Analytik: Izraelská média záměrně neukazují záběry z Gazy

Snahy o pozastavení války Izraele a Hamásu a propuštění dalších rukojmích mají za sebou další kapitolu. Po jednáních v Paříži psala izraelská média o opatrném optimismu, k dohodě je ale stále daleko. Na obzoru je navíc chystána izraelská ofenziva na jih Pásma Gazy, kde se tísní více než milion uprchlíků. Jak bude válka dál vypadat? A existuje šance alespoň na dočasné příměří?

Opatrný optimismus, že se podařilo přiblížit k dohodě o propuštění dalších rukojmích. Na druhou stranu ale také upozorňování, že finálně dojednáno zatím nic není. Tak podle zpráv izraelských médií - například webového deníku The Times of Israel - vypadá atmosféra v Izraeli po jednáních v Paříži. Podle neoficiálních informací tisku měly ve francouzské metropoli v pátek nebo v sobotu jednat o propuštění rukojmích a přerušení bojů v Pásmu Gazy delegace Izraele, Kataru, USA a Egypta.

Další vyjednávání by podle izraelských médií měla následovat. O možnosti pauzy ve válce mezi Izraelem a Hamásem se přitom spekuluje už týdny. Předchozí podobná dohoda o propuštění části rukojmích a dočasném zastavení bojů přišla na konci loňského listopadu.

Otázky „jak dál vůči Hamásu“ a „jak dál s válkou“ jsou přitom v Izraeli složitým uzlem k rozmotání. „Izrael má v této válce dva hlavní cíle - svrhnout Hamás coby vojenskou a vládnoucí sílu v Gaze a také přivést zpátky všechna izraelská rukojmí. Mezi oběma je od počátku určitý rozpor,“ říká novinář a analytik působící v Izraeli Neri Zilber v rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl v pátek ještě před pařížským jednáním. Jak navíc tento spolupracovník Washingtonského ústavu pro blízkovýchodní politiku (WINEP) dodává, zmíněné napětí v současnosti „jen sílí“.

„Debata se v Izraeli vede hlavně kolem otázky, jestli opravdu válčit až do okamžiku, který (premiér Benjamin) Netanjahu nazývá ‚úplným vítězstvím‘ - jakkoliv vlastně není jasné, jak by takové vítězství mělo vypadat,“ popisuje Zilber. Naopak zástupci druhého tábora prosazují myšlenku, že je s Hamásem nutné vyjednat příměří a dohodu, která by zajistila propuštění zbylých rukojmích. Těch Hamás stále drží kolem 130.

Přívrženci tvrdého postupu mají za to, že není možné ve válce polevit. A že k návratu rukojmích Hamás přimějí jen další vojenské údery. Analytik Zilber ale připomíná, že z více než 110 rukojmích, která se podařilo dostat zpět do Izraele, byla jen tři zachráněna při izraelské vojenské operaci. Zbytek se dostal na svobodu díky dohodě s Hamásem. „Tento poměr nám ukazuje opravdu hodně,“ míní žurnalista, který přispívá například do deníku The Financial Times nebo magazínu Foreign Policy.

Navíc pokud by nakonec izraelská vláda přistoupila na další příměří s Hamásem, půjde podle Zilbera skutečně jen o dočasnou pauzu: „Z izraelské perspektivy - alespoň tak, jak to Netanjahu formuluje - žádný permanentní konec války nebo stálé příměří nepřijde. (…) A po skončení (pauzy) bude Izrael pokračovat, aby dosáhl splnění všech cílů, které si stanovil a dovedl zemi - jak Netanjahu říká - k úplnému vítězství.“

Izraelský premiér navíc prohlásil, že cílem války podle něj nemůže být vytvoření takzvaného modelu dvoustátí, tedy vedle Izraele i existence nezávislé Palestiny, jak si představují mezinárodní spojenci Tel Avivu na čele se Spojenými státy. Netanjahu má za to, že by takový výsledek války byl jen „odměnou“ teroristům z Hamásu.

Dalším těžištěm izraelských válečných operací se přitom podle očekávání má stát město Rafáh a jeho okolí na jihu Pásma Gazy. Izrael už oznámil mezní datum pro zahájení své ofenzivy - začne prý tehdy, pokud Hamás nepropustí rukojmí do začátku ramadánu, který spadá na 10. březen.

V Rafáhu a blízkých oblastech se tísní více než milion lidí, kteří sem uprchli před destrukcí spojenou s nesmlouvavým postupem izraelské armády v severních oblastech Pásma Gazy. Od útoku na Rafáh proto Izrael odrazují i jeho západní spojenci včetně Spojených států. A podle Neriho Zilbera má tento tlak zatím svůj kýžený efekt.

„Operace v Rafáhu není na spadnutí, její zahájení bezprostředně nehrozí. Pravděpodobně k ní dojde, ale podle mého odhadu ne v nejbližších týdnech, dokud Izrael nezajistí plán evakuace toho více než milionu lidí. Izrael musí brát ohled na vojenské, ale i diplomatické aspekty. Svět nebude nečinně přihlížet tomu, jak tanky míří na malý kousek půdy, kde se tísní více než milion obyvatel,“ uvádí analytik.

Špatná humanitární situace v Pásmu Gazy je terčem mezinárodní kritiky vůči Izraeli prakticky od počátku války. A také podle Zilbera je situace v Pásmu „hrozivá“ - lidem chybí jídlo, lékařská péče, pitná voda i další potřeby. Zpočátku navíc Izrael nechtěl dovolit přísun takřka žádných humanitárních dodávek. Zvláště někteří izraelští představitelé zaujali velmi tvrdou linii. „Veřejně říkali, že Gaze nechtějí poskytnout ani kapku vody,“ připomíná analytik.

Postupně se však do Pásma Gazy začala opět humanitární pomoc dostávat. Jenže zdaleka ne v takové míře jako před válkou, kdy tam vjíždělo na pět set kamionů. „V průměru vidíme, že teď do Gazy přijede denně nějakých sto až dvě stě vozů,“ vypočítává Neri Zilber a dodává, že podle něj je potřeba do Pásma posílat větší objem pomoci.

Žurnalista působící v Izraeli navíc uvádí, že běžní Izraelci nemají ponětí o rozsahu humanitární situace v Gaze. A mnohé prý tato informace ani nezajímá, jejich empatie je podle Zilbera směrem k obyvatelům Gazy téměř nulová. Novinář za touto lhostejností vidí dva důvody. Za prvé, izraelská média - zvláště pak ta mainstreamová - podle něj záběry z Gazy ani neukazují, což má být „jasný záměr“ ve snaze nepodkopat válečné úsilí Izraele. A  za druhé je tu trauma z masakru ze 7. října, který novinář označuje za „naprostou krutost“ namířenou proti izraelským civilistům včetně žen, dětí a seniorů. Při útoku Hamásu tehdy zemřelo přes 1200 lidí, dalších zhruba 250 padlo do zajetí.

Svědectví z osudného dne mají lidé v Izraeli před očima neustále, a to i dnes, tedy po více než čtyřech měsících války. „Otevřete si tady v Izraeli noviny - a nejenže tam není nic o tom, co se právě děje v Gaze, ale vždy tam najdete fotografie, videa a svědectví spojená se 7. říjnem. Dá se tedy říci, že tato válka už trvá téměř 150 dnů, Izraelci ale po stopadesáté prožívají to, co se stalo 7. října.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak velký vliv mají na izraelskou politiku spojenou s válkou krajně pravicoví ministři nebo jak vypadá nejnovější dokument, který premiér Netanjahu představil jako nástin poválečného uspořádání v Pásmu Gazy. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.