Článek
Jsou to teprve čtyři dny, co se Arméni a Ázerbájdžánci vzájemně obvinili z útoků v Armény obývané separatistické enklávě Náhorního Karabachu, která leží na území Ázerbájdžánu. Od roku 1994, kdy bylo vyhlášeno příměří, provází oblast řada lokálních potyček. Nynější boje jsou označovány za nejvážnější od roku 2016, kdy na obou stranách zemřely desítky vojáků.
Boje pokračují do dnešních dnů. Baku i Jerevan hlásí zraněné i desítky padlých, včetně civilistů. Obě strany nasadily těžké dělostřelectvo a přistoupily k mobilizaci záloh. O tom, jak to momentálně vypadá v Jerevanu, hlavním městě Arménie, hovořil pro Seznam Zprávy dlouholetý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín, který je přímo na místě.
„Tady se ta válka odrazila velmi nepřímo. Nedopadají sem žádné střely, i když některé rakety už dopadly i do pohraničních oblastí arménského území. Válka se tu projevuje spíš tak, že lidé pořádají dobrovolné sbírky potravin pro obyvatele Náhorního Karabachu. V každé městské čtvrti je takové místo obvykle někde u obchodu, kam lidé chodí nakupovat a posléze ty potraviny odevzdávají,“ popisuje zpravodaj solidaritu Arménů s obyvateli Náhorního Karabachu.
Připomíná také, že Arméni oblast nejen vojensky kontrolují, ale historicky, nábožensky a ideologicky ji považují za svou. A to i přesto, že ji oficiálně jako nezávislou nikdy neuznali. Historicky přišli Arméni o značnou část území, prošli si genocidou a mnohými příkořími, a o to víc je pro ně situace v Náhorním Karabachu důležitá,” vysvětluje Dorazín.
„Atmosféra je celkově samozřejmě tísnivá, protože pro Armény je to srdeční záležitost, je to věc národní hrdosti a patriotismu. Ostatně Karabach hrál v posledních desetiletích v arménské politice vždycky důležitou roli a nikdo z politiků by si nedovolil říct, že ho Karabach nezajímá, nebo že pro něj nemá dobré řešení. Naopak všichni politici, kteří vládli a kandidovali ve volbách, včetně posledního arménského premiéra Nikoly Pašinjana, říkají, že to je věc strategického, národního zájmu a vlasteneckých hodnot. Zdůrazňují, že nesmí ponechat své krajany Ázerbájdžánu bez pomoci, a to té i vojenské,“ vysvětluje Dorazín přístup arménských politiků k oblasti Národního Karabachu. Sounáležitost s Armény žijícími v separatistické enklávě ale dokazují i zástupy dobrovolníků, kteří vyrážejí na frontu.
„Jsou tu vidět skupiny dobrovolníků, které se chystají odjet do Karabachu. Někteří už tam jsou. Mnozí z mých známých a kamarádů tam již odjeli buď na vlastní pěst, což vláda nedoporučuje, nebo se přihlásili vojenským úřadům v místě svého bydliště. Některé poslali domů s tím, že jejich specializace teď není zrovna nejpotřebnější. Povolali hlavně záložníky, tedy lidi, o kterých mají přehled a kteří jsou teď nezbytní,“ popisuje zapojení Arménů do ozbrojeného konfliktu. Jeho blízký konec ale podle zahraničního zpravodaje není na dohled.
„Na obzoru nejsou žádná mezinárodní nebo diplomatická jednání. Moskva se snaží zprostředkovat jednání, ale mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová dnes uvedla, že se velvyslanci Ázerbájdžánu a Arménie v Moskvě přímo nesetkali.“
„Pašinjan zároveň říká, že ani on neusiluje o žádnou zprostředkovatelskou roli Ruska nebo jiného státu, například Gruzie,“ uvádí Dorazín.
„Podle Pašinjana dosavadní jednání nevedla k tomu, že by byla chráněna práva obyvatel Národního Karabachu nebo že by byla zachována ta velká nárazníková zóna kolem celého Karabachu, jak si to Arménie představuje, a proto dává přednost vojenskému řešení před tím politickým,“ vysvětluje zpravodaj a dodává, že území Karabachu není spolu s nárazníkovými zónami tak malé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Územní zisk by tedy ve výsledku nebyl pro ani jednu ze zemí zanedbatelný.
„Na ázerbájdžánské straně je velké odhodlání, jak oni říkají, ,osvobodit celé území Ázerbájdžánu‘. Je to stát autoritářsko-diktátorský, takže má velké možnosti rychle zorganizovat vojenské akce či zajistit podporu obyvatelstva. Do té jí nemusí ale tolik nutit. Panuje tam v podstatě velký konsenzus. Pro Ázerbájdžánce je to také vlastenecká záležitost a věc národní cti,“ vysvětluje pohled druhé strany Dorazín.
„Pro Arménii je ale začlenění Karabachu do Ázerbájdžánu nemyslitelné. Takže je vidět, že ten prostor pro kompromis, kterého se nepodařilo dosáhnout několik desetiletí, je prakticky nulový a nedá se očekávat, že by na tom mohlo několik příštích dnů něco změnit,“ uzavírá zpravodaj.
