„Jestřábí“ přístup k ruským sportovcům by vláda měla vysvětlit, říká expert

Bez ruských tenistek probíhá po zásahu úřadů proti jedné z nich turnaj Livesport Prague Open. Naopak dva jejich krajani, kteří se účastní jiného turnaje v Liberci, po kontrole cizinecké policie v Česku zůstat mohou. Jaký efekt mají podobná opatření, která reagují na válku na Ukrajině?

Česko v posledních dnech znovu ovládla debata o tom, za jakých podmínek se můžou zdejších sportovních akcí účastnit atleti z Ruska a Běloruska. V minulém týdnu totiž cizinecká policie nepustila do země ruskou tenistku. Úřady se odvolaly na červnové nařízení vlády, podle kterého se sportovci z Ruska nemohou v Česku účastnit žádných soutěží.

„Bylo by dobré, kdyby veřejnost mohla slyšet jasnější a důraznější vysvětlení toho, proč vláda takové nařízení vydala,“ říká v podcastu 5:59 profesor mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl, který působí na pařížské univerzitě Sciences Po a je také seniorním výzkumným pracovníkem na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Kabinet Petra Fialy (ODS) totiž o usnesení vlády nejprve informoval v tiskové zprávě a ani následná kusá vyjádření situaci nezpřehlednila.

Česko podle experta Kratochvíla v porovnání s ostatními evropskými zeměmi razí vůči ruským sportovcům „jestřábí“ přístup, a patří tak spíše k těm radikálnějším. Vládní rozhodnutí přitom neobsahuje jasné a obsáhlé vysvětlení. „To z konce června má jen několik řádků,“ popisuje Kratochvíl.

I kvůli tomu tak třeba není zcela jasné, proč se české úřady ve dvou obdobných situacích z minulého týdne zachovaly zcela opačně. Cizinecká policie sice zamezila ruské tenistce ve vstupu do Česka, zároveň ale povolila hrát v Liberci dvěma ruským sportovcům.

Ředitel libereckého turnaje Svijany Open Tomáš Trsek poukázal na specifika kolem obou mužů - jeden z nich dostal ruské občanství poté, co Rusko v roce 2014 zabralo Krym. A druhý dlouhodobě žije v Itálii, kde také žádá o občanství.

Evropské státy tak i rok a půl po zahájení ruské invaze na Ukrajinu stále tápou, jak se k ruským sportovcům zachovat. Nejen v Česku, ale i v zahraničí se politici snaží najít kompromis mezi mnohdy nespravedlivým principem kolektivní viny a názorem, že ruští sportovci na mezinárodních akcích zvyšují renomé země, která vede útočnou válku.

O dalších krocích se ostatně rozhodují i sportovní organizace a také Mezinárodní olympijský výbor, který musí zvážit, zda příští rok umožní ruským sportovcům startovat na olympiádě v Paříži.

Vliv takových opatření, jako zvolilo Česko, je ale podle Kratochvíla diskutabilní. „V současné vyhrocené situaci si dovolím tvrdit, že dopad tohoto opatření na jednání prezidenta (Vladimira) Putina bude prakticky nulový. Jiná otázka je, jaký bude dopad na ruskou veřejnost,“ říká.

Expert dodává, že běžní Rusové mohou na omezení vůči svým sportovcům v zahraničí reagovat v podstatě dvěma způsoby: Buď si uvědomit, že válka má na Rusko reálný dopad. Anebo dát za pravdu Putinovi, který označuje Západ za rusofobní. „Myslím, že ten dopad (restrikcí) může Putinově propagandě spíše nahrávat než jí ubližovat,“ obává se Kratochvíl.

Naopak velice dobře podle něj fungují „chytré sankce“ - tedy takové, které jsou zaměřené na konkrétní Rusy a Rusky, kteří válku na Ukrajině podporují. V Česku jde třeba o sankční seznam, na který vláda zařadila moskevského patriarchu Kirilla nebo miliardáře Vladimira Petroviče Jevtušenkova a jeho syna Felixe Vladimiroviče.

„Čím jsou sankce konkrétněji cílené a navázané na důsledky, kterých mají dosáhnout, tím lépe fungují. To je jednoduché pravidlo,“ vysvětluje profesor mezinárodních vztahů s tím, že na účinnost opatření má rovněž vliv mezinárodní spolupráce.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaký mají restrikce vlád vůči Rusům dopad na společnost v daných zemích nebo jakou váhu v době agrese na Ukrajině Rusko přikládá „vývozu“ své kultury a sportu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.