Archeologové u Falkland našli vrak přes 100 let starého křižníku

Vlajková loď Východoasijské eskadry německého císařského námořnictva ještě 1. listopadu 1914 slavila velké vítězství. Scharnhorst potopil britský křižník Good Hope a spolu s dalšími křižníky drtivě porazil britskou eskadru v bitvě u Coronelu u pobřeží Chile. Suverenitu německého vítězství podtrhuje i výčet mrtvých, na britské straně jich bylo 1600 a německé ani jeden.

Jen o měsíc později šel Scharnhorst ke dnu, když Východoasijská eskadra čelila britské přesile. Potopil se následkem palby bitevních křižníků Invincible a Inflexible i s celou osmisetčlennou posádkou. Nepřežil ani viceadmirál a velitel celé eskadry Maximilian von Spee.

„Často se honíme za stíny na mořském dně, ale když se Scharnhorst poprvé objevil na výpisu dat, nebylo pochyb, že jde o vlajkovou loď německé flotily,” popsal své první pocity z objevu vedoucí pátrací akce Mensun Bound. „Posléze se prostě vynořila z šera se všemi úžasnými kanóny mířícími do všech směrů,” dodal Bound a řekl, že tak významný objev je jistě nezapomenutelným momentem jeho života.

Vrak mořští archeologové lokalizovali v hloubce 1,6 kilometru. S přihlédnutím k jeho stáří je ve velmi dobrém stavu. Na štítku na trupu lodi je dokonce dobře čitelný původní nápis.

Bound příběh nálezu detailněji popsal zpravodajské agentuře zaměřující se na jižní Atlantik Merco Press a zmínil se i o tom, že stačilo málo a pátrání po vraku mohlo trvat ještě déle.

„Velkou ironií celého objevu je, že jsme Scharnhorst našli náhodou,” řekl Bound. Popsal, že proces většinou začíná rozdělením mořského dna na sektory, které pak odborníci prohledávají pomocí autonomních podvodních zařízení. Ty mapují prostor po lineárních liniích. Vrak ležel těsně mimo ně. K radosti vědců se ale silueta křižníku krátce ukázala v záběru, když se zařízení obracelo, aby nabralo směr k jiné paralelní linii.

Jedním z důvodů, proč vrak ležel na dně moře dlouhých 105 let bez povšimnutí, je podle Bounda i to, že britští navigátoři po vyhrané bitvě v podstatě neměli tušení, kde přesně jsou. „Když bylo po všem, navigační důstojníci z britských lodí se sešli, aby se pokusili určit polohu. Ale neměli se moc čeho chytit,” řekl mořský archeolog a rodák z Falklandských ostrovů.

Ačkoliv první radarová technologie byla vynalezena už na začátku 20. století, křižníky v první světové válce jí ještě nedisponovaly. Navigátoři po bitvě u Falkland se tak museli spoléhat hlavně na kompasy, které podle Bounda vykazovaly velké odchylky kvůli silným otřesům. Orientaci navíc značně komplikovala velká oblačnost.

Jméno velitele křižníku Scharnhorst a celé Východoasijské eskadry se nuceně zapsalo i do historie Prahy. V letech 1940 až 1945 se po něm totiž oficiálně jmenovala dnešní Uruguayská ulice na pražských Vinohradech. Česky se ulice za druhé světové války jmenovala Hraběte Spee, německy její název zněl Graf-Spee-Strasse.

Mrtvou historií nezůstal ani samotný název křižníku Scharnhorst. Jméno pruského generála Gerharda von Scharnhorsta totiž podědil další německý bitevní křižník spuštěný na vodu v roce 1936. Ten se ze služeb německé Kriegsmarine odporoučel do hlubin moře při bitvě u Severního mysu o sedm let později. Jeho vrak archeologové našli v roce 2000.