Hry v Paříži odhalily problém. Olympiáda bobtná a chce pořád víc

Po více než dvou týdnech sportovního zápolení jsou 33. olympijské hry minulostí. Zaujaly výkony sportovců, ale třeba i zahajovacím ceremoniálem na řece Seině nebo ambicemi pořadatelského města. Jak hry v Paříži dopadly? A kam olympiáda jako fenomén směřuje?

Světové rekordy, velké sportovní návraty i loučení, ale také například problémy s kvalitou vody v řece Seině. To všechno provázelo letní olympijské hry v Paříži, které v neděli večer ukončil závěrečný ceremoniál. A jako vždy po konci největšího sportovního podniku planety se veřejnost i sportovní komunita ohlížejí, zdali hry naplnily velká očekávání.

„Úspěch se bere především v ohledu toho, že (olympiáda) proběhne: Že proběhne hladce, že se odehrají všechny disciplíny, rozdají se všechny medaile a nebude tam nějaký závažnější problém. A to se povedlo,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 sociolog sportu Vojtěch Ondráček, který je také autorem podcastu Outsider.

Připomíná zároveň bezprecedentní bezpečnostní opatření - podle Ondráčka v případě olympiád zřejmě největší od 2. světové války - která hladký průběh soutěží v Paříži doprovázela. Sportovce, organizátory a diváky hlídalo na 10 tisíc vojáků, 45 tisíc policistů či také dva tisíce pracovníků bezpečnostních soukromých firem. A také kontingent příslušníků tajných služeb.

Podívejte se na závěrečný ceremon OH v Paříži ve fotografiích:

Na letní olympiádě se letos soutěžilo ve 32 sportech a celkem 329 disciplínách. Svůj debut si odbyl breakdance, který se přiřadil po bok „nových“ olympijských sportů jako skateboarding nebo surfing. „Jen před 15 lety bych vůbec nevěřil, že se tyto sporty mohou na olympiádě objevit. Je tam ale obrovský tlak na to být moderní a současný,“ podotýká Ondráček.

Velká pozornost však pochopitelně patřila i tradičním sportům. Mezi největší události her patřil třeba světový rekord švédského tyčkaře Armanda Duplantise, který o pětadvacet centimetrů překonal šestimetrovou výšku a tím o centimetr dál posunul nejlepší výkon historie.

Rezonoval také příběh americké gymnastky Simone Bilesové, která se po minulé olympiádě v Tokiu s odkazem na ochranu svého duševního zdraví ze soutěží stáhla. V Paříži však svůj sportovní návrat korunovala třemi zlatými a jednou stříbrnou medailí.

Sportovci si ziskem cenných kovů plní své sny a zároveň pomáhají své zemi stoupat v žebříčku národů. Právě tato statistika patří na každé olympiádě k ostře sledovaným ukazatelům.

Sociolog sportu Ondráček přitom upozorňuje, že zakladatel moderních olympiád Pierre de Coubertin prosazoval myšlenku sportu coby univerzálního jazyka lidstva. „Nechtěl regionální nebo národní vymezování. Což je paradoxní, protože nakonec se to postavilo vlastně na souboji národů,“ dodává expert.

Myšlenka, že důležitá je především samotná účast, tak podle něj naráží na realitu, kdy je úspěšnost jednotlivých výprav a sportovců pod velkým drobnohledem.

„Přiznejme si to - olympijské hry jsou o vítězství. Kdo zůstává v paměti, jsou vítězové, ne poražení. (…) Jde jim (sportovcům) o vítězství. A jde o to i sportovním fanouškům a národním výpravám. Jde o to i tomu celému olympijskému ansámblu,“ zdůrazňuje Ondráček.

Olympijské hry se od dob barona de Coubertina samozřejmě změnily i ve své velikosti. A podle Ondráčka bude jejich růst dál pokračovat. „Olympiáda bobtná. Přidává sporty, i když také občas nějaký vyřadí. Ale chce pořád víc - chce víc diváků, chce víc sportovců,“ říká sociolog s tím, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) neustále hledá nové zdroje sponzorských příjmů. A zároveň nové cesty, jak dál zvyšovat popularitu olympiády.

Ke snaze přilákat přímo na hry či k televizním obrazovkám co nejvíce diváků přispívají i celebrity. V Paříži se ukázaly slavné osobnosti jako třeba herci Tom Cruise a Sharon Stoneová nebo zpěváci Lady Gaga či Mick Jagger. Velkou pozornost poutal i americký rapper Snoop Dogg, který coby „speciální korespondent“ televize NBC plnil i roli jakéhosi předního fanouška amerických sportovců.

Nemůže se ale stát, že sportovní a marketingová expanze olympijských her narazí na své limity?

Expert Ondráček poukazuje na výčet pořadatelských měst v 21. století. Ukazuje se prý, že nouze o další zájemce nehrozí. „Zkrátka jsou státy a města, která to (pořádání her) jsou schopna zaplatit i sama ze svého, protože mají obrovské prostředky. Tudíž olympiáda stále může růst. A myslím si, že vlastně nikdo nepřemýšlí o tom ten růst zastavit.“

Šancím na uspořádání menší a „skromnější“ olympiády navíc nenahrává ani logika vnitřního fungování MOV, kde se do čelných pozic dostávají kandidáti mimo jiné díky slibům, že zajistí ještě více peněz pro jednotlivé sportovní svazy. Což je možné jen ve chvíli, kdy si olympiáda minimálně udrží svou velikost - nebo ji spíše ještě navýší.

„A to je vlastně problém celé olympiády - musí růst. Ona musí pořád víc a víc pohlcovat,“ říká sociolog sportu.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, zdali pařížské hry dostály svému závazku být těmi nejekologičtějšími v historii, nebo o tom, v jaké disciplíně kdysi vyhrál zlatou olympijskou medaili - a to pod pseudonymem - samotný Pierre de Coubertin. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.