Další pokus o příměří. Za výbuch násilí v Súdánu přitom mohou jen dva muži

Válčící generálové v Súdánu podle oznámení Spojených států souhlasili s dočasným příměřím. Tvrdé střety, které se od poloviny měsíce soustředily hlavně do metropole Chartúmu, už ale na místní obyvatele i cizince tvrdě dopadly. Proč k výbuchu násilí vůbec došlo? A jak do konfliktu promlouvá geopolitika včetně zájmů Ruska?

Dva generálové, jedna nestabilní země. Súdán od poloviny dubna zažívá otevřený a násilný střet o moc mezi bývalými spojenci: velitelem armády a fakticky prezidentem země Abdalem Fattáhem Burhánem a šéfem polovojenských jednotek RSF (Rapid Support Forces) a de facto viceprezidentem Muhammadem Hamdanem Dagalem, zvaným také Hemeti.

Po deseti dnech bojů, které se zatím soustředily hlavně do pětimilionové metropole Chartúmu, svitla v noci na úterý nová naděje na klid zbraní. Americký ministr zahraničí Antony Blinken oznámil, že obě znesvářené strany souhlasily s příměřím. Začalo platit o půlnoci, trvat má tři dny.

Oba dnešní nepřátelé ještě v roce 2019 dopomohli ke svržení více než třicetileté diktatury prezidenta Umara Bašíra, po kterém měla moc v Súdánu přejít do rukou civilní vlády. Burhán a Dagalo ale v říjnu 2021 v zemi zorganizovali vojenský převrat. A poté přišel letošní duben a nové násilí.

„Nejedná se o souboj ideologií, je to opravdu čistě boj o moc dvou mužů,“ říká o událostech v Súdánu šéf zahraniční redakce časopisu Respekt Tomáš Lindner, který se dlouhodobě věnuje africkému kontinentu.

Na střet se podle něj oba muži chystali už delší dobu: na povrch se třeba dostávaly informace o posilování a rozmisťování jednotek obou uskupení po celé zemi. Jejich spor pak vyvrcholil ve chvíli, kdy generál Burhán začal tlačit na začlenění polovojenských jednotek do armády.

„Jedná se o vybuchnutí takového natlakovaného hrnce. Spousta expertů se obávala, že dřív nebo později k němu dojde,“ vysvětluje Lindner s tím, že vzhledem k umístění bojovníků a základen obou soupeřících stran po celé zemi hrozí, že by se konflikt mohl rozhořet i mimo Chartúm.

Novinář Respektu je opatrný ohledně toho, kam by v dlouhodobém horizontu mohl Súdán zamířit. Přesto říká, že „momentálně opravdu vypadá demokratický sen (lidí v Súdánu) nadlouho zničený“.

Z útržkovitých zpráv, které se ze Súdán u dosud dostávaly, je patrné, že obyvatelé hlavního města začali kvůli občanské válce trpět nedostatkem jídla a vody.

Zhruba čtyři sta civilistů už během konfliktu zemřelo, zraněných jsou nižší tisíce. „Zároveň většina nemocnic v Chartúmu podle dostupných informací nefunguje, protože v nich například nejde elektřina, chybí voda nebo lékaři. Ta situace začíná být hodně vážná,“ vysvětluje Lindner. Informací o situaci v provinciích je jen málo.

Mnoho zemí se tak snaží dostat ze země své občany i diplomaty. Ještě o víkendu se v Súdánu nacházelo nejméně pět Čechů, dva z nich se ale v pondělí díky spolupráci s Německem dostali ze země. O evakuaci dalších se podle ministra zahraničních věcí Jana Lipavského (Piráti) Česko snaží.

O Súdán ale nemají zájem jenom dva znesváření generálové. Mít své vojáky na severovýchodě Afriky by chtělo třeba i Rusko. List The New York Times dokonce popsal, že v Dárfúru na jihu Súdánu operuje takzvaná Vagnerova skupina, která je napojená na Kreml.

Podle Lindnera mají Rusové v Súdánu dva hlavní zájmy. Už delší dobu chtějí vybudovat u břehů Rudého moře vojenskou základnu. „A druhý velký zájem Rusů – a teď tedy konkrétně i vagnerovců – spočívá v těžbě zlata v oblastech Dárfúru,“ popisuje novinář.

Šéf vagnerovců Jevgenij Prigožin dokonce byl v minulosti kvůli obchodům se zlatem v kontaktu s jedním z aktérů současného konfliktu, generálem Dagalem. Ten podle deníku The Wall Street Journal nedávno obdržel zbraně od libyjského milicionáře Chalífy Haftara, který je napojený právě na vagnerovce. Podle Lindnera by nicméně pro Rusy bylo riskantní sázet jen na Dagala, přesto je nutné i tuto rovinu konfliktu mít na paměti.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, z jakých poměrů pochází oba znepřátelení generálové nebo jestli se Súdán ještě někdy dostane na cestu vedoucí k demokracii. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.