Proč se Srbové bouří? Už nechtějí hledat lepší život jinde, říká reportérka

Vlna nespokojenosti přinesla v Srbsku o víkendu největší demonstraci za poslední desítky let. Vysokoškolské studenty i lidi z dalších částí společnosti pravidelně žene do ulic nespokojenost se stavem země. V čem se tamní protestní hnutí liší od těch, která vídáme jinde? Neklid v Srbsku analyzujeme v 5:59 s novinářkou Magdalénou Fajtovou.

Po měsících neklidu dospěly občanské protesty v Srbsku ke svému dosavadnímu vrcholu. Centrum Bělehradu se v sobotu stalo místem největší demonstrace, jakou balkánská země zažila za poslední desítky let. Kromě počtu lidí v ulicích – podle úřadů jich bylo přes 100 tisíc, nezávislé odhady pak mluví zhruba o trojnásobku – zaujala například i podezřením, že policie proti účastníkům nasadila sonickou zbraň.

Nespokojenost se stavem Srbska tak v části společnosti rezonuje i více než čtyři měsíce po tragédii, jež zapůsobila jako rozbuška. Po zřícení betonového přístřešku na rekonstruovaném železničním nádraží v severosrbském městě Novi Sad na začátku listopadu zemřelo 15 lidí. Od té doby vysokoškolští studenti organizují protestní akce, které strhávají i další skupiny veřejnosti.

„Požadují, aby instituce v Srbsku fungovaly tak, jak mají,“ popisuje protestní hnutí reportérka týdeníku Respekt Magdaléna Fajtová, která se oblastí Balkánu dlouhodobě zabývá. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje, že pořadatelé demonstrací kladou důraz na jejich nepolitický charakter. Nemá proto jít o přímou výzvu současným vládcům v čele s prezidentem Aleksandarem Vučičem.

Přesto má aktuální dění podle Fajtové i svůj „revoluční“ nádech. „Jde o revoluci v tom smyslu, že se pohnulo srbské myšlení – lidé se přestali obávat být vidět na veřejnosti s nějakým jednoznačně formulovaným názorem, který je do určité míry protivládní,“ říká novinářka.

Tmelem protestů je konkrétně heslo volající po odmítnutí korupce, jejíž rozšíření ve státní správě podle přesvědčení studentů symbolizuje právě i listopadové neštěstí. V souvislosti s ním už sice bylo obviněno několik lidí, veřejnost ale podle Magdalény Fajtové stále nezná některé důležité okolnosti rekonstrukce nádraží v Novém Sadu, které by měly pomoct nasvítit, kdo je za pád přístřešku odpovědný.

„(Studenti) předpokládají, že vláda a státní instituce nechtějí zveřejnit úplný seznam všech dokumentů z toho důvodu, že by mohly vést k vysoce postaveným politikům, ať už ve vládě, nebo jinde,“ uvádí reportérka Respektu s tím, že právě zveřejnění dokumentace a potrestání viníků patří mezi základní požadavky protestního hnutí. Dalším je pak třeba i 20procentní navýšení výdajů státu v oblasti vysokého školství.

Vzhledem ke zmíněné absenci politických cílů se může zdát logické, že na současných demonstracích nezaznívá od mladých Srbů třeba ani volání po západním směřování země. Tedy požadavek, který je úzce spjatý například s protestním hnutím v Gruzii, kde loni vláda pozastavila proces přistoupení k Evropské unii. Podle Fajtové se však srbští vysokoškoláci přísně drží zásady zamířit protesty na nejnižšího společného jmenovatele všech účastníků – na boj proti korupci.

Navíc prý v srbské společnosti oslabila dříve většinová shoda na tom, že budoucnost země je spjatá s EU. „V tuto chvíli už to tak není. Dostala se (společnost) spíše do bodu, že do Evropské unie vstoupit nechce,“ podotýká novinářka a dodává, že zcela jasná je pak situace ohledně Severoatlantické aliance, do níž Srbové „rozhodně nechtějí“ vzhledem ke své zkušenosti z konce 90. let, kdy NATO proti Srbsku vojensky zasáhlo na obranu albánského etnika v Kosovu.

Prohlédněte si sobotní protest v Bělehradu na fotografiích:

Neznamená to ale, že by mladí Srbové neměli pro svou protestní snahu silnou motivaci. Podle Magdalény Fajtové spočívá především v ambici nápravy domácích poměrů tak, aby už nemuseli přemýšlet o životě v zahraničí: „Ze Srbska každý rok odchází neskutečné množství mladých lidí, zejména vzdělaných, kteří hledají lepší život někde ve zbytku Evropy nebo také jinde ve světě. (…) Nedává jim smysl, aby zůstávali. A teď si řekli, že nechtějí, aby se to dál dělo.“

Jakou dostanou demonstranti odpověď, teď záleží i na prezidentu Vučičovi, který se pohybuje na vrcholu moci už od roku 2012, nejdříve coby vicepremiér, následně jako předseda vlády a od roku 2017 ve funkci prezidenta. A z pohledu reportérky Respektu jde o muže, jehož nelze automaticky označit za autoritáře, neboť „na hraně mezi demokracií a autoritářským režimem dokáže velmi obratně balancovat“.

Reportérka Fajtová upozorňuje například na tlak, kterému v Srbsku čelí zbývající nezávislá média, ale který prý vláda vytváří i v dalších oblastech. „V tuto chvíli to není stoprocentně svobodná společnost. A projevuje se to právě i tím, že lidé často odcházejí do zahraničí,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak prezident Vučič zatím reaguje na požadavky protestního hnutí nebo jak pravděpodobný je z pohledu novinářky Magdalény Fajtové vývoj, kdy demonstrace získají i otevřeně politický náboj. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.