Oddalování eura nedává smysl, říká ekonom

Tuzemskou politikou hýbe debata o přijetí eura. Rozproudila ji výzva prezidenta Petra Pavla, který jednoznačně podpořil cestu vedoucí k používání společné evropské měny. Připravenost Česka rozebíráme s ekonomem Jaroslavem Borovičkou z Newyorské univerzity.

Přijmout, nebo nepřijmout euro? A pokud ano, jak spěšně by Česko k tomuto cíli mělo vyrazit po letech, kdy přešlapovalo na místě? To jsou základní kontury sporu o přijetí jednotné evropské měny, který se v české politice rozhořel po novoroční výzvě prezidenta Petra Pavla. Podle něj je v roce 2024 konečně nutné k euru dělat konkrétní kroky.

Prezidentův apel nasvítil neshody, které v pohledu na společnou měnu panují ve vládní koalici. Jako téma teď odmítá její zavádění zejména ODS, jejíž lídři poukazují na to, že země neplní potřebná kritéria.

Technicky je to pravda. „Ale určitě platí, že euro bychom zavést dokázali. Dokázala to řada jiných východoevropských zemí a nám nejbližší Slovensko,“ upozorňuje ekonom Jaroslav Borovička z Newyorské univerzity (NYU) ve Spojených státech.

Logiku toho, jestli je Česko na euro v tuto chvíli připravené – a jak ohledně společné měny dál postupovat –, v současné chvíli nejde podle experta hodnotit jen na základě tzv. konvergenčních kritérií. Mezi ně patří třeba maximální výše zadlužení v poměru k HDP nebo určitá míra inflace. Což jsou parametry, se kterými má aktuálně problém řada států.

„V současné době je nesplňují ani členské země (eurozóny), a to zejména v dluhové oblasti. Takže hodnotit to podle konvergenčních kritérií není až tak důležité, protože než vůbec do eura potenciálně vstoupíme, bude ta konkrétní ekonomická situace zase vypadat o něco jinak,“ zdůrazňuje Borovička v rozhovoru pro podcast 5:59. Konvergenční kritéria označuje za „v tento moment vedlejší záležitost“.

Zároveň platí, že euro má svá pro i proti. Z pohledu ekonoma z Newyorské univerzity jsou přínosy a náklady přijetí měny zhruba vyrovnané. Zároveň prý v posledních letech došlo k nárůstu určitých nejistot v eurozóně – například kolem stability evropských finančních struktur –, které mohou do budoucna přinášet rizika.

To vše je podle Borovičky nutné zvážit. Jenže negativa a pozitiva průběžně stoupají a zase klesají. „Nemůžeme donekonečna vyčkávat a vyčkávat,“ říká k tomu, že Česko je ohledně eura už delší dobu prakticky nehybné.

To neznamená, že vstup do eurozóny není potřeba dobře načasovat. Vystoupení z klubu zemí používajících euro totiž ekonom označuje za složitější – a také nákladnější – než samotný vstup. A zároveň prý neplatí, že by Česko už správný čas na přijetí eura ekonomicky propáslo. Trvalá nejistota ale má své náklady.

„Nekonečné oddalování vstupu do eurozóny také nedává žádný smysl. (…) Výhoda možnosti strategizovat vstup má smysl pouze v situaci, kdy nakonec existuje moment, kdy do té eurozóny vstoupíme. Pokud bychom to oddalovali donekonečna, tak žádná taková výhoda z odkládání neexistuje,“ zdůrazňuje ekonomický expert.

Odpůrci přijetí eura kromě údajné nepřipravenosti Česka argumentují třeba ztrátou moci ovlivňovat kurz měny nebo obavou z růstu cenové hladiny. A někteří poukazují na řeckou dluhovou krizi.

Když se totiž tato jihoevropská země dostala do hluboké ekonomické krize, napůjčovali Řecku od roku 2010 jeho partneři ve složení Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond v přepočtu bezmála sedm a půl bilionu korun. Záchranný program Řecko opustilo až v roce 2018 a svůj dluh by mělo splácet po další čtyři desetiletí.

Kritici eura proto namítají, že nelze do budoucna vyloučit další finanční potíže některé země eurozóny. Mohlo by se stát, že by Česko po svém vstupu na tyto „cizí“ problémy doplácelo?

Jaroslav Borovička připouští, že by se tak stát mohlo. Upozorňuje sice na vyzrálejší stabilizační mechanismy eurozóny, varuje ale před zadlužeností řady zemí. Poukazuje třeba na Itálii, kterou tíží vysoký dluh. Řešení případné italské dluhové krize by přitom bylo ještě „mnohem náročnější“ než u Řecka.

„Je důležité si uvědomit, že i kdybychom v eurozóně nebyli, tak finanční krize eurozóny, spojená například s rizikem bankrotu Itálie, by se projevila v Česku zásadním způsobem také, protože by se dramaticky snížila poptávka po našem zboží ve zbytku Evropy. Česká ekonomika by tím trpěla také,“ upozorňuje ale Borovička.

Do rovnice hry o euro také vstupuje malá podpora ze strany obyvatel. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z poloviny loňského roku přijetí společné měny odmítají téměř tři čtvrtiny Čechů.

Kde hledat důvody? Ekonom zmiňuje poměrně dobrou zkušenost s dosavadní měnou: „Koruna nám v posledních desetiletích sloužila celkem dobře. A lidé cítí, že to tak je.“

Poté je tu ale i silná politická rétorika namířená proti euru. „V České republice existují různé skupiny ostrých a rétoricky schopných politiků nebo skeptiků, kteří dokážou účinně ovlivnit část veřejného mínění pomocí například spojitostí s obecným strachem z Evropské unie. Nebo hrají na různé neekonomické národnostní hodnoty, případně dokážou vytvářet katastrofické ekonomické scénáře spojené s přijetím eura,“ říká Borovička.

Budou to přitom podle experta z Newyorské univerzity právě politici, kdo bude mít ohledně další cesty v otázce eura nejsilnější slovo.

„Samozřejmě politická otázka hraje roli. Vstup do eurozóny je určitým způsobem gesto, jestli chceme být součástí té pevnější Evropské unie. A má politickou váhu a bude vnímané i v rámci Evropské unie jako významné politické gesto, které Česká republika přinese.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, nakolik by po přijetí eura hrozil růst cen nebo co by se mohlo stát s konkurenceschopností tuzemských firem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.