„Bojujeme se zlem,“ říká ukrajinský kaplan, jehož Rusové zajali a mučili

Nelidskost a nenávist protivníka poznal na vlastní kůži. Vasyl Vyrozub, letošní laureát Ceny Paměti národa, zažil ruské zajetí i mučení a je přesvědčen, že ve válce, kterou proti jeho rodné Ukrajině vede Rusko, proti sobě stojí dobro a zlo, vůči kterému by se měl postavit celý civilizovaný svět.

„Fyzické týrání se dá zvládnout, na psychický nátlak si člověk také vytvoří odolnost, ale nevědět (co se venku reálně děje), to bylo opravdu těžké,“ vzpomíná v rozhovoru pro podcast 5:59 Vasyl Vyrozub na své 70denní zajetí nedlouho po začátku ruské invaze na Ukrajinu, během něhož se jemu a dalším ukrajinským zajatcům Rusové snažili namluvit, že Ukrajina jako stát už neexistuje, že ukrajinský prezident uprchl a že se ukrajinská armáda vzdala.

Do zajetí se dostal hned zkraje ruské války proti Ukrajině, když se Rusové zmocnili kompletního osazenstva plavidla (19členné posádky, tří vojenských kaplanů a jednoho lékaře), v němž si ukrajinská záchranná mise přijela na Rusy okupovaný Hadí ostrov v Černém moři pro těla domněle padlých pohraničníků, kteří předtím v první den invaze poslali ruskou vojenskou loď do patřičných mezí. Ukázalo se, že na Hadím ostrově nikdo nepadl. Zato Vasyl Vyrozub a ostatní členové záchranné mise padli do zajetí a přes Krym, kde byli vyslechnuti, se dostali do zajateckého tábora v Belgorodské oblasti, kde je Rusové mučili a bili.

„My jsme si v zajetí vytvořili takovou teorii, že čím hůř se k nám - zajatcům - chovají, tím lépe se zřejmě daří Ukrajině na bojišti. A bylo to opravdu tak,“ vypráví v podcastu 5:59 Vasyl Vyrozub s tím, že jim Rusové „trhali nehty, dávali nám elektrošoky a házeli nás do takových jam, kde jsme strávili 3–4 dny bez jídla, bez vody a bez spánku“.

Na svobodu se nakonec dostal v rámci výměny zajatců po 70 dnech zadržování až jako poslední. „Mě drželi nejdéle, aby mi zmizely modřiny a další stopy po mučení,“ říká k tomu.

K práci vojenského kaplana se otec Vasyl dostal v roce 2014, když brzy po svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče (události souhrnně označované jako Majdan podle kyjevského Majdanu/náměstí Nezávislosti) Rusko obsadilo a anektovalo Krym a vyvolalo ozbrojený konflikt na Donbase.

„Všechno začalo Majdanem. Kněz, pastor, duchovní má být tam, kde je jeho lid,“ říká Vasyl Vyrozub, který do té doby sloužil jako obyčejný kněz v kostele. Když se ale ukrajinská armáda dostala v průběhu roku 2014 do bojových operací na Donbase, vyvstala právě i otázka vojenského kaplanství.

„My jsme u armády působili jako dobrovolníci, naším prvotním úkolem bylo obléct, obout, nakrmit vojáka, protože tehdy naše vojsko bylo tak říkajíc bosé a nahé. Ukázalo se ale, že důležité není jen poskytnout vojákovi fyzický pokrm, ale také duchovní stravu,“ vysvětluje Vyrozub, podle kterého největší výzvou v kaplanské službě „není ani tak spolupráce mezi různými konfesemi, ale to, když musíte odevzdat padlého vojáka tátovi a mámě, když se musíte podívat do očí ženě, která ztratila svého manžela, nebo dát vysvětlení dítěti, které přišlo o otce“.

Ukrajinský kaplan v rozhovoru mluví i o složité situaci, do níž se Ukrajina po bezmála dvou letech konfliktu s mnohem silnějším sousedem dostala, a nabádá západní společnosti, aby vytrvaly v dosavadní podpoře: „Ve stejnou chvíli, kdy vy nám pomáháte dodávkami zbraní a financemi, my platíme za naši svobodu svým zdravím, krví a životy našich synů a dcer. Nepodléhejte pocitu únavy.“

„My neprohrajeme, my nesmíme prohrát, protože pro nás prohra znamená smrt, ale prohra Ruska znamená mír a klid pro celý svět,“ uzavírá Vasyl Vyrozub.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak se ukrajinský duchovní dívá na otázku vymahatelnosti spravedlnosti, respektive potrestání viníků válečných zločinů, k nimž během války na Ukrajině došlo, nebo odkud se podle něj bere nenávist, která pachatele k takovým činům vede. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.