Článek
Destilát z obilí smíchaný s jalovcovým olejem se objevil již na počátku 17. století. Ještě nedávno však měl postavení Popelky, možná oblíbené u anglických gentlemanů (samozřejmě až po domácí single malt whisky), ale to bylo asi tak vše. Jenže pak dostal šanci a využil ji naplno.
Společně s novým tisíciletím odstartovala ginová mánie. V roce 2000 byl na trh uveden první gin moderního střihu Tanqueray No. TEN, který stojí za obrovskou popularitou tohoto alkoholu v současné době. Tradiční značka ginu byla založena v roce 1830 v Londýně a No. TEN vyrobila v rámci inovace a hledání nových zákazníků. Mimochodem, před pěti lety se značka Tanqueray stala nejprodávanějším ginem na světě.
Starý vs. moderní gin
Kolébka slavné pálenky není v Anglii, kde se nejvíce proslavila, ale v Nizozemsku. Tam se destilát z obilí smíchaný s jalovcovým olejem objevil již na počátku 17. století, tehdy ještě pod názvem Genever.
Zajímavá je ovšem cesta, kterou se dostal do Anglie: dovezl ho budoucí král Vilém III. Oranžský, narozený v Haagu, jenž se oženil s anglickou princeznou a roku 1689 se stal anglickým a skotským králem.
Svého oblíbeného nápoje se nemínil vzdát ani v nové vlasti a podporoval jeho výrobu a konzumaci i na ostrovech. Navíc s velkou vervou, neboť uvalil těžké daně na francouzské víno či koňak, takže výroba a hlavně spotřeba ginu začala prudce narůstat. V polovině 18. století byla pinta ginu levnější než pivo, což vedlo k značnému nárůstu alkoholismu.
A zatímco pro klasický gin je rozhodující bylinou jalovec, ve 21. století vznikají giny nové generace, kterým se říká moderní či západní. Liší se tím, že je v nich potlačována výrazná chuť jalovce a naopak se přidává deset až dvacet dalších bylin (květů, ovoce, koření), takže jsou v chuti jemnější a harmoničtější.
Chvíli to sice ještě trvalo, ale po pár letech začala popularita jalovcové pálenky, nejčastěji mixované s tonikem, zázračně růst. A když se gin & tonic stal jedním z charakteristických drinků generace hipsterů, měl gin vyhráno.
Ach můj Bože
Tanqueray No. TEN je sice ikonou, v Česku se ale v současnosti mluví o jiných ginech. Tím prvním je česká ginová legenda OMG (původně Oh my God, tedy Ach můj Bože, tady Oh my Gin), kterou připravuje rodinný lihovar Žufánek. Rukodělný gin destilovaný z 16 druhů bylin a koření (vedle velkého množství jalovce je výrazná levandule či pomerančová kůra) patří k ukázkám klasického london dry ginu. Už v roce 2014 obdržel maximálních 10 bodů od německého magazínu Eye for Spirit, což je velká pocta.
Zvláštní odnoží Žufánkova ginu je Bugsy‘s DNA gin, který Žufánek opakovaně míchá pro slavný pražský Bugsy‘s bar v limitovaní sérii 666 lahví a podle zadání, respektive výběru bylin samotných barmanů. Znalci objeví tóny cedrového dřeva, pomela, bergamotu či borůvek.
Teď je k dispozici variace č. 5. Protože jde o limitovanou sérii, stává se cílem sběratelů a volné láhve jsou brzy vyprodané. Gin je ovšem možné ochutnat v Bugsy’s baru v Pařížské. Třeba v koktejlu v kombinaci s levandulí, citronem, grepem a bílkem.
Kluci z garáže
Malou revoluci v českém ginovém světě ale způsobila společnost Garage 22 – butiková či spíše garážová destilerie otevřená v letošním roce ve vnitrobloku v Holešovicích. Její zakladatelé Matouš Ballík a Ondřej Volák se do dějin pražské gastronomie zapsali už před deseti lety, když stáli za vznikem populárního Nejen Bistra v Karlíně.
Gin 22 je produktem malé pražské destilerie Garage 22.
A nutno dodat, že stejně jako se jim podařilo vybudovat parádní bistro, úspěšní jsou i při výrobě ginu. Vedle klasiky v podobě london dry a pink ginu připravují také malé edice kreativně pojatých pálenek, jako je pikantní habanero gin či gin s medvědím česnekem.
Pozdrav z Amazonie a Japonska
A teď trocha exotiky. Ve světě stoupá o originální giny zájem, a tak se do jejich výroby pouštějí i firmy, které se specializovaly na výrobu jiných alkoholů. Například gin Canaïma připravila venezuelská firma Destilerías Unidas S.A., kterou znají hlavně milovníci rumů, neboť z jejich dílny pochází slavné Diplomático.
Chuť jejich ginu se rodí v amazonském pralese: 10 z 19 bylin použitých pro výrobu tohoto tekutého elixíru pochází z deštných pralesů Amazonie. Tento gin se vyrábí v malých sériích a ve svém portfoliu ho má i společnost Warehouse #1 sídlící v pražském Karlíně.
Název ginu ROKU znamená počet originálních japonských přísad, které obsahuje.
Posledním střípkem minisérie je gin z Japonska. Jmenuje se ROKU a vedle tradičních součástí jako je jalovec, koriandr či citrus, sází na japonské ingredience. Obsahuje čajové lístky Sencha a Gyokuro, sakurové květy a listy, japonský pepř sansho či dnes velmi módní citrus Yuzu. Japonských přísad je dohromady šest, odtud tedy název ginu, který je velmi jemný, příjemně nasládlý a krásně voňavý. Vhodný je tedy i pro úplné ginové začátečníky.
