Článek
Tento problém, odborně nazývaný antibiotická rezistence, se začal šířit okamžitě po nasazení antibiotik, tedy zhruba od druhé světové války. „Záhy se objevily bakterie, které byly vůči konkrétním antibiotikům rezistentní,” vysvětluje manažer Biomedicínského centra Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni Jaroslav Hrabák.
Dnes už je možné setkat se s mikroby, které jsou rezistentní vůči veškerým dostupným lékům.
Problém se týká především zemí, které tato léčiva nadužívají. Česko se se svými 60 až 70 tunami spotřebovaných antibiotik ročně řadí k lepšímu evropskému průměru, antibiotická rezistence se zemi ale nevyhýbá.
„Týká se to především takzvaných nemocničních patogenů, tedy mikrobů, které zdravé jedince neohrozí,” vysvětluje Hrabák.
Každý z nás si nese zhruba dva kilogramy bakterií. „Mikroby ke svému životu potřebujeme, nežijeme ve sterilním prostředí. Můžeme si ale nést i rezistentní mikroby,” upozorňuje Hrabák. Zatímco u zdravého jedince tyto mikroby žádné potíže nezpůsobí, u těžce nemocných pacientů mohou být příčinou infekce.
Oproti tomu u mikrobů způsobujících poměrně běžná onemocnění, jako jsou angíny, nebývá rezistence častá.
Jeho tým se v Biomedicínském centru věnuje právě tématu antibiotické rezistence. „Jedním z témat je stopování rezistence. Na základě genetických dat dokážeme určit, odkud se k nám mikrob rozšířil, případně kde mohl vzniknout,” říká Hrabák a dodává, že to pomáhá nastavit vhodná preventivní opatření.
Druhá oblast výzkumu se zaměřuje na vývoj nových metod pro rychlé určení antibiotické rezistence. To umožní zabránit šíření mikrobu mezi pacienty, ale i účinnější léčbu. Lékaři se díky tomu dozví, jaká antibiotika zaberou.
