Ať se hraje. Liga bez testů s nejasnou karanténou je ale vrchol ignorance

Naposledy se liga hrála v pondělí 9. března, kdy Baník Ostrava podlehl doma Mladé Boleslavi 2:3. Utekly dva měsíce koronavirové pauzy, v jejímž průběhu ale Dušan Svoboda, předseda Ligové fotbalové asociace, nesvolal ani jedinkrát videokonferenci, na které by se zástupci klubů bavili o tom, jak ze složité situace ven.

Namísto toho je v úterý 12. května sezve do Prahy, aby jim nadiktoval, jak to tedy bude dál, nechá je to zmateně odhlasovat a před tím, než je vypustí na vzduch, se od nich ještě nechá zvolit předsedou na další čtyři roky.

Řada zúčastněných si až druhý den po přečtení novin uvědomí, co to v té Praze vlastně odhlasovali. A začnou na to nadávat.

Že to zní absurdně? Možná. Ale přesně takhle to bude. Kluby jsou totiž v mnoha případech opravdu takové ovce, že sebou takhle smýkat nechají. Tak proč by se s nimi Svoboda o něčem bavil průběžně a dával jim prostor na otázky, na které navíc neumí odpovědět? Ztráta času.

Prostě to bude takhle a basta. A jestli se to někomu nelíbí, tak v jednom ohromně nezávislém médiu, které patří do stejného konsorcia jako Dušan Svoboda, dostane takovou čočku a schytá tolik nadávek z vypočítavosti, zpátečnictví a lotrovství všeho druhu, že si ještě rád rozmyslí, aby čeřil vodu.

Na Brněnsku se vypráví příběh pamětníků, co chodívali do školy spolu se dvěma chlapci, s Danielem a Dušanem, kteří mívali na tělocvik skoro pokaždé omluvenku.

Osud někdy podivuhodně promíchá karty, kdo by čekal, že právě tihle dva kloučci, které to na žíněnku, na hřiště ani do bazénu moc netáhlo, budou jednou řídit český fotbal. Leč stalo se.

Daniel Křetínský jako vlastník nejen Sparty, ale i Energetického průmyslového holdingu přece jen na fotbal nemá tolik času. A tak už před lety učinil svého spolužáka Dušana Svobodu svým místodržícím pro fotbal.

A protože je Sparta nejmocnější, má největší kapitál na to, aby od ostatních hráče kupovala nebo jim svoje půjčovala, a protože lze směrem od Křetínského vytušit i jisté vazby a spojenectví směrem k zobchodování televizních práv na ligu, zjistíme, proč si Sparta, potažmo její figurka jménem Dušan Svoboda, udržují v Ligové fotbalové asociaci svou vedoucí pozici naprosto neotřesitelně.

Ano, máte pravdu, je tu i ekonomicky stejně silná Slavia. Jenže ta si zaprvé na to, že by mohla dělat nějakou politiku, vzpomene vždycky zhruba týden před volbami, což je tedy sakra pozdě. A za druhé všichni tak nějak tuší, že tenhle fotbalově-ekonomický drak čínské provenience může mít velmi omezenou dobu trvanlivosti. A že kdo by v mezidobí sílu Sparty opustil, se zlou by se poté mohl potázat.

Takže to vypadá, že 32 zástupců I. a II. ligy přijede v úterý do Prahy a odhlasuje přesně to, co Dušan Svoboda razí od samého začátku. To znamená odehrát ligu v plném rozsahu, s dohrávkou, 6 zbývajícími koly základní části, s nadstavbami, barážemi. A samozřejmě i se zbývajícím programem II. ligy. Pohárové zápasy navrch.

V zásadě na tom není nic špatného, když to epidemiologická situace v zemi dovoluje, proč by se nehrálo. Samozřejmě bez diváků, případně s výhledem až na 500 osob na stadionu, jak hypoteticky nevylučují státní orgány.

I Slavia souhlasí s tím, ať se hraje. Jen chce rozhodně skončit nejpozději do 15. července. Proč? To je logické –  chce mít čas a prostor k přípravě týmu na kvalifikaci Ligy mistrů, pokud by na ni v srpnu došlo.

Jenže je tady jedno velké „ale“. Když odhlédneme od toho, že hlavně hráči menších klubů s užšími kádry budou po sedmitýdenním dvouzápasovém zápřahu sotva plést nohama, je tady stále nevysvětlená otázka zdravotních pravidel.

Je moc hezké, že by podle tajného materiálu LFA měli fotbalisté jezdit na zápasy v autobuse tak, aby měli volnou sedačku, sprchovat se po jednom a mít na hotelech uzavřené patro.

Pokud by ale měli být otestováni jednou – na začátku celého restartu – a pak už ne, jeví se to mně osobně jako hazard se zdravím hráčů.

Ano, pravdu mají ti, co říkají: Já taky chodím do práce a nikdo mě netestuje. Jenže nepředpokládám, že dotyční tráví svoji práci v permanentním pohybu, že každou chvíli sprintují a jejich respirační cesty tedy pracují pořád na plný výkon, jsou tudíž stále otevřené a koronavirem tedy snadno zasažitelné a zranitelné.

Po prvotním návalu paniky jsme si v Česku po čase zvykli opět všechno, včetně koronaviru, zlehčovat a tvářit se, že je to jen nějaká sranda, která se nás navíc netýká.

Generální ředitel Sparty František Čupr se dokonce vyjádřil, že „riziko komplikací pro hráče je nyní tak malé, že se skoro nedá vyčíslit, jde o promile“.

Netuším, jak k tomu došel, a věru bych mu přál, aby se za pár týdnů nemusel přes sklo jednotky intenzivní péče dívat na intubovaného fotbalistu Sparty nebo jiného klubu. Tak jako se funkcionáři Montpellieru museli modlit za Juniora Sambiu, který dostal do plic takovou dávku koronaviru, že ho museli v nemocnici dlouhodobě udržovat v umělém spánku. O tom, jestli jeho dýchací soustava bude mít stejně výkonnou kapacitu jako před nemocí a nebude Sambiu v kariéře limitovat, bych si dovolil velmi pochybovat, i když bych mu samozřejmě přál, aby vše bylo v úplném pořádku.

Ve všech velkých zemích, kde chtějí fotbalové soutěže restartovat, se zaklínají tím, že budou hráče permanentně testovat. V Česku na tom kupodivu ani ministerstvo zdravotnictví netrvá, tudíž kluby testovat nebudou, protože to stojí peníze.

A fotbalisté, riskující svoje zdraví, do toho půjdou, protože už by si rádi zahráli, zdravotní riziko si moc nepřipouštějí a hlavně jim dohrávané zápasy umožní sáhnout si na bonusy a prémie. Což je jistě příjemné, protože mají ve většině případů v klubu krácený i základní příjem.

Vedení ligy a kluby samozřejmě zneužijí situace, že hráči nejsou zaměstnanci, tudíž se nesmí sdružovat v odborech, a proto jsou nejen v tomto ohledu vydáni na milost a nemilost. Troufnu si říct, že v Německu či Anglii by nikoho ani nenapadlo jít do jednání s hráčskými odbory s tím, že by se netestovalo.

Jenže to není všechno. Stále visí otazník nad tím, co dělat, až bude někdo pozitivní. Dušan Svoboda se zaklíná německým modelem, že by prý šel do karantény jen ten pozitivně testovaný.

Možná ho bude zajímat, že v Německu se má za týden hrát. A druholigové Drážďany jsou v karanténě komplet. A navíc Němci budou i nadále testovat jako zběsilí.

Svobodovi tady nejde na ruku ani ministerstvo zdravotnictví, které v případě pozitivního nálezu (zatím) trvá na standardních opatřeních, tedy že do karantény by museli všichni, co s dotyčným přišli do kontaktu.

V Česku se tedy řítíme do situace, že nebudeme testovat. A když bude někomu špatně, radši ho schováme, aby neměl pozitivní test a aby nemusel do karantény celý tým, který tak při nejbližší příležitosti nakazí pět šest hráčů soupeře.

A to se nám ta promile, o kterých s nadhledem a blahosklonností rozpráví pan Čupr, hodně rychle navýší.

Dodejme, že když celé týmy budou chodit plošně do karantén, budeme hrát ročník 2019/20 ještě o Vánocích.

Nemohu si pomoci, ale soubor zdravotních opatření předkládaných LFA, který nabízí tyto scénáře, nelze nazvat jinak než vrchol ignorance. Peklo je pak v tom, že se podle těchto not dost možná opravdu bude hrát.

Tak hodně štěstí, páni fotbalisté, budete ho potřebovat. Kdyby vám náhodou koronavirus někomu zničil plíce, obraťte se na pány Svobodu a Čupra, vysvětlí vám, že jste měli promile smůly.