Článek
Druhý až jedenáctý kilometr dálnice D1 teď „patří“ společnosti Eurovia CS. Je to jeden ze čtyř úseků nejvíce vytížené české dálnice, jehož opravou byla pověřena tato stavební firma.
„Opravujeme dálnici, ale to kromě hlavní trasy znamená také dvě odpočívky na čtvrtém kilometru,“ vysvětluje Michal Vojtíšek, hlavní stavbyvedoucí.
4 vrstvy asfaltu
Jako první vždy nastupuje těžká technika. Odstraňují se všechny staré asfaltové vrstvy i zpevněná cementová stabilizace pod nimi. Rypadlo bagru zajíždí až do hloubky 70 centimetrů.
Zatímco na jedné části úseku se odváží zbytky asfaltu a suť, jinde už se osazují obrubníky či kanály a na hlavní trase se už mezitím pokládá druhá vrstva asfaltu.
„V tomto úseku pokládáme čtyři asfaltové vrstvy v celkové tloušťce 24 centimetrů,“ říká Vojtíšek.
První tři vrstvy mají po sedmi centimetrech, čtvrtá – nízkohlučný asfalt – už měří jen tři centimetry. Odborně se jí říká obrus a musí být nejjemnější. Zatímco speciální 3D finišer pokládá asfalt, který má teplotu 160 stupňů, o pár metrů zpět za ním už čerstvou vrstvu přejíždí silniční válec.
Silničáři si za svou prací stojí – jejich dílo má vydržet 30 let. A všichni shodně tvrdí, že tak skutečně vydrží. Současný stav připisují pozdnímu začátku oprav na D1 s těmi se totiž začalo zhruba 14 let po ukončení životnosti dálnice.
Speciální vrtačka vyvrtává zkušební vzorky – ty míří do laboratoře v pražské Krči, kde se zjišťuje mezerovitost a znovu přeměřuje tloušťka jednotlivých vrstev. Zkoumá se, zda směs použitá na podklad dálnice má všechny potřebné parametry a zda jednotlivé vrstvy pevně drží pohromadě.
„Naše laboratoř se zabývá třemi doménami – první jsou asfaltové směsi – tak abychom si je vyvinuli a vyzkoušeli předtím, než je položíme na silnici. Zároveň vyvíjíme třeba asfalty, které pohlcují hluk pneumatik. Pak máme laboratoř zemních prací, kde zkoušíme zlepšování zeminy – a laboratoř betonů a oceli,“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam šéf Eurovie Martin Borovka.
Firma nové materiály vyvíjí zásadně pro sebe. „Náklady na vývoj nejsou vůbec nízké. Laboratoř je dost veliká, její výbava stála desítky milionů korun a provoz také není levná záležitost,“ dodává Borovka.
Vaření v táborovém kotlíku
I když jsou všude supermoderní drahé přístroje, začátek přípravy návrhu nové asfaltové směsi spíše než laboratorní práci připomíná táborové vaření v kotlíku.
Jak se vyvíjí asfaltová směs? Podívali jsme se do nejnovějších laboratoří Eurovia CS.Video: Zuzana Hodková, Seznam Zprávy
V něm se nejprve mixérem pro velkokuchyně spojí směs kameniva s asfaltem. Asfaltu je potřeba minimum – slouží jen jakési pojivo a ve směsi je ho tak pět procent. Poté, co se směs promíchá, kotlík se položí na vařič a zahřeje na potřebnou teplotu.
Množství potřebné na výrobu zkušebního vzorku se nejprve v zednické fance odebere a propeče v troubě. Poté se nandá do speciální formy. Té se říká „maršál“ a dají se z ní už poznat potřebné vlastnosti asfaltové směsi a kvalita budoucí silnice, na které by byla použita.
