Obchodníci psychologicky zkoušeli, co Češi vydrží, říká ekonomka

Vysoké ceny tlačí na obyvatele Česka i uprostřed prázdnin. Podle nových dat od statistiků sice tuzemská inflace zpomalila, přesto v červenci ceny opět o něco poskočily vzhůru. Dál tak přibývají domácnosti, které se snaží šetřit. Kde hledat příčiny tlaku na peněženky? A co s tím vedle politiků mohou dělat i sami spotřebitelé?

Tempo zdražování klesá, jenže i tak zůstává Česko mezi zeměmi s vysokou mírou inflace. Konkrétně podle čerstvých údajů Českého statistického úřadu v červenci dosáhla na 8,8 procenta. O měsíc dříve rostly ceny v meziročním srovnání o necelý jeden procentní bod rychleji.

„Inflace neklesá dostatečně rychle,“ říká ekonomka Jana Matesová, která v minulosti mimo jiné zastupovala Česko při Světové bance. V rozhovoru pro podcast 5:59 teď upozorňuje, že nová čísla stále řadí ČR na špici v rámci zemí Evropské unie. A navíc za pokles inflace podle expertky může statistický efekt, který nesouvisí s vývojem cen. Ty totiž v meziměsíčním srovnání v červenci vyrostly o půl procentního bodu. A to je víc než v některých předchozích měsících.

Čísla inflace jsou relativní. V jejím poklesu tak hraje zásadní roli nebývale vysoký růst cen, který Česko zažívalo loni. „Proto můžeme čekat, že čísla roční inflace budou dál klesat. Zároveň ale klidně mohou přibývat měsíční nárůsty cen,“ zdůrazňuje Matesová.

Důvody stále vysoké míry inflace spatřuje v uvolněné fiskální politice - v „sypání peněz do ekonomiky“ - za covidových let 2020 a 2021. Lidé zároveň tehdy v době koronavirových omezení měli ztíženou možnost utrácet rostoucí úspory.

Když se opatření uvolnila, vrhli se Češi na nakupování. V ten moment ale na trhu chybělo zboží, jehož výrobu překazily právě covidové uzávěry. Podle Matesové pak obchodníci využili nastalé situace ke zvyšování cen: „Psychologicky zkoušeli, kam až česká populace to zvyšování cen vydrží. A ona vydržela dlouho.“

„Čeští spotřebitelé se učí, jak ovlivnit trh,“ pokračuje ekonomka s tím, že existuje stále poměrně hodně domácností, které nakupují, ať už jsou ceny jakékoliv. Roli hraje i to, že lidé v Česku až dosud historicky neměli - třeba na rozdíl od západní Evropy - žádnou zkušenost s tak vysokou inflací. Nezískali tak podle Matesové povědomí, že když ceny začnou rapidně růst, je potřeba nakupovat jen nutné věci a za přiměřenou cenu.

Lidé se místo toho za pochodu učili žít s vysokou inflací. Stát jim s tím příliš nepomohl, říká expertka - naopak je prý nechal na holičkách.

Už delší dobu se také vede debata o tom, jak výrazný podíl mají na vysokých cenách v Česku samotní obchodníci nebo jistá specifika českého trhu. Tedy například to, že v oblasti distributorů potravin je trh hodně koncentrovaný.

Jana Matesová ale zmiňuje i efekt 90. let, který spočívá v rozdílném vývoji západních trhů a těch, které se po pádu komunismu nově formovaly v Česku a dalších postsocialistických státech. Vlivem malé finanční síly většiny obyvatelstva a také nastavení privatizace vznikly v potravinářství nebo prvovýrobě velké podnikatelské skupiny s podstatnou tržní silou.

Jenže i mezi zeměmi bývalého východního bloku teď existují rozdíly v cenách potravin a dalšího zboží. Mnozí Češi například jezdí za levnějšími nákupy do Polska. Podle Matesové je příčinou tamních nižších cen i to, že na polském trhu na rozdíl od Česka působí více velkých domácích firem, třeba prodejních řetězců. Mimo jiné jde o následek toho, že za komunismu v Polsku či Maďarsku zůstala část soukromého vlastnictví zachována. „Nestartovali pak z úplné nuly,“ vysvětluje ekonomka.

Nepomohlo by v současné chvíli Česku k polským cenám třeba snížení DPH u potravin? Vždyť právě Polsko má v současné době u některých základních potravin dokonce nulovou sazbu daně z přidané hodnoty. Matesová ovšem tuto variantu zavrhuje: „Takové machinace s DPH si mohou dovolit země, které mají veřejné finance v dobrém stavu. To Česká republika není ani náhodou.“

Přesto český stát může něco udělat. Podle ekonomky Matesové totiž selhává v úkolu zajistit férové tržní prostředí: „Nejméně od přelomu tisíciletí není vidět politická vůle pro to, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže fungoval v oblasti udržování konkurence na trhu.“ Expertka proto doufá, že stát a politici najdou motivaci jít i proti silným domácím vlastníkům a velkým zahraničním firmám.

A to přesto, že stát nemá regulovat všechno. „Stát nemá být cenotvorným činitelem tam, kde může působit konkurence, ale musí ji udržovat. Pak jsou ovšem odvětví, ve kterých konkurence fungovat nemůže - a ta pak musí stát přiměřeným způsobem regulovat, aby konkurence fungovala co nejvíc,“ říká Jana Matesová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak si z pohledu expertky vedou další klíčové úřady, které mají hlídat férovost na trhu, nebo jak vypadá couvání těch obchodníků, kteří to se zvyšováním cen přehnali. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.