Expertka se postavila za Bidena: Neškatulkujme. Věk je to poslední, čím jsme

Americký prezident Joe Biden v úterý ohlásil záměr příští rok znovu kandidovat na prezidenta. Bidenovi je osmdesát let a už v době svého zvolení v roce 2020 byl nejstarším politikem, který se ve Spojených státech ujal funkce hlavy státu. Už tehdy se objevovaly pochybnosti ohledně schopnosti plnohodnotně vykonávat funkci. Jsou namístě?

Prezident Joe Biden chce další čtyři roky zůstat v čele Spojených států. Ve svých osmdesáti letech je přitom nejstarší úřadující americkou hlavou státu v dějinách. A v době, kdy by druhý mandát opouštěl, by mu bylo 86 let. Nejen americká média si tak začala klást otázku, kdy a jestli je člověk někdy na podobné pozice příliš starý.

Socioložka Lucie Vidovićová, která se zabývá sociologií věku, stárnutím a věkovou diskriminací, nicméně upozorňuje, že limity v tomto ohledu v zásadě nejsou. „Není to otázka chronologického věku,“ říká v podcastu 5:59 expertka z Masarykovy univerzity, jež působí také ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí a rovněž v Národním institutu SYRI. Jak dodává, „není fér“ teď prezidentu Bidenovi předhazovat jeho věk.

Věk je spíš podstatný pro státní správu, která na základě něj může určovat, jaká práva a povinnosti lidé získají. „Ale pro rozhodování, jestli je člověk dobrý, nebo nepříliš vhodný pro nějakou funkci nebo třeba pro vstoupení do vztahu, je to hrozně slabá charakteristika, protože nás tvoří mnohem víc věcí než pohlaví, věk nebo rasa,“ vysvětluje Vidovićová.

U vysoce postavených politiků a tím spíš u „nejdůležitějšího muže planety“ nicméně mohou být podle socioložky oprávněné otázky týkající se jeho zdravotního stavu. I v tomto případě je ale dobré myslet na to, že prezident ve Spojených státech nefunguje sám a je obklopený robustním aparátem.

S věkovou diskriminací nebo také ageismem se ale často potkávají i senioři v Česku. Podle dat Eurostatu je dokonce jednou ze zemí, kde se starší lidé potýkají s předsudky nejčastěji. Z tuzemského sociologického šetření, na kterém se Vidovićová podílela, dokonce vyplynulo, že více než polovina lidí nechce v politice lidi starší 60 let.

„Ta nechuť může být podpořená i neblahou zkušeností s komunismem jako určitou gerontokracií, kde se objevovala smetánka starších šedivých mužů, kteří rozhodovali o naší budoucnosti,“ popisuje socioložka. Na druhou stranu připomíná, že společnost se už mohla se svou historií vyrovnat.

Věková diskriminace se nicméně objevuje v každé společnosti. Záleží ale na míře a na tom, jak moc jsou z ní starší lidé vyčleňováni nebo jestli jsou kvůli věku třeba zesměšňováni. „Bohužel to teď vnímáme i kolem té debaty o případné důchodové reformě, kdy vlastně stavíme mezi generace klín. To je něco, o čem si myslím, že už by měl být dávno přežitek,“ říká.

Jedny z nejostřejších debat se v Česku - ale třeba i ve Francii - vedou kolem věku, ve kterém by dnešní dvacátníci a třicátníci měli jít do důchodu. Jednoznačná odpověď na tuto problematiku přitom podle Vidovićové neexistuje.

„Vůbec nevíme, jaký bude (za desítky let) jejich zdravotní stav, na jakém trhu práce budou pracovat,“ myslí si socioložka s tím, že někdy navíc spíše rozhoduje subjektivní spokojenost v práci než fyzický stav.

A je tak podle ní zároveň komplikované uvažovat o věkovém stropu, do kterého by se lidé mohli ucházet třeba právě o post prezidenta. Vidovićová naopak podotýká, že současné společenské debaty spíše vedou k rozvolňování podobných pravidel.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč Američané chtějí v nejvyšších politických patrech starší reprezentanty nebo jestli jsou podle socioložky starší politici schopní vcítit se do potřeb mladých. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.