Výzva i příležitost. Evropský balíček opatření Fit for 55 v kostce

V další epizodě podcastu 2050 se dozvíte, do jakého kontextu zapadá balíček „Fit for 55“ a jaké návrhy opatření obsahuje. Možná vás překvapí, že se nejedná pouze o stále omílané emisní povolenky a spalovací motory.

Součástí evropského plánu dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 je i střednědobý cíl k roku 2030 – do konce této dekády chce Evropská unie jako celek snížit své emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.

Jaké konkrétní kroky jsou k dosažení tohoto ambiciózního cíle potřeba, detailně popisuje legislativní balíček opatření zvaný „Fit for 55“, který bychom mohli do češtiny volně přeložit jako „Připraveni na 55 %“.

Mimochodem – závazek uhlíkové neutrality (jako součást takzvaného Green dealu) podepsaly všechny členské státy Evropské unie, včetně České republiky.

Spojení Fit for 55 se skloňuje v médiích poměrně často, ne vždy jsou ale související fakta komunikována přehledně a v úplnosti. Důležité je například vědět, že balíček opatření je zatím ve fázi návrhu a detaily budou zástupci členských zemí projednávat v Evropském parlamentu a Radě EU ještě přibližně další dva roky – mimo jiné v době, kdy bude Česká republika Radě EU předsedat.

Skutečnost, že navrhovaný balíček není v médiích vždy komunikován celistvě, má svoje opodstatnění. „Je to soubor více než 10 návrhů, každý ten návrh se skládá ze stovek stránek. To znamená, že ten návrh je opravdu komplexní a má nějakou vnitřní logiku, kterou není možné vměstnat do minutové nebo dvouminutové zprávy,“ vysvětluje v podcastu Tomáš Protivínský, analytik projektu Fakta o klimatu.

Celý balík Fit for 55 se pak skládá ze tří velkých částí – tržní mechanismy, poté cíle a regulace a nakonec podpůrná opatření. Návrhy jsou pak psané na základě tří principů – prvním je přiměřenost a účinnost opatření. Druhým je zásada, že znečišťovatel platí, a třetím klíčovým principem je solidarita.

Znamená to, že je kladen důraz především na zpoplatnění vypouštění emisí skleníkových plynů tak, aby velkou část práce zastaly tržní mechanismy. Sem patří mimo jiné evropský systém obchodování s emisemi. Přímé regulace mají být podle návrhu zaváděny pouze v těch případech, kde by mechanismy volného trhu nebyly efektivní. Mezi ně patří právě často skloňované přísnější emisní předpisy pro automobily nebo budování nové infrastruktury pro alternativní paliva v dopravě, jako je například vodík nebo elektřina.

„Velká oblast balíčku Fit for 55 jsou také takzvaná podpůrná opatření, která usilují o to, aby ta transformace byla sociálně spravedlivá,“ vysvětluje Protivínský.

Jinými slovy, některé potřebné změny mohou výrazněji dopadat na regiony nebo hospodářské sektory založené na fosilních palivech nebo na nízkopříjmové domácnosti a ty, kteří utrácí větší část rozpočtu za energie. Součástí balíčku je tak cílená podpora těchto nejvíce zranitelných skupin. Tomu by měl pomoci vznik Sociálního klimatického fondu a posílení Modernizačního a inovačního fondu.

Nejedná se tedy pouze o balíček nařízení a omezení, ale i o velkou ekonomickou příležitost. Peníze z emisních povolenek totiž musí plynout na energetické nebo klimatické účely.

„Z Fit for 55 se tento podíl výnosů, které musí být takto použity, navyšuje z 50 % na 100 %. Zároveň je ale těžké k tomu státy skutečně donutit, pokud to dobrovolně neudělají. Například Česká republika si udělala obrovskou sekeru do rozpočtu zrušením superhrubé mzdy a teď se snaží rozpouštět v rozpočtu výnosy z emisních povolenek, což je na jednu stranu velmi nekoncepční a nesystematické. Na druhou stranu i tento krok přesměruje daňovou zátěž ze zdanění práce ke zdanění něčeho špinavého, tedy vypouštění skleníkových plynů. Takže principiálně to není špatná cesta, jen by bylo dobré ji dělat v souladu se zákony a nějak koncepčně,“ vysvětluje analytik Protivínský.

Co se dá v balíčku ještě vyjednat? A jaké největší mýty kolem balíčku existují?

Poslechněte si celou epizodu podcastu v přehrávači v úvodu článku.