Izrael čelí dilematu. Bez Hamásu to nakonec může být ještě horší

V noci z úterý na středu vybuchla smrtící exploze v areálu nemocnice v Gaze, kde se schovávali palestinští uprchlíci. Incident vykolejil diplomatické úsilí a přinesl další eskalaci války, kterou před necelými dvěma týdny rozpoutal brutální útok palestinského militantního hnutí Hamás na Izrael.

Po téměř čtrnácti dnech od vyhrocení izraelsko-palestinského konfliktu se do popředí dostala zpráva o výbuchu v nemocnici v Gaze. Podle Hamásu - tedy hnutí, které začátkem října eskalaci konfliktu vyvolalo - výbuch způsobila izraelská puma, která zabila nejméně 500 lidí, podle izraelské armády měla oběti na svědomí vadná raketa, kterou odpálil směrem na Izrael palestinský Islámský džihád.

„Obecně bych v tomto případě nemluvil o útoku, na tu nemocnici cíleně nezaútočil s největší pravděpodobností nikdo,“ říká v podcastu 5:59 vedoucí centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha Břetislav Tureček. Přesto tato událost má na konflikt nemalý dopad a podle experta je otázkou, zda se neštěstí podaří rychle a jednoznačně vyjasnit.

Už například stačilo ovlivnit návštěvu amerického prezidenta Joea Bidena v Izraeli, jemuž na cestě schůzku zrušili šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás a zároveň i jordánští představitelé. Biden se ale setkal alespoň s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Poté uvedl, že „podle toho, co viděl, to vypadá, že to (výbuch v areálu nemocnice v Gaze - pozn. red.) udělal ten druhý tým“. A dodal, že Spojené státy stále stojí za Izraelem.

Podle Turečka ale pro některé lidi na Blízkém východě prohlášení politiků a vlastně ani prošetření incidentu v nemocnici v Gaze nehraje roli. „Jakékoliv důkazy je nepřesvědčí a budou stejně obviňovat Izrael. A to je obecně problém celého toho konfliktu: jakási dehumanizace protivníka, neochota připustit pozitivní body nebo třeba i argumentaci pro něj,“ podotýká s tím, že to platí pro obě strany konfliktu.

Biden nicméně během svého vyjádření po schůzce z izraelským předsedou vlády poukázal ještě na jednu důležitou stranu konfliktu: Palestinské civilisty, kteří potřebují humanitární pomoc. V jedné z nejhustěji obydlených části světa chybí voda, elektřina, potraviny a další nezbytné věci. Navíc je problém i s přesunem obyvatel do bezpečnějších oblastí.

A Tureček připomíná, že už před vyhrocením konfliktu nebyly podmínky v Pásmu Gazy dobré. „OSN nebo Světová banka uvádějí, že v Gaze žije něco mezi 50 až 60 procenty obyvatel pod hranicí chudoby, nezaměstnanost se uvádí dlouhodobě mezi 40 až 50 procenty,“ popisuje.

Izrael navíc s vidinou toho, že by sami nespokojení obyvatelé Gazy mohli svrhnout Hamás, který na území vládne už od roku 2007, v minulosti podle experta zakazoval dovážet některé potraviny nebo třeba dámské hygienické potřeby. To se ale nepovedlo. „Naopak se ta blokáda stala velice silnou argumentační municí Hamásu v boji proti Izraeli,“ myslí si Tureček.

Kolik obyvatel Pásma Gazy ale skutečně podporuje Hamás, lze podle odborníka jen těžko odhadnout. Poslední demokratické volby se totiž konaly právě před šestnácti lety.

Nicméně toto hnutí kromě bezpečnostního sektoru spravuje na území třeba i školství, hospodářství nebo finance. A odstřižení Gazy od pomoci by tak znamenalo „obrovský sociální a ekonomický kolaps“, na který by doplatil zase Izrael. Podle Turečka by totiž nemusel čelit ozbrojencům, ale dvěma milionům hladových a frustrovaných civilistů, které by složitě zastavoval.

S demokratickým hlasováním je na tom nicméně podobně i palestinská vláda na Západním břehu Jordánu. Případné volby by ale paradoxně opět nejvíce poškodily Izrael, který se během let naučil s palestinským vedením spolupracovat. Nyní by tam ale podle experta v parlamentních volbách „bezpochyby vyhrálo hnutí Hamás“ a prezidentem by se „nejspíš“ stal jeho exilový vůdce Ismáíl Haníja. Dohody by tak nejspíš skončily.

Jak ale civilistům na válkou zmítaném území pomoct? Asistovat by v tomto ohledu mohly okolní země jako Jordánsko nebo Egypt, které i v minulosti byly mediátorem znesvářených stran. Přesto se nyní Egypt rozhodl, že neumožní otevření hraničního přechodu ve městě Rafáh, za kterým by alespoň část Palestinců z Gazy mohla hledat bezpečí.

Tureček podotýká, že egyptská vláda a prezident se bojí přívalu uprchlíků, destabilizace země a také toho, že by museli lidem vysvětlovat, proč pomáhají Izraeli. „Zároveň za tím, co vidíme na povrchu, se ale dějí i jiné věci. My už víme, že Egypt podél hranice s Gazou ve městě Rafáh staví jakési koridory. A předpokládá se, že by tam až desítky tisíc Palestinců mohly přijít, ale byli by drženi v těsné blízkosti palestinského území,“ popisuje expert.

A v zákulisí zřejmě jednají třeba i zpravodajské služby. Podle odborníka existují například náznaky, že se ve stínu mediální pozornosti jedná „o výměně izraelských žen držených v Gaze za palestinské ženy z izraelských věznic a o propuštění unesených cizinců nebo lidí s dvojím občanstvím z Gazy“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je možné zjistit, jak skutečně civilisté v Gaze vnímají současnou situaci, nebo jak velké je riziko dalšího rozšíření konfliktu. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.