Článek
Podnikatelské impérium Andreje Babiše zahrnuje i valašskomeziříčskou chemičku Deza, pracující mimo jiné s kyanidy.
Richard Brabec, dříve Babišův podřízený v Agrofertu, nyní ministr životního prostředí, má pod palcem i Českou inspekci životního prostředí.
20. září vyteče do řeky Bečvy prudce jedovatý kyanid – podle expertů až stovky kilogramů – a v úseku dlouhém 40 kilometrů otráví na 40 tun ryb. Řeka je mrtvá.
Česká inspekce životního prostředí čtyři dny mlčí, nakonec ale vydá překvapivé prohlášení, že Deza za to nemůže. Po viníkovi se pátrá.
Ministr Brabec se na místě havárie ocitá rovněž s citelným zpožděním a slibuje, že viník bude znám v řádu hodin.
Základy naprosté nedůvěryhodnosti dalšího vyšetřování byly položeny.
Teď jsme o dva měsíce starší a kromě toho, že viníka dodnes nikdo neoznačil, se příslušné orgány zaklínají mlčením. Tu a tam dá Brabec ještě najevo, že se ho konspirační teorie hluboce dotýkají. V říjnu k tomu dokonce bez důkazů přihodil tvrzení, že viníkem je možná Tesla Rožnov.
Teď je prý nutné mlčet a počkat na závěry odborných posudků, které budou známy nejdříve 20. prosince. Tři měsíce od havárie!
Asi proto, aby si nikdo nedělal falešné naděje, že se někdy nějakého výsledku dočkáme, přispěchal se svým „uklidňujícím“ prohlášením i náměstek vsetínského státního zástupce Petr Bareš, jenž mimochodem dohlíží na policejní vyšetřování, a pronesl větu, že naději na nalezení viníka vidí tak „na dvacet procent“.
Je to ten samý Petr Bareš, který proslul v nedávné reportážní sérii Seznam Zpráv Ve stínu daňového pekla svou větou, že při vyšetřování trestního oznámení na finanční úřad ve Valašském Meziříčí se všichni řídili principem „ruka ruku myje“. „Kde je to jinak?“ ptal se bezelstně.
Postava tohoto dozorujícího žalobce jako by ilustrovala marnost očekávání, že se můžeme dočkat verdiktu nepříjemného vrchnosti.
Veřejnost je tedy připravována na to, že se viníka nedozvíme. Není s tím ale smířena. Média o katastrofě pravidelně informují, pátrají po dalších svědcích i názorech znalců, což znovu zdůrazňuje neschopnost příslušných úřadů, včetně ministra životního prostředí, postupovat v této věci důvěryhodně.
Před dvěma týdny předstoupil ministr Brabec před poslance výboru pro životní prostředí a na jejich otázky ohledně vyšetřování se zaklínal tím, že nesmí mluvit, neboť by mařil policejní vyšetřování. To samé udělal i jemu podřízený šéf České inspekce životního prostředí Erik Geuss.
A na to nyní kontrovala policie v překvapivě otevřeném prohlášení. „Policie ani nikdo jiný neuvalil na případ Bečva informační embargo. Není a nikdy nebylo v zájmu policie, aby orgán státní správy, který z hlediska své věcné příslušnosti provádí šetření ekologické havárie, neposkytoval ve věci žádné informace,“ stojí v prohlášení policie.
Při troše „konspirace“ bychom v tom mohli cítit chuť ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) svému koaličnímu partnerovi trochu zatopit.
I policie nyní zdůrazňuje, že čeká na odborné posudky, které budou hotové 20. prosince. Důležité jsou v tomto směru ale i názory expertů, kteří říkají, že chyba se stala na samém začátku: havárie v řece se má a dá vyšetřit okamžitě, ne se zpožděním čtyř dnů, které se odehrálo pod taktovkou České inspekce životního prostředí a které pak už jen nahrává tomu, aby se viník nenašel.
„Působí to na mě velmi zvláštně. Vyšetřené to mohlo být velmi záhy. Kyanid účinkuje akutně, rychle. Vnímám to tak, že někdo počítal s tím, že jed se rychle rozpustí a že se pak bude hůř dohledávat viník,“ řekl děkan z pražské VŠCHT Vladimír Kočí, který stojí v čele Fakulty technologie ochrany prostředí. Dodává, že taková havárie se dala vyřešit v hodinách, maximálně do jediného dne.
Tomáš Ocelka ze společnosti E&H Services, která zpracovává vzorky po haváriích spojených s průmyslem, říká: „Je nepochopitelné, že vyhodnocení trvalo tak dlouho. Když začne úhyn ryb v takovém množství, okamžitě se odeberou vzorky – od možných zdrojů po řečiště, zpravidla s příslušníky policie. (…) Nechápu, že inspekce promluvila o kyanidu po čtyřech dnech. To přirozeně evokuje spoustu oprávněných otazníků,“ zdůraznil Ocelka.
Výroky znalců, že vyšetřit se to dalo rychle, a vyjádření policie, že není nutné mlčet, jež shodou okolností zaznělo den před výročím 17. listopadu, umocňují nepříjemný dojem, že tady s námi vrcholní politici původem z Agrofertu nehrají čistou hru.
Nemusí v tom být nutně snaha zakrýt skutečného viníka, i když podezření ze střetu zájmů ze sebe Babiš ani Brabec nesmyjí. Dalším možným vysvětlením je prostě jen obyčejná neschopnost. Neschopnost řešit problémy rychle a efektivně a ve stejném duchu řídit podřízené úřady.
K tomu se vlastně Brabec přiznal i před poslanci, když řekl, že jeho resort teď bude reagovat proškolením úřadů a revidováním jejich postupů, aby bylo patrné, jak přesně při takových haváriích efektivně zasáhnout.
Andrej Babiš zatím zůstává věrný svým podrážděným reakcím, kdy vykřikne, že něco je prostě „lež“ a „kampaň“ – a problém je tím pro něj vyřešen.
Opoziční strany podle něj katastrofu „využily v kampani před krajskými volbami. Zcela úmyslně a účelově šířily vykonstruované lži, že katastrofu zapříčinila Deza. To je samozřejmě lež“. Poslanci Blahovi z ODS, který chtěl od Babiše jasné odpovědi, odsekl: „Nechte si změřit IQ, protože ty vaše otázky jsou bez komentáře.“
Mrtvá řeka Bečva šla stranou, na prvním místě bylo premiérovo dotčené ego.
Přesně tak vypadá výkonná moc a její kontrola v Česku 31 let od pádu komunistického režimu.
Je to mnohem realističtější obrázek, než když dnes po ránu Andrej Babiš šel položit kytici k pietnímu místu na Národní třídě a přítomným řekl, ať si váží svobody. „Ti, kteří to nezažili, si možná neumí představit, jak to bylo předtím,“ řekl.
Aroganci mocných a jejich papalášství před listopadem 1989 doprovázela cenzura a policejní represe. Tento článek by tehdy legálně vůbec vyjít nemohl. O vyšetřování ekologické katastrofy by si mohli lidé maximálně povídat doma, v hospodách nebo na nepovolených demonstracích.
Ano, buďme vděční, že svobodu máme.
Buďme rádi, že se můžeme mocným dívat pod prsty.
A opakujme stále dokola, že střet zájmů osobních a politických, kterého jsme dnes a denně svědky, je pro život nás všech ve svobodné zemi naprosto škodlivý.
