„Česko je republika shodou náhod.“ O monarchiích v Evropě

Nejdéle vládnoucí panovnice v Evropě počítá poslední dny v čele Dánska. Královna Markéta II. v neděli předá žezlo synu Frederikovi. Díky čemu za více než půl století její vlády rapidně zesílila důvěra Dánů v monarchii? A jak silné jsou monarchistické tendence v Česku?

Dánská královna Markéta II. si o víkendu „odškrtne“ přesně 52 let od chvíle, kdy převzala panovnické povinnosti po smrti svého otce Frederika IX. Mnozí Dánové za svého života ani nepoznali jiného vladaře. V neděli se to změní –⁠ Markéta II. na Silvestra oznámila, že trůn předá svému nejstaršímu synovi, korunnímu princi Frederikovi.

„Spatřovali v ní nositelku tradice, takový opěrný bod, představitelku sounáležitosti,“ říká odbornice na Skandinávii a překladatelka z dánštiny Helena Březinová, která působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V rozhovoru pro podcast 5:59 podotýká, že Markéta II. je v Dánsku zkrátka „milovanou královnou“.

Přitom když v roce 1972 tehdy jednatřicetiletá princezna do funkce nastupovala, nebyla monarchie v Dánsku zdaleka tak populární jako dnes. Královský majestát tehdy podporovalo jen 42 procent obyvatel. Po více než půlstoletí Markétiny vlády je situace výrazně odlišná –⁠ podle průzkumů dnes pozitivně nahlíží na monarchii více než 80 procent Dánů.

Skandinavistka velkou proměnu přičítá jednak dobovému kontextu, jelikož v 70. letech stále dozníval odpor vůči tradičním autoritám zažehnutý revolučním rokem 1968. K pozdější oblibě monarchie ale pomohla právě i vláda Markéty II. „Je to panovnice nesmírně kultivovaná, disciplinovaná, plní své povinnosti do puntíku. (…) A zároveň je velice lidová,“ popisuje Březinová s tím, že královna třeba lpí na tom, aby následníci trůnu prošli běžným vzděláním jako kdokoliv jiný.

A expertka zmiňuje ještě jednu charakteristiku –⁠ Markéta II. je pragmatická. Ukázalo se to třeba ve chvíli, kdy zbavila následnictví trůnu svého mladšího syna Joachima a jeho děti a snížila jim královské „kapesné“. Podle Heleny Březinové se nad takovým krokem vůči vlastním potomkům mnozí Dánové pozastavovali. Jenže královna zkrátka nechtěla věc nechat na svém nástupci. A také se snažila zeštíhlit královskou instituci a její fungování.

Sečteno a podtrženo, změna na trůnu přichází za vysoké přízně Dánů vůči tamní monarchii. „Dánové –⁠ a všichni seveřani –⁠ jsou pragmatičtí, a pokud něco funguje, tak není třeba to měnit,“ míní skandinavistka.

Dánsko je jen jeden z příkladů dokládajících, že monarchie ani v Evropě 21. století zatím neřekly poslední slovo. Vedle skandinávských zemí najdeme nevolené panovníky třeba ve Velké Británii, Španělsku nebo Nizozemsku. Ale přitom jsou na kontinentu zastoupené i silné levicové proudy, tradičně založené na požadavku rovnosti.

Profesor politologie a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Stanislav Balík však zdůrazňuje, že evropské monarchie jsou dnes monarchie konstituční: „V tu chvíli už je trochu vedlejší, jestli je (země) monarchie, nebo republika. Pro moderní dobu a občany je mnohem důležitější, jestli mají garantována základní občanská práva a svobody, jestli si mohou volit zastupitelský sbor a vládu.“

O tom, kde v Evropě vládnoucí rody nahradili prezidenti a republikánské zřízení, podle Balíka rozhodoval souběh dějin. Za klíčové považuje to, v jaké kondici byl konkrétní stát ve chvíli, kdy probíhala na kontinentu či ve světě širší vlna „bourání monarchií“. Některé země se s ní svezly a nastolily republiku. Jinde ale v tu chvíli měly monarchie své „základní problémy“ vyřešené, a dokázaly přetrvat.

V případě Česka už je monarchie minulostí více než 100 let. Podle Balíka ale v jistém ohledu přetrvává dodnes. „Dlouhodobě tvrdím, že Česká republika je republikou vlastně jen shodou historických náhod. A že když se podíváme na roli hlavy státu i na některé jiné momenty, jsme fakticky monarchií bez krále,“ míní politolog, podle něhož si Češi do osoby prezidenta projektují své „touhy po vlastním spravedlivém panovníkovi“.

Vztah a chování Čechů k hlavě státu –⁠ který mimochodem úřaduje z Pražského hradu a letní sídlo má na zámku v Lánech –⁠ podle Stanislava Balíka mnohé odhaluje. Považuje to dokonce za důležitější ukazatel, než jakým jsou občasné průzkumy podpory monarchismu nebo mizivé zisky jeho stoupenců ve volbách. „Jsme jacísi skrytí monarchisté,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým nástupcem Markéty II. asi bude její syn Frederik nebo co „skrytý monarchismus“ Čechů znamená pro fungování celé společnosti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.