Dovolená může být i problém. Přemýšlejme o našem cestování, vybízí expert

Také letos zamířily na dovolenou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo se na ni teprve chystají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stovky milionů lidí na celém světě. Po výpadku způsobeném covidovou pandemií je stále jasnější, že cestování je zpátky. Turismus se ale na mnoha populárních místech, na která se „chce podívat každý“, stává i problémem pro místní obyvatele a komunity. Jaké negativní dopady mohou mít naše dovolené? A co s tím dělat?

Španělská Barcelona, italské Benátky nebo třeba ostrov Mallorca ve Středozemním moři: To jsou příklady míst, na která i letos míří davy turistů. V hledáčku mají také menší lokality, například malebnou rakouskou vesnici Hallstatt nebo chorvatský přístav Dubrovník. Nejen tam –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nejen v Evropě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale turismus vedle zážitků pro návštěvníky nebo peněz do lokální ekonomiky přináší i něco jiného. Pro část místních obyvatel se totiž zároveň stal zátěží.

Kvůli dopadům nadměrného turismu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ overturismu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se někde dokonce protestuje. Na už zmíněné Mallorce vyšlo letos v květnu, tedy jen krátce před začátkem turistické sezony, do ulic na deset tisíc lidí. S nápisy jako „SOS místní obyvatelé“ poukazovali na to, jak závratně v místě rostou životní náklady, především ceny nemovitostí. Už několik týdnů před Mallorčany přitom se stejným důvodem demonstrovali také obyvatelé Kanárských ostrovů.

„Celý problém vznikl v prvních dvou dekádách 21. století, kdy na turismu začalo záviset až příliš mnoho destinací. A řadu z nich to poškodilo,“ říká expert na fenomén masového turismu Harold Goodwin, který je emeritním profesorem na Metropolitní univerzitě v Manchesteru. V rozhovoru pro podcast 5:59 vysvětluje, že právě zhoršující se dostupnost bydlení pro místní je jedním z typických dopadů overturismu.

Komplikací je ale více. Britský profesor, který se dlouhodobě zabývá podporou myšlenky tzv. odpovědného turismu, poukazuje třeba na situaci v jedné z barcelonských čtvrtí, kde turisté postupně „ovládli“ pláž do té doby hojně využívanou místními obyvateli k rekreaci. Výsledkem je vznik konfliktů mezi oběma skupinami. Masový turismus ale tlačí také na přírodní zdroje, například ve španělské Valencii se teď podle Goodwina úřady zabývají vlivem turismu na spotřebu vody. Očekávají totiž, že jí pro město v budoucnu nebude dost.

Další sada problémů pak souvisí přímo s chováním návštěvníků. Expert v této souvislosti zmiňuje třeba hlučné večírky, které ruší spánek místních rodin. Ostatně tím, jak reagovat na bujarý noční život turistů, se zabývají radnice v řadě populárních destinací.

Co tedy s negativními vlivy nadměrného turismu dělat? Podle Harolda Goodwina platí, že všechny problémy spojené s overturismem mají lokální charakter, jsou specifické pro konkrétní místo. „A pokud je chceme zvládnout, musíme je všechny řešit na lokální úrovni,“ dodává.

Někde se uchylují k poměrně kreativním řešením. Britský akademik zmiňuje, že když v Barceloně vlivem náporu turistů senioři nemohli využívat jednu z autobusových linek, radnice ji zkrátka „vymazala“ z mapové služby společnosti Google. O existenci dopravního spojení teď vědí jen místní. A ve vozech je opět místa dost.

V Amsterdamu zase vsadili na „demarketing“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cílenou snahu utlumit zájem ze strany těch turistů, o které ve městě nestojí. Kampaň v podobě videospotů například mířila na skupinky z Německa a Velké Británie, které by o Amsterdamu mohly uvažovat jako o místu svého alkoholového výjezdu.

Právě zmíněnou dvojici měst –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Amsterdam a Barcelonu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ označuje Goodwin za dobrý zdroj inspirace. Ostatně v katalánské metropoli se overturismus stal hlavním tématem komunálních voleb už v roce 2015. Expert ale zmiňuje také chorvatský Dubrovník, kde třeba na přístup lodí do přístavu dohlíží místní starosta. „Není to vůbec běžné, obvykle je kontrola v rukou státní správy. Starosta díky tomu může omezovat vplouvání lodí tak, aby město nebylo zaplaveno turisty,“ podotýká.

Nutnou součástí řešení je však podle profesora Goodwina také druhá strana –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ samotní turisté. Přes veškerý rozmach cestovního ruchu prý totiž stále platí, že jakékoliv místo patří lidem, kteří v něm žijí. A že turisté jsou stále „jen“ v roli hostů.

„Všichni víme, jaké chování očekáváme od hosta, kterého si pozveme do vlastního domu na večeři. Turisté se tedy jako hosté musejí chovat lépe,“ míní expert, podle kterého je potřeba „povzbudit v lidech pochopení, že si svou dovolenou užívají v domově někoho jiného“. A zároveň považuje za nutné změnit to, co lidé od své dovolené očekávají a jak o ní přemýšlejí.

Mimo jiné Goodwin doporučuje přemýšlet o tom, jestli by nebylo dobré vyčlenit si na cestu více času a poté být déle i na samotné dovolené. Zkrátka jestli necestovat pomaleji, více se setkávat s místními lidmi „a přemýšlet o tom“. Když se totiž člověk dostane do bodu, kdy přichází do kontaktu jen a pouze s dalšími turisty, je prý namístě otázka, „jaký smysl má vůbec dané místo navštěvovat“.

„Obecně musíme mít na paměti dva základní principy. Zaprvé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že bychom se v zahraničí měli chovat tak, jak bychom chtěli, aby se chovali lidé, kteří přijedou na návštěvu k nám. A zadruhé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že bychom měli mít na cestách respekt: respekt k životnímu prostředí, místním lidem a jejich kultuře a také respekt k jejich kulturnímu dědictví nebo architektuře. Myslím, že když se budete těmito principy řídit, vyhnete se spoustě problémů, které v důsledku chování turistů vznikají,“ shrnuje profesor Goodwin.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaký vliv na cestovní ruch měla koronavirová pandemie nebo že některé snahy radnic bojovat s overturismem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například v Benátkách –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se setkávají i s odporem místních obyvatel. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.