Ani pět let po zemětřesení si mnozí Nepálci nemohou postavit vlastní dům

V sobotu si připomeneme páté výročí zemětřesení v Nepálu, které si vyžádalo více než 9000 životů. Jak se s ním země vypořádala? Jsou následky zemětřesení vidět ještě dnes?

Stále je to problém. Ani v době pátého výročí si mnoho lidí stále ještě nezrekonstruovalo své příbytky. Na tak chudou zemi, jako je Nepál, to byla katastrofa obrovských rozměrů.

Přišlo sice hodně mezinárodní pomoci, stále ale vidíme množství rodin, které žijí v dočasných přístřešcích. Mnozí Nepálci se krátce po zemětřesení zadlužili a teď je pro ně strašně těžké se postavit na vlastní nohy. Nejsou na tom ekonomicky tak dobře, aby si zvládli postavit vlastní dům. Problémů je mnoho a přetrvávají i po pěti letech.

Byla vaše mise něčím specifická oproti ostatním, které jste s Člověkem v tísni absolvoval? Překvapilo vás něco?

Před Nepálem jsem působil v Jižním Súdánu, což bylo úplně odlišné. Na Nepálu byla hezky vidět vlna solidarity, která se v Čechách zvedla. V rámci SOS sbírky na Nepál jsme vybrali asi dvacet milionů korun, které jsme byli schopní ihned poskytnout obětem zemětřesení. Myslím, že tato sbírka byla v historii Člověka v tísni jedna z těch vůbec nejúspěšnějších. Peníze přicházely ze všech částí české společnosti a opravdu nám pomohly rozjet okamžitou pomoc a později na ni navázat s dalšími projekty.

Co byl v Nepálu během vaší práce největší problém? Někdy to bývá spolupráce s úřady…

Specifický problém bylo to, že zemětřesení přišlo 25. dubna. Od června do září totiž trvají v Nepálu monzunové deště. Nejvíc byly postiženy komunity v horách na severu Nepálu, kam byl strašně špatný přístup. I když jsme je měli dobře zmapované, bylo s blížícím se monzunem velmi těžké se dostávat k lidem, kteří potřebovali pomoc.

Vzhledem k tomu, že do země mířila obrovská humanitární pomoc z celého světa, byly nepálské úřady relativně přístupné. Byrokracie, která tam dnes už znovu je, tehdy umožnila, aby mohlo přijít co nejvíc organizací a dobrovolníků a co nejdříve vyrazit pomáhat do nejpostiženějších oblastí.

Kromě materiální pomoci Člověk v tísni v Nepálu také organizuje kurzy, které mimo jiné učí mladé dívky, jak se vyhnout sexuálnímu násilí a zneužívání. Znásobilo zemětřesení tento jev, nebo šlo o velký problém v zemi nehledě na přírodní katastrofu?

Myslím, že platí obojí. Je to obecně rozšířený jev - jak na severu v horách, tak i na jihu, kde je země velmi podobná Indii. Násilí a sexuální zneužívání dívek a žen je zde dlouhodobý problém.

Bohužel platí, že při každé krizi nebo katastrofě se to znásobuje - nějaké rodině například spadne dům a její členové se musí vypořádávat i s psychickými následky, protože nejsou schopni se postavit na vlastní nohy. Odrazí se to ve vyšší konzumaci alkoholu i ve vyšší míře násilí. V čase krize se navíc mnohé věci nenahlašují, a je proto velmi složité si udělat obrázek o tom, jak je takové zneužívání rozšířené.

Jak velký je dnes tým Člověka v tísni v Nepálu?

Už dva tři dny po zemětřesení jsme měli na místě kolegy z humanitární sekce, kteří začali dávat dohromady místní tým a skupinu dobrovolníků. Dnes je nás 60 a pracujeme nejen v oblastech postižených zemětřesením, ale i na jihu na projektech, které už se zemětřesením nesouvisejí. Mise se postupně rozrůstala, dnes ji tvoří místní lidé, z Čech jsem zůstal sám.

Jak moc se na ekonomice Nepálu projevuje současná pandemie koronaviru? Oběti zatím tamní úřady nehlásí, turisté a horolezci ale nepřijíždějí…

V Nepálu už měsíc platí výjimečný stav a v posledních třech týdnech platí zákaz vycházení. Do Nepálu se nyní nedá odcestovat, minimálně do konce dubna bude uzavřené letiště. Stejně jako řada jiných rozvojových zemích má Nepál problémy s testováním, a i když je v zemi jen několik desítek případů nakažených, skutečná šíře problému zůstává nejasná. Reakce země na krizi je spojená s Indií, obě země mají dlouhou hranici. Asi tři miliony Nepálců stabilně žijí a pracují v zahraničí, z toho asi třetina v Indii. Hodně z nich by se chtělo vrátit do Nepálu, vláda jim ale zakázala vstoupit.

Krize se hodně projevuje v chudších oblastech země, kde když lidé přijdou o denní příjem, ocitají se v existenční nouzi. Když pak porovnáme mezinárodní pomoc Nepálu s jinými zeměmi, je stále malá. Ekonomické následky pandemie jsou tedy vidět a budou vidět ještě hodně dlouho.

Zmiňujete menší mezinárodní pomoc. Dá se říci, že pět let po zemětřesení je Nepál odsunutý stranou zájmu a dárci na něj zapomínají?

Trendem je, že mezinárodní podpora se dostává více do Afriky a na Střední východ, což je myslím spojené s migrační krizí. V těchto oblastech jsou rizika vnímána jako větší oproti Asii, ta je navíc přece jen rozvinutější než Afrika. Nepál není snad úplně zapomenutý, když ho ale srovnáme se zbytkem regionu, prioritou vždy bude Bangladéš, kde jsou Rohingové. Finanční prostředky, které plynou na pomoc Nepálu, jsou nesrovnatelně menší. Pro některé země, jako je Velká Británie, patří Nepál stále mezi prioritní země, pro Českou republiku to už ale neplatí.