V Česku lze držet zbraň kvůli sebeobraně. „To vysvětlovat nemusíte,“ říká novinář

Mohl útočníka na filozofické fakultě v Praze zastavit někdo se zbraní v ruce? Nebo naopak přísný zákon o zbraních? Tragédie v Praze oživila debatu o tom, zdali mají Češi dostatečně striktní zbraňovou legislativu, nebo zda se vůbec mají spoléhat se svou bezpečností na stát. Novinář Jaroslav Spurný se domnívá, že by debata měla být daleko hlubší.

Česká republika má v současnosti v porovnání s většinou státu Evropské unie spíš liberálnější zbrojní zákony. Je dokonce v jednom ohledu zcela raritní. Český občan si dnes může pořídit zbraň z důvodu sebeobrany.

„Když si to kupujete na sportovní potřeby, tak musíte být člen sportovního klubu, když si to kupujete na lovecké potřeby, musíte mít lovecký lístek, povolení a tak dál. Sebeobrana je něco, co nemusíte nijak vysvětlit, máte strach o život, tak máte nárok na pušku,“ říká v podcastu 5:59 Jaroslav Spurný, dlouholetý reportér časopisu Respekt, který se tématem mnoho let zabývá.

Novinář Spurný upozorňuje, že si lidé za určitých okolností mohou pořídit téměř jakoukoliv zbraň, tedy vedle malorážek i zbraně s velkými zásobníky. „Jediné, co je v Česku nepřípustné a za tím stála opravdu Evropská unie hodně tvrdě, je, že nesmíte používat zbraně, které střílí dávky –⁠ samopal nebo takzvaná útočná puška, ona se jmenuje samonabíjecí, ale sami obchodníci ji nazývají útočná puška,“ dodává Spurný.

Evropská unie se po teroristických útocích, jakým byl například masakr v pařížském divadle Bataclan v roce 2015, kde teroristé zabili 130 lidí, přiklonila ke zpřísnění evropské směrnice o zbraních. Česká legislativa se ale rozhodla jít opačným směrem.

Parlament České republiky se vůči Bruselu vymezil a v červenci roku 2021 rozšířil listinu práv a svobod a změnil tak ústavu. Zákonodárci do ní vepsali právo bránit sebe nebo jiného i se zbraní. V zemích jako Francie, Velká Británie, Švédsko či Německo takové právo není.

Podle Jaroslava Spurného novela z roku 2021 změnila společenské vnímání. Čeští poslanci a senátoři vyslali do světa signál, že česká společnost se chce a může bránit sama. A že svým způsobem ve státní instituce a její bezpečnostní složky důvěru nemá, doplňuje.

Jaroslav Spurný připomíná, že na stole je v současnosti další novela zbrojního zákona, která po šesti letech prošla do třetího čtení. Podle něj ale k žádné velké změně nepovede, upravuje spíš dílčí administrativní záležitosti. Pokud by měl být určitý druh zbraní zakázán nebo by se měly zpřísnit podmínky pro držení zbrojního průkazu, musela by vzniknout další novela.

Sám Spurný se nepřiklání na stranu těch, kteří se domáhají zpřísnění zákona, nebo snad dokonce zákazu střelných zbraní obecně. Uvažuje totiž například v kontextu ruské agrese na Ukrajině. To je nebezpečí, kterému je, podle něj, zřejmě nutné případně čelit i se zbraní v ruce. Zdůrazňuje ale, že nevolá po zakládání nějakých občanských domobran.

Spurný především vyzývá k debatě, která se zatím odehrává prakticky jen v Parlamentu a v zájmových skupinách, jakými jsou například myslivecké spolky.

„Ta debata je až zoufalá, ona třeba spadá do toho, kolik lidí se pomocí střelné zbraně v České republice ubránilo a kolik lidí bylo legálně drženou střelnou zbraní zavražděno. Ale to je debata, která vůbec nic neřeší. My nehrajeme žádný fotbalový zápas,“ dodává Spurný s tím, že Češi si musí jasně říci, v jaké společnosti chtějí žít.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak silná je zbrojařská lobby v České republice a jaký důvod měli čeští zákonodárci k přijetí liberálnějších zákonů o zbraních. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.