„Ať se nediví, že jim lidé nevěří,“ zní z obce, kde jsou papíroví nakažení

Obyvatelé dvou obcí na dohled od Ještědu, ale stále ve Středočeském kraji, od sebe dělí kilometrový pás pole. Přesto prožívají kvůli statistickým údajům o nakažených covidem-19 protikladné pocity.

V Loukovci, kde žije přes tři sta obyvatel, neměli podle dat dlouho ani jednoho nakaženého. Jeden jim přibyl až začátkem listopadu. Naproti tomu přespolní Loukov se vypořádává s tím, že pod obec statistici připsali řadu nakažených. Vesnice o 173 obyvatelích měla mít první týden v listopadu 27 nakažených.

Zatímco v Loukovci si tak místní chválí, že pandemii jde na vesnici zvládnout daleko lépe než ve městech, tak v Loukově se pídí po tom, kde se stala chyba, a starosta se snaží pomoct místním podnikatelům a očistit jméno obce.

„Nemůžou se divit, že lidé nevěří celostátním číslům. Když nejsou schopní ukočírovat drobná čísla na menších obcích a jsou tam evidentní do očí bijící nesmysly, kde dvě vesnice vedle sebe, jedna je pomalu na tvrdý lockdown a druhá má nulu,“ zlobí se nad statistikami Roman Brož, starosta Loukova (bez politické příslušnosti).

O statistických nepřesnostech na úrovni obcí už Seznam Zprávy informovaly. Nejde jen o Loukov. Nejvíce to dopadlo na středočeskou obec Rohatsko, kde chvíli svítilo 107 nakažených na 267 obyvatel.

„Na základě informací z některých malých obcí eviduje správce systému ISIN problémy s přiřazením bydliště obyvatel. Jde o chybu ztotožňování bydliště v reálném čase u minority případů, kdy není uvedeno bydliště z šetření krajské hygienické stanice a jsou dostupná pouze data z laboratoří,“ vysvětloval zkraje listopadu vývojový tým Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

V Loukově, který ve statistikách vykazuje, že je nakažený každý šestý obyvatel, reálně řeší úplně jiné problémy. Stavebníci pracují na opravě mostu přes řeku Jizeru. Rázem je cesta na druhý břeh dlouhá sedm kilometrů, přes Svijany a kousek i po dálnici.

„My jsme teď skanzen. Já si musím zapsat, že přijeli dva cizí,“ poznamenává spíše pro sebe tamní kronikářka Jana Kroupová, když se dá do řeči s reportérem a fotografem Seznamu.

Podle ní by se to ve vesnici vědělo, kdyby bylo tolik nakažených. Řekli by si to třeba na hřbitově na Dušičky. Jinak prý moc nevychází.

„Že by přibyl jeden nebo dva lidi, ale 25 ze 170 obyvatel, no já nevím,“ přemýšlí nad oficiálními daty o nakažených paní Kroupová. Volaly prý už i její dcery, které to taky zkoumaly a bály se o ni.

Místní v Loukově už jsou ale připravení a umí uklidňovat tazatele. „Starostovi už vysvětlili, že to dělají podle poštovního směrovacího čísla,“ líčí kronikářka.

O vrata opřený, pokuřující starousedlík, který si uprostřed obce spravuje střechu na svém historickém domě a právě si dopřával trochu odpočinku a slunečních paprsků, jako by na kronikářku navazoval ve svém vyprávění: „To musíte do Příšovic a tam je pošta. A to celé patří ještě k Loukovu. Pod tím směrovacím číslem je ještě obec Doubrava, to číslo má víc obcí…,“ líčí Jan.

„Jinak nevím, já to vůbec nehlídám, ale kdyby tady bylo tolik nemocných, tak tady po té vesnici nikdo nepřejde,“ dodává Jan na závěr vysvětlování. Ví o jedné nakažené.

„Hygiena o tom ví. A my mezi sebou o tom tady víme taky,“ shrnuje celou situaci s pochybnými počty nakažených Josef, který pracuje na zahradě a po očku kontroluje své dvě děti, které si v odpoledním podzimním slunci idylicky hrají s pálkami a míčkem.

Starosta Loukova tvrdí, že problém s čísly je tři až čtyři týdny stará záležitost, je i trochu překvapený, že se o to opět někdo zajímá, a lituje, že obec dostala reakci od administrátora dat, že zpětně se jen těžko údaje opravují.

„Když se rozjela říjnová vlna, tak zase přibyly dva případy. Jenomže najednou zničehonic ze dne na den nám tam figurovalo přes 30 lidí. V přepočtu na sto tisíc obyvatel jsme byli pomalu nejhorší ve Středočeském kraji, měli jsme nějakých 15 tisíc,“ vzpomíná na moment, kdy v datech poskočili a, jak říká, začali svítit jak „hvězda nad Kremlem“.

Jenomže statistické počty nakažených v Loukově ohrozily tamní podnikatele a to byl i důvod, proč se obec rozhodla zjišťovat, co se to vlastně stalo.

„Potom, co se tato čísla zveřejnila na internetu, no tak se k těmto podnikatelům báli jezdit, že jsou v obci s hroznými čísly, že jsme zamořená celá vesnice,“ poukazuje starosta Brož na přímý dopad statistiky.

O pár set metrů dál, na druhé straně pole v obci Loukovec, si lidé naopak libují, jak se jim statisticky koronavirus vyhnul. Někteří přisuzují body za tento úspěch „rouškovníku“, tedy místu, odkud si lidé mohli brát roušky.

Ve skutečnosti ale v Loukovci není jednoduché narazit na člověka s rouškou. Neměli ji ani lidé, kteří se s kočárkem vydali na procházku a potkali známou, se kterou se dali do řeči.

„Jsme zavření doma a jdeme jen do práce. Kdybychom vás nepotkali, tak se dneska s nikým nevidíme,“ přemýšlí nad vysvětlením žena, která před svým neomítnutým domem cosi skládá do auta a v ruce drží batole.

„Asi se to tady dá zvládnout lépe než ve městě,“ hodnotí s poukazem na roušku, kterou vidí na reportérovi.

„Jsme tady odříznutí od světa. Zaplať pánbůh, ale nevím, jak se to stalo,“ odpovídá na dotaz, jak si vysvětluje Jaroslav Kotek, že se zatím Loukovci statisticky nákaza vyhnula, a na oplátku se ptá: „Jak jste se sem dostali?“ s poukazem, že do obce moc často neznámý člověk nezavítá.

Obyvatelé Loukova, Loukovce, ale i další sousední obce Koryta, která mimochodem také nemá ani jednoho nakaženého, přitom během pandemie žijí velmi podobně.

„Máme obavy, abychom to nechytili,“ přiznává muž, který s rýčem oral políčko v obci Koryta a nechce prozradit své jméno, protože odhalil svůj recept, jak se nenakazit. „Jezdím nakupovat sám, bez manželky. Je to pak rychlejší,“ popisoval.

V Loukově i v Loukovci je zavřený hostinec. V druhé jmenované obci alespoň fungují potraviny, naopak objekt mateřské a základní školy je zcela opuštěný.

Kolem poledne v pracovní den, konkrétně ve čtvrtek, je skoro u každého domu auto. Jde vidět, že lidé jsou doma.

„Štve mě být zavřený, ale když se nesmí, tak se nesmí. Děláme aspoň tu střechu,“ komentuje zavřený hostinec a vůbec změnu životního stylu v letošním roce Jan z Loukova.

Jaroslav Kotek z Loukovce zase smutní po své kapele Mackie Messer Klezmer Band, se kterou hraje dixieland s židovskými motivy. „Letos jsme hráli dvakrát, jindy třeba i dvacetkrát,“ lituje kontrabasista.