Jak bojovat se suchem a vracet život do české krajiny: Příklady dobré praxe

Inspirujme se tím, jak krajina vypadala dříve, říkají experti o opatřeních, která pomáhají do vysušené české krajiny vracet vodu a rozmanitost.

Podmáčená louka je pro zadržování vody v krajině mnohem lepší než nově vybudovaná vodní nádrž. Právě takové vědomosti jsou nezbytné pro to, abychom v české krajině prováděli zásahy, které mají smysl a jsou opravdu efektivní.

Dá se toho totiž také mnoho pokazit, připomíná Martin Smetana, odborník na adaptace z Nadace Partnerství v klimatickém podcastu 2050.

Smetana byl jedním z porotců nedávno vyhlášené soutěže Cena za krajinu, kterou na jižní Moravě inicioval krajský úřad a do které se přihlásilo více než 40 různých projektů zemědělců nebo obcí.

Jaká adaptační opatření mají podle porotců v české krajině smysl a čemu se naopak vyhnout?

„Nejjednodušším a zároveň nejlevnějším opatřením je změna hospodaření na zemědělské půdě, protože ta je tím nejlepším zadržovatelem vody v krajině. Ale pouze taková půda, která je živá a zdravá,“ vysvětluje Smetana. Naproti tomu stavba vodní nádrže je velmi nákladná a často kontraproduktivní, protože z otevřené vodní hladiny se vypaří mnohem více vody než z půdy.

Zemědělci tak mohou například orat po vrstevnicích nebo využívat na svazích takzvané podsevy. To znamená, že když se chystají sít například kukuřici, mohou na danou plochu vysít trávu a kukuřici zasít právě do travního porostu. Díky tomu je povrch celoročně chráněný před erozí.

Z pohledu obcí se dají obnovovat polní cesty, vytvářet obecní a komunitní sady nebo přetvořit staré pastviny do podoby parku, který kromě zadržení vody v krajině umožní i rekreaci místním obyvatelům.

„Často se můžeme inspirovat tím, jak krajina vypadala dříve,“ vysvětluje Jiří Schneider z Mendelovy univerzity v Brně. „V rámci meliorací byly totiž mnohé pozemky s ornou půdou odvodněny a v řadě případů došlo k tomu, že byly přerušeny přirozené odtokové poměry a vysušily se rybníky. Jedna z cest je tedy snažit se starý stav obnovovat,“ dodává.

Podle expertů může přispět k obnově krajiny opravdu každý. I malá skupina jednotlivců může začít tím, že například obnoví historickou polní cestu nebo vysadí alej stromů. Jednotlivá opatření se totiž v krajině postupně spojují a vytváří systém, který pomáhá nejen zadržení vody v krajině, ale i přizpůsobení se na měnící se klima.

„Myslím, že voda v krajině navíc velmi pomáhá tomu, že se v ní cítíme dobře, takže i pro někoho, kdo si bude říkat: ,já jsem z města, mě se hospodaření s vodou netýká,‘ je to zpestření každodenních volnočasových aktivit,“ říká Schneider.

Pusťte si epizodu v přehrávači v úvodu článku a poslechněte si příklady konkrétních adaptačních opatření, která pomáhají navracet život do české krajiny.