Článek
Šéf koalice Pirátů a Starostů Ivan Bartoš si hned na začátku rozhovoru postěžuje, že se ho novináři ptají neustále na to samé. Jaký dotaz by tedy chtěl, aby padl? „Co si přeju k Vánocům! To už je za chvíli,“ vyhrkne přední Pirát.
A spustí svou typicky nadšenou, ale téměř nezastavitelnou litanii o tom, že si přeje „papírový tablet“, aby ušetřil stohy klasických papírů, které s sebou neustále všude nosí a ztrácí.
„To víte, digitalizace. Akorát si to pak nesmíte zase tisknout, to by postrádalo smysl,“ vysvětluje a přitom posílá odkaz na konkrétní produkt, o který si Ježíškovi napíše na seznam visící u Bartošů na lednici.
Předvolební rozhovory na Seznam Zprávách
Seznam Zprávy přináší dvě série předvolebních rozhovorů s lídry vybraných politických stran. Jako první si můžete přečíst rozhovory autorů podcastu Vlevo dole Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího, ve kterých rozebírají programy a předvolební sliby. Následovat budou živě vysílané rozhovory pořadu Ptám se já, jež proběhnou už v horké fázi kampaně těsně před volbami.
Již vyšlo:
Hlavní heslo vaší kampaně zní: Vraťme zemi budoucnost. A my si myslíme, že spousta vašich voličů od vás v budoucnosti čeká i nějakou kulturní změnu. Že se domnívají, že jsme tady stále zaseknutí v nějaké mentalitě…
Bohužel jsme furt zavření ve schématu industriální společnosti. Všechna ta kulturní témata jsou důležitá, ale my musíme mít nejdřív odpověď na základní otázky společnosti, které leží v těch finančních otázkách. Když se podíváme na strukturu společnosti, tak většina lidí řeší naprosto fundamentální otázky, které jsou ekonomického typu. Bydlení, výše výdělku. Já si myslím, že v té zemi budoucnosti, o které mluvíme, musí dojít k nové transformaci české ekonomiky. A to musíte změnit tím, že o tom jinak mluvíte. Že neživíte to padesát let staré: „Nejdůležitější postavou je horník.“
Ale takhle už to dneska není, ne?
Já chci, aby lidé chodili do práce, kterou v pět hodin skončí a jdou domů a můžou jít s dětmi do kina, nejsou vyřízení. Aby dokázali vybalancovat práci s volným časem, rodinou, vzděláváním. Tady se pořád hovoří o nějaké rekvalifikaci. Ale já když potkám lidi z Ostravy, kteří dělají na dolech, tak mi řeknou: Ivane, já jsem rád, že se cestou ze šichty umyju. Přijedu domů, koukám na telku, pokecám s dětmi a čekám na víkend a těším se na léto. To není způsob, jak byste chtěli, aby lidé žili. A u nás se to podporuje, že to je něco, co musí být. Ale nemusí.
Kdybychom to chtěli klausovsky karikovat, tak řekneme, že o tom mluvíte, jako kdyby měly být čtyři pracovní dny, dvojnásobné platy, ve tři padla a pohodička…
Podívejte se na severské země, podívejte se na země západní Evropy. Jde to. Oni měli plán transformace ekonomiky, ať to byla robotizace nebo ekologizace výroby. Cíl je dostat lidi do lepších pracovních pozic za lepší peníze. Do výroby, která je pro ně méně škodlivá a méně ekologicky škodlivá. Ale ti politici, co tam teď sedí, radši drží starý model, fakt v industriální společnosti.
Takže chcete pryč od, jak se říká, montovny?
Tak dostat se z montovny na mozkovnu je naprosto reálné, zeptejte se Svazu průmyslu a dopravy. Bylo to vidět v covidu, my jsme hodně zamčení v subdodavatelské úrovni. My se chceme dostat na tzv. finalisty. Tam je obrovská přidaná hodnota, ale hlavně obrovská marže na produktu. A tam se chceme dostávat a mít lidi, kteří budou dělat v takových provozech.
Vy vyčítáte politikům, že jsou zaseknutí. Ale není to nějaká pochopitelná obava z reakce lidí, kteří přece jenom svoji práci dělají celý život…
Změna musí být jasně komunikovaná z pozice člověka, který o tom zároveň může rozhodovat. Špatně udělaná nebo špatně vysvětlená transformace přináší to, že se jí lidé můžou bát. Vy to do lidí nemůžete nasypat, jako se to děje ve Francii, kde schválí zákon a pak jdou lidem vysvětlovat, proč je dobrý.
Takže vy konkrétně přijedete do desetitisícového města, chlápek řekne: Já bych vás volil, ale já tady dělám skladníka a vy říkáte, že tu moji práci za pět let bude dělat robot.
Ano, může se stát, že povolání skladník nebude potřeba. Ale dobrý zaměstnavatel lidi posílá výš. Lidé jdou do logistiky, do distribuce. Budete mít lehčí práci za víc peněz. A to v regionech skladník bere prachmizerné peníze. To je to, co člověka zajímá. Ti lidé nemají úplně otázky směrem k transformaci. Jsou to povětšinou elementární otázky týkající se sociálního a zdravotního systému. Tak to je vážné.
Jako typově: Nemáme doktora?
Tak. S tímto lidé přicházejí. Oni nemají zastání a řeší elementární věci běžného života. Až třeba druhá, třetí otázka je k programu. A já se to těm lidem, kteří vidí v transformaci hrozbu, snažím vysvětlovat. Vy tady máte znečišťovatele, my z něj uděláme neznečišťovatele, změní se struktura práce a místo v dole a hnědouhelné elektrárně budete dělat v přidruženém provozu bioplynky. Takže až budete večer vylézat po první šichtě, tak nebudete černý jako z dolů.
My jsme si pro vás vybrali jako jedno z hlavních témat tohoto rozhovoru bydlení…
To je škoda, že se nebudeme bavit o ekonomice.
…protože máme dojem, že je to téma, které trápí velkou část vašich voličů. Jsou to mladí lidé, kteří dneska nemají ani naději, že by si své bydlení mohli pořídit. Mají problém s nájmy.
Je to problém, který je v Česku významný a není to jen otázka mladých lidí. 150 tisíc lidí každý rok hledá, kam se přestěhuje. Cena bydlení jde stále nahoru a perspektiva je nižší a nižší. To je pravda. A my máme řešení.
Trh sám o sobě nedostatek bytů nevyřeší, říká Ivan Bartoš.
K tomu se dostaneme, ale cítíte to tak, že je to typicky váš volič, který na vás hledí jako na nějakou naději? Mikuláš Ferjenčík to tak popisoval.
To jsou mladí voliči i jiných stran, sociální demokrati, ODS, všichni mají stejný problém. Je potřeba udělat zásadní kroky, aby se trend zvrátil. Nebo aby se ustálil na nějaké dostupné hladině s tím, že hypotéku si holt bude člověk brát vždycky, ale aby byla dosažitelná. Což v tuto chvíli není. První je nově přijatý stavební zákon. Ten se musí zastavit. Je nákladný a problém neřeší. Podařilo se nám s Martinem Kupkou z ODS přesvědčit vládu a položit základy digitalizace.
My jsme před vámi dělali rozhovor s Petrem Fialou a v ODS jsou přesvědčení, že když se zjednoduší stavební řízení, začne se stavět, a to vyřeší celý ten problém.
Je to jedna z věcí, která výrazně pomůže, podle mne to ale úplně nevyřeší. Obce teď nemají podmínky, aby mohly budovat svoje byty, aby mohly čerpat peníze. Program Výstavba Kláry Dostálové nefunguje, žádostí je minimum. Musíme dát možnost obcím skutečně obnovovat svůj fond, protože privatizace skutečně poslala byty do soukromých rukou. Nejčastějším motivačním prvkem, jak dostat doktora do města, je dát mu byt. Když ten byt nemáte, co uděláte? Budete mu platit komerční nájem?
Jak přesně chcete motivovat obce, aby stavěly nájemní byty?
Tak především na to musíme dát peníze, města musí spolupracovat s developery. Ale jsou tady i jiné formy: Třeba to, co mladí znají pod německým názvem baugruppe. Lidé se domluví a společně si formou družstva postaví dům s několika byty. A obec do tohoto družstva také může vstupovat jako účastník, protože má kapitál, může ručit za úvěr, může poskytnout pozemek. Na severu, na Šluknovsku, když se zavážete, že pět let budete rezidentem, tak dostanete pozemek i zdarma. Protože tam lidé být nechtějí, stěhují se odtamtud.
V programu píšete, že ten zákon o sociálním bydlení má stát ze začátku 1,5 miliardy ročně, potom až 2,5 miliardy. Když budeme hrát ďáblova advokáta, proč by měli lidé, kteří si na byt vydělali sami, chtít, aby město za jejich peníze pořizovalo byt někomu jinému?
Ale ty byty jsou města, bydlí v nich lidé normálně za nájem, který je někdy nižší, ale někdy i adekvátní tržnímu nájmu. A nikdo na tom netratí. Z pohledu společnosti jsou druhotné ekonomické náklady, když člověk nebydlí, tak vysoké, že v moment, kdy vy je dokážete podporovat byty, tak vlastně ušetříte. Cesta je skutečně naředit bytový fond obecními byty, zvýšit jejich podíl. Ale musíme dbát na to, že v Česku je z historického vývoje dáno, že mít byt je základ. Je to vlastně v danou chvíli jakýsi jediný stabilní důchodový pilíř, který lidé mají. A i já tak o tom uvažuji z toho pohledu.
Problém jsou i prázdné byty, které nikdo nepronajímá.
Do toho také mohou vstupovat obce, které se můžou stát jakousi realitkou pro majitele bytů. Mně se stalo, že jsem měl byt, ve kterém jsem nebydlel, ale nebyl jsem si jistý, jestli ho pronajímat. Má to různá rizika. Třeba přijde covid a vy nedostanete nájem, protože lidé nemají peníze. Tak byt poskytnete do správy města, která ručí za to, že ten byt bude pronajatý. Lidé se samozřejmě bojí: Co když mi ten byt nájemník nějakým způsobem poškodí? Ale za to ručí město.
Pak jsou tady investiční nákupy bytů, které také ženou ceny nahoru. Co s tím?
Lidem se tady kromě do bytů vlastně moc nevyplácí investovat. Nemáme stabilní daňový systém, nemáme dovolatelnost práva. Proto hodně peněz končí v zahraničí. Chceme, ať tu investoři postaví moderní fabriku a ne aby si koupili dvacet bytů a čekali, až cena vyroste.
Takže je to podle vás tím, že nemají jinou alternativu?
Je to tak. Já se bavím s lidmi, kteří řeší třeba investiční poradenství pro velké firmy v zahraničí. A nevůle investovat v Česku tady je. Co je tady jediné jisté? Zlato to není, výstavba ne…
Tady se nám rodí titulek, dořekněte to. „Byt nad zlato“?
Za sebe vám musím říct, před třinácti lety mě hodně zasáhla nějaká kampaň: Mladí, kupujte si byty. Byl jsem otrávený, že mi pořád nějaký pronajímatel diktuje, jestli můžu mít dole kolo, nebo ne. Tak jsem šel do toho paneláku si koupit byt. Dneska má větší hodnotu. Kdybych ho prodal, tak mám nějaké peníze. Ale mít teď peníze v ruce vzhledem k inflaci, která se roztáčí, není moc chytré.
V Česku je nevůle investovat, myslí si šéf Pirátů.
Jedna věc jsou alternativní investiční možnosti, ale zastaví to opravdu investory, aby si kupovali dvacet třicet bytů? Jestli přece jen není cesta je nějak víc zdanit?
My to v programu nemáme, to se musíte zeptat sociálních demokratů.
Ano, ti diskutovali dlouze a řekli si, že od čtvrtého bytu vyšší sazba.
Nic takového v programu nemáme, neplánujeme to.
A není to legitimní cesta? Pro vás už je to téma takový trošku strašák…
Ne, já jsem vám odpověděl naprosto racionálně a naprosto v souladu s tím, co máme v programu. Pro mne to není strašák.
A teď nám řekněte, proč tedy se to o Pirátech tak šíří? Opravdu tam o tom nediskutujete?
My to v programu nemáme. A že se lidé baví o tom, když vzniká nějaký programový bod… Konkurence by byla hloupá, kdyby to nevyužila. První, co mi řekl Zbyněk Stanjura ve Sněmovně, bylo: Důležité při sněmovní práci v opozici je poslouchat svého oponenta, nejlépe vládu. A jakmile od nich něco zazní, tak je tím okamžitě začít mlátit po hlavě. K tomu vyššímu zdanění. My žijeme v zemi, kde po válce přišli komunisti a všem všechno sebrali. I to, co bylo jejich, co si vybudovali. I tu nemovitost, i statek… A tady pořád neplatí, že něco, co jste měl, je z pohledu státu nedotknutelné. Zakleknou na vás, stejně o to přijdete. Bum, exekuce.
Takže to vnímáte tak, že když se zvýší sazba, lidé si řeknou: Oni nám to jednou vezmou?
Sahají nám na něco, co je naše.
Uškodilo vám to v preferencích?
Já myslím, že nám nejvíc uškodil hoax, že nastěhujeme lidem do bytu migranty. Věc, kterou vymyslel Okamura před třemi lety, šířilo se to po e-mailech, zopakoval to i premiér. A my jsme se tomu trošku smáli. Ale lidé se na to dnes hodně ptají i v kampani. Je to těžké, je to hodně vžité. Ale nebulím, vysvětluju.
