Článek
Olomoucké arcibiskupství neúspěšně žádalo o její vrácení v rámci církevních restitucí. Podání ústavní stížnosti je patrné z justičních databází. Arcibiskupství tvrdí, že zahrada tvoří funkční celek s kroměřížským zámkem a Podzámeckou zahradou. Církev je získala v rámci majetkového vyrovnání v roce 2015. Květná zahrada však podle rozsudku může fungovat samostatně, navrácení církvi se jí tedy netýkalo.
Kroměřížský zámek a obě zahrady byly zapsány na seznam UNESCO společně. Arcibiskupství dříve uvádělo, že jde o jeden z důkazů jejich funkční souvislosti. Prostřednictvím svých právních zástupců také uvedlo, že zahrady a zámek mívaly v minulosti vždy stejného vlastníka, nejdříve církev, poté stát.
Nejvyšší soud v reakci na dovolání poukázal na znění zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který prý vydání zahrady neumožňuje. „Soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, kterou církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly,“ stojí v rozhodnutí. Soud nesouhlasil ani s tvrzením, že zahradu, která kdysi sloužila k relaxaci a odpočinku církevních hodnostářů, lze považovat za „obydlí duchovních“.
V zahradě, jež patří k turistickým lákadlům Kroměříže, skončily v roce 2014 práce za 230 milionů korun spolufinancované evropskými penězi. Díky nim se její část vrátila do své podoby ze 17. století, kdy ji založil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu.