obavy z budoucího vývoje a naznačovalo přání ze země odjet.

Celkový dojem z návštěvy Sýrie měl ale Milan Rokos opačný: „Panuje tam opravdu euforie. Cizinců tam samozřejmě v posledních letech přijíždělo minimum, takže oni jsou rádi, že vidí cizince, a chtějí se podělit o svoji radost a pocity. (…) Pro mě byl jeden z největších zážitků ten entuziasmus a nadšení z pádu režimu Bašára Asada. Spousta lidí měla vlajky a čepice s novou syrskou vlajkou. A všude slyšíte: ‚Welcome to free Syria.‘ (…) A vlastně i křesťané, kteří mají strach z toho, co bude, tak říkají: Dobře, že je Asad pryč. Sice nevědí, co bude, ale jsou rádi, že se režimu zbavili.“

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jak v Sýrii funguje zásobování potravinami nebo jak dnes vypadá Homs, jedno z center protiasadovské revoluce, které čelilo masivnímu bombardování ze strany ruského letectva. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.