Velkofilm, který se vymyká. Na trůn české kinematografie usedl nový král

Nejprestižnější české filmové ceny mají po víkendu své držitele. Českého lva za nejlepší snímek získal film Il Boemo, natočený na motivy života hudebního skladatele Josefa Myslivečka. Se šesti proměněnými nominacemi se stal i nejúspěšnějším snímkem 30. ročníku ankety. V čem Il Boemo vystupuje z řady? A kam se za tři desetiletí posunula česká kinematografie?

Cenu Český lev za nejlepší celovečerní film roku 2022 v sobotu získal snímek inspirovaný životem a dílem hudebního skladatele Josefa Myslivečka. Česko ho nedávno vyslalo i do boje o Oscary, tam se ale neprobojoval ani do užšího výběru.

Podle filmového publicisty a spolupracovníka Českého rozhlasu Radiožurnálu Pavla Sladkého se Il Boemo přesto svým zpracováním v mnohém vymyká běžné produkci. A to mimo jiné i proto, že ho režisér Petr Václav připravoval prakticky celou jednu dekádu.

„Je to film, který Akademie (Česká filmová a televizní akademie, která České lvy uděluje, pozn. redakce) podle mého názoru vyzdvihla i jako ten velký, dlouho připravovaný a nakonec dotažený srdcový projekt – (obsahoval) zvládnutou koprodukci, složité covidové natáčení v Itálii a řadu dalších věcí,“ popisuje Sladký.

„Není to ale film, který by se zaskvěl výrazným hereckým výkonem,“ dodává. Ten letos porota našla u dramatu Arvéd, v němž hlavní roli ztvárnil Michal Kern. Sošku lva tak získal za svou vůbec první hlavní roli v životě.

Přestože o cenu se tentokrát ucházelo hned 32 filmů, nebyly „do počtu“, říká Sladký s tím, že rok 2022 byl pro českou kinematografii „velmi dobrý rok“. A to i díky mladé generaci filmařů, jako je Adam Sedlák nebo Tereza Nvotová, jejichž snímky BANGER. a Světlonoc bojovaly i o cenu za nejlepší film.

Pověstnou novou vlnou by je sice Sladký nenazýval, ale právě tito tvůrci a jim podobní jsou podle něj spojeni s očekáváním úspěchu v zahraniční distribuci, na který česká kinematografie už delší dobu čeká.

„U evropských festivalů, které jsou mnohem otevřenější evropské pestrosti a které vyzdvihují různá díla velmi často mimo mainstream, patrně česká kinematografie něco trochu zaspala. Před patnácti, dvaceti lety se nepodařilo nastartovat určité vazby, které jsou nutné,“ vysvětluje publicista.

Zároveň v české kinematografie podle něj chyběly a tak trochu dodnes chybí „výrazné radikální, vyhraněné nebo nespokojené autorské hlasy“. „Je otázka, komu se tenhle tak trochu skleněný strop nad českou kinematografií podaří prorazit.“

Konkurenceschopnost českého filmu v zahraničí může oslabovat důležitý faktor: nedostatek financí.

Tvůrci jako Adéla Komrzý, režisérka nejlepšího dokumentu na Českých lvech s názvem Zkouška umění, nebo už zmíněný Petr Václav, tedy režisér vítězného filmu Il Boemo, ostatně ve svých vyjádřeních nejednou zmínili, že právě otázka peněz jejich projekty brzdila.

Zaostávání české kinematografie v tomto ohledu ukazují i evropská data. Z dat za rok 2020 podle Evropské audiovizuální observatoře vyplývá, že průměrný rozpočet evropského filmu je zhruba 2,5 milionu eur (tedy asi 58 milionů korun). V roce 2022 se přes tuto částku v tuzemsku přehouply jen naprosté výjimky jako snímky Il Boemo a Jan Žižka.

Například i další nominovaný film A pak přišla láska… Šimona Holého podle Sladkého vznikl na hraně rozpočtu, za který se dá hraný film vůbec vyrobit. A to do něj částečně vložil finance i jeho autor. „Český film z hlediska financování nezažívá zlaté časy,“ říká publicista.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč se hodnocení diváků na nejrůznějších filmových serverech často neprotne s názorem kritiků nebo do jakého bodu se česká kinematografie za třicet let dostala. Poslechněte si v audiu na začátku článku.