Izrael je zřejmě připravený zasáhnout cíle, které Írán pocítí, říká expertka

Odveta přijde, otázkou ale je, kdy a v jaké podobě. Zhruba takové je rozložení karet na Blízkém východě po úterním raketovém útoku Íránu na Izrael. Ten zároveň pokračuje v novém pozemním tažení na jihu Libanonu. Napětí na Blízkém východě a pozici Izraele rozebíráme s analytičkou Irenou Kalhousovou.

Po rozsáhlém raketovém úderu Íránu se pozornost Blízkého východu i širší mezinárodní komunity upírá na očekávanou odpověď Izraele. Že přijde, avizoval krátce po úterním útoku izraelský premiér Benjamin Netanjahu, podle něhož Teherán vypálením bezmála dvou set balistických raket na Izrael učinil „velkou chybu“, za kterou zaplatí. Otázkou však zůstává, jak bude odveta vypadat.

Nejde přitom o první kolo přímé konfrontace mezi dvěma dlouholetými nepřáteli. Jejich souboj vystoupil z podoby „stínové války“ už letos v dubnu, kdy v reakci na zničení íránského konzulátu v Damašku vyslal Írán na Izrael balistické rakety, drony a střely s plochou dráhou letu. A po raketové baráži z tohoto týdne, kterou íránský režim zdůvodnil smrtícími útoky Izraele na vedení libanonského hnutí Hizballáh, které dlouhodobě podporuje, napětí znovu sílí.

„Netanjahu především musí zvažovat další odpověď Íránu. A také to, jestli je Izrael opravdu schopen a připraven bojovat de facto na třech frontách,“ říká k možným kalkulacím šéfa izraelské vlády analytička Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově. V rozhovoru pro podcast 5:59 připomíná, že už teď izraelská armáda bojuje s ozbrojenci Hamásu v Pásmu Gazy a nově také vede pozemní operaci v Libanonu zaměřenou právě na Hizballáh.

Podle Kalhousové zatím není jasné, jak se pro Izrael bude vyvíjet zmíněná „severní fronta“ proti Hizballáhu a jestli třeba nenarazí na silnější odpor, než tomu bylo v prvních dnech a hodinách po invazi. A izraelské vedení musí pochopitelně ve svých úvahách počítat se značnou vojenskou silou samotného Íránu, který se navíc vedle momentálně oslabeného Hizballáhu může opřít i o jiné spřízněné ozbrojené skupiny působící v Iráku nebo Sýrii.

Z dosavadních náznaků i z pohledu expertky je však zřejmé, že vůči Íránu nepůjde o symbolickou odvetu. „Izraelská armáda je zřejmě tentokrát připravená zasáhnout cíle, které Írán pocítí,“ dodává s tím, že nezbývá než spekulovat, jestli se do hledáčku mohou dostat íránská ropná zařízení nebo místa spojená s jaderným programem země.

Podobný úder by zřejmě zesílil obavy z vypuknutí regionálního konfliktu na Blízkém východě. Podle analytičky ale na takové válce nemají zájem Izrael ani Írán, který dlouhodobě čelí ekonomickým potížím a jehož režim se potýká se šířením nespokojenosti mezi obyvatelstvem. Navíc by pro Írán nebylo zrovna příhodné poštvat si proti sobě arabský svět nebo se postavit tváří v tvář Spojeným státům, které jsou dlouhodobým spojencem Izraele.

Kalhousová nicméně připouští, že ne vždy se věci na Blízkém východě odehrávají na základě racionálních úvah. Roli hrají také emoce a nepředvídatelnost. Nebo také špatné čtení druhé strany – což se prý může stát i teď. „Jedním z nejdůležitějších signálů na Blízkém východě je signalizace síly, kterou potřebují vysílat jak Izrael, tak samozřejmě Írán. Mají pocit, že to je to, co je ochrání. A tím to může vést i k nějaké dramatické eskalaci,“ říká analytička. Přesto věří, že až k regionální válce situace nedospěje.

Mezitím každopádně Izrael pokračuje v pozemním tažení na jihu Libanonu. Ve středu izraelská armáda oznámila, že v oblasti nasadí pěchotu i obrněné jednotky. Přesto se má dál jednat o „omezenou a lokální“ operaci.

Na podobná vyjádření izraelských představitelů, kteří invazi spojují s nutností zamezit ostřelování severu Izraele z libanonského pohraničí, v rozhovoru pro 5:59 upozorňuje také Kalhousová. Podle izraelské armády navíc vojáci našli podrobné plány na útok Hizballáhu proti Izraeli podobný tomu, který loni v říjnu uskutečnil Hamás. A v neposlední řadě je tu i mnohaletá historie rostoucího napětí, a dokonce ozbrojených střetů Izraele s Hizballáhem.

„Není to (Hizballáh) nepřítel, který by se najednou zjevil. Dlouhodobě představoval z pohledu Izraele obrovské bezpečnostní riziko,“ říká expertka.

Je tu ale i otázka možných politických kalkulací Benjamina Netanjahua, který dlouhodobě složitě manévruje, aby svou vládní koalici udržel pohromadě. Z pohledu Kalhousové se však nezdá, že by právě to rozhodlo o zesílení války proti Hizballáhu. Považuje nicméně za zřejmé, že izraelský premiér má zájem na prodlužování válečného období – což mimo jiné znamená odklad vyšetřování toho, jak k teroru ze 7. října vůbec mohlo dojít.

Pokud tak libanonská operace skutečně bude trvat jen krátce a bude cílená, půjde podle analytičky o znamení, že invaze nebyla součástí Netanjahuových politických kalkulací. „Ale samozřejmě budeme-li tady sedět za tři čtyři měsíce a budeme-li se bavit stále ještě o válce v Libanonu, už to poté bude jiné,“ podotýká.

U tažení proti Hizballáhu navíc podle Kalhousové neplatí, že by štěpilo izraelskou společnost, jako se to děje u války v Gaze, kde velká část společnosti volá po uzavření příměří a vyjednání propuštění rukojmích držených Hamásem.

„Válka na severu má velkou podporu. Izraelci vědí, že Hizballáh je obrovský problém pro izraelskou bezpečnost a že to je organizace, která léta buduje svou vojenskou infrastrukturu s cílem bojovat proti Izraeli. A samozřejmě vědí, že za Hizballáhem stojí ten největší regionální nepřítel Izraele – tedy Írán. Izraelci cítí, že dříve či později by stejně k nějaké válce došlo,“ popisuje ředitelka Herzlova centra izraelských studií.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč je izraelská společnost podle Ireny Kalhousové u vojenských operací v Libanonu citlivější k civilním obětem než v případě tažení v Pásmu Gazy, nebo jak v Izraeli vzniklo „trauma“ související s minulými angažmá na libanonském území. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.