Anglie jásá, po 55 letech je ve finále. Soupeře opět drtí pocit křivdy

Byla to Anglie, kdo dal světu hru jménem fotbal. Přesto na velkých turnajích, tedy na mistrovstvích světa či Evropy, získala až dosud jednu jedinou trofej. To když ve Wembley triumfovala ve finále MS 1966.

Nyní, po 55 letech, opět v Londýně, byť na výrazně zmodernizovaném stadionu Wembley, zatím výběr trenéra Southgatea píše podobný příběh jako tehdejší anglický tým, dnes už takřka mytický, který tvořili například brankář Gordon Banks, bratři Charltonovi, kapitán Bobby Moore nebo hrdina finále Geoff Hurst.

Současné hvězdy kolem Harryho Kanea by se samozřejmě také rády vyjímaly na podobném historickém piedestalu. Byť tentokrát nejde o šampionát světový, ale kontinentální. Ale to Angličanům nevadí. Celých 55 let čekali na další velké finále. A věří, že v něm v neděli zdolají i silný tým Itálie.

V semifinále otevřel skóre Mikkel Damsgaard opravdu krásnou střelou, šlo o vůbec první „trestňák“ na probíhajícím Euru, který z přímé střely znamenal gól. Brankář Pickford na míč nedosáhl, snad proto, že jeho reakce byla možná o tisícinku vteřiny pomalejší, než by bylo třeba. Anglie posléze vyrovnala, když 19letý Saka pronikl po křídle a balon nastřelený na bránu umístil do sítě nešťastným vlastním gólem dánský lídr Kjaer.

V prodloužení pak rozhodla kontroverzně nařízená penalta po minimálním kontaktu dánského hráče se Sterlingem. Nizozemskému sudímu Makkeliemu ji ale videorozhodčí ve švýcarské centrále schválil. A tak se zahrávala. Dánský brankář Kasper Schmeichel ji sice dokázal vyrazit, ale jen k nohám jejího exekutora Harryho Kanea, který už se napodruhé nemýlil.

„Věděli jsme, že to proti Dánům nebude v semifinále jednoduché. Soupeř šel do vedení, ale zvládli jsme to. Jsem na své hráče tak hrdý! Je to neuvěřitelná příležitost být součástí něčeho takového,“ rozplýval se trenér Gareth Southgate.

V roce 1996 byl on sám taktéž právě ve Wembley smutným hrdinou semifinále tehdejšího Eura. A to když v penaltovém rozstřelu s Německem neproměnil rozhodující pokutový kop. Právě penalty Angličany na velkých turnajích mnohokrát připravily o postup. Nekonečnou smůlu protrhli až na MS 2018 v Rusku, když tam v rozstřelu zdolali tým Kolumbie. I tenhle vítězný penaltový rozstřel tehdy Anglie slavila doslova jako epochální událost. Více o Anglii a penaltách zde.

Na šampionátu v Rusku pak Anglie došla až do semifinále. A teď udělal Southgateův tým krok ještě o schůdek výš. Nicméně Angličané byli v hloubi duše určitě velmi rádi, že zápas rozhodli už v průběhu prodloužení, ve 105. minutě. Přece jen penaltová traumata z historie ještě zdaleka zapomenuta nejsou.

Traumata si ovšem z Anglie už tak trochu tradičně vozí z velkých akcí i soupeři domácího výběru. Už vítězný šampionát v roce 1966 byl „opentlen“ několika kontroverzemi. A teď se historie opakuje.

El robo del siglo. Loupež století. Tak dodnes nazývají Argentinci zápas, který se hrál ve čtvrtfinále MS 1966. A kde jinde než ve Wembley.

Ve 35. minutě byl tehdy německým sudím Kreitleinem vyloučen Antonio Rattín. A bral to jako takovou křivdu, že odmítal opustit hřiště. Nakonec ho z něj museli vyvést policisté. Anglie posléze využila „přesilovku“ a zvítězila 2:1. V semifinále zdolala i tým Portugalska a ve finále se utkala s Němci.

Ti v samém závěru základní hrací doby vyrovnali na 2:2, a tak přišlo ke slovu prodloužení, ve kterém Geoff Hurst dvěma góly zkompletoval hattrick a zařídil anglický triumf. Jedna z těchto jeho branek je však dosud opředena tajemstvím. Balon se od břevna odrazil na brankovou čáru. A dosud nikdo přesně neví, zda na ni, nebo za ni. Tedy zda balon přešel čáru celým svým objemem, jak předepisují pravidla, aby mohl být uznán gól. Švýcarský rozhodčí Dienst tak na pokyn sovětského asistenta Bachramova učinil, gól označil za regulérní. Mimochodem, druhým pomezním rozhodčím byl tehdy ve finále Karol Galba z Československa.

Sám Geoff Hurst po letech, poté, co záznam inkriminované situace mnohokrát zhlédl, pokorně poznamenal: „Musím připustit, že to vypadá, že míč čáru nepřekročil.“ K případu se vyjádřilo už několik vědeckých analýz, ovšem jedna popírá druhou, takže jasný verdikt neznáme.

Jak Argentince, tak Němce mohla tehdy před 55 lety při cestě z turnaje napadnout nejedna nehezká myšlenka, živená pocitem možné křivdy.

A letos? Dánové určitě rozhodující penaltu, kterou proti nim nizozemský sudí nařídil, také nerozdýchají jen tak. K lehkému kontaktu kolen bránícího a útočícího hráče došlo, to televizní záznam potvrdil. Ale byl opravdu minimální. A proto třeba německý deník Bild označil penaltu za brutální.

Citoval přitom experta na rozhodčí Thorstena Kinhöfera, který řekl: „V semifinále mistrovství Evropy přece nemůže sudí nařídit takovouhle penaltu. Ke kontaktu došlo. Ale v takovém utkání, v takovém momentu musí jít o faul na 110 procent. A to tady opravdu nebylo.“

Podobně hodnotil situaci například i Ivan Hašek ve studiu České televize: „Tohle za mě penalta nebyla.“ Zdůraznil také, že sudí prakticky bezdůvodně natahoval základní hrací dobu o 7 minut. „Protože Angličani byli zrovna v tlaku, to se mi nelíbilo,“ zmínil někdejší kapitán československé reprezentace.

Je zajímavé, že anglická média kontroverzní penaltový moment velmi volně přecházejí. Například ve zpravodajství na webu BBC se objevují toliko zmínky, že si Dánové na odpískání pokutového kopu stěžovali.

Respektovaný komentátor BBC a bývalý slavný anglický reprezentant Gary Lineker se v průběhu utkání nebo po jeho skončení vyjádřil na Twitteru k zápasu celkem dvanáctkrát, ani slůvkem však nezavadil o hodnocení verdiktu rozhodčích nařídit ve prospěch Anglie pokutový kop. Obvykle se přitom touto tematikou intenzivně zabývá.

Za celou slavící Anglii téma shrnul Michael Owen, někdejší držitel Zlatého míče. Na Twitteru napsal: „A jedem! Není jisté, jestli to byla penalta. Ale koho to zajímá.“

Statečně bojující Dány to samozřejmě zajímalo, ale nebylo jim to nic platné.

Ozvaly se znovu také hlasy, že i celý program a organizace turnaje jdou Angličanům na ruku. Na šampionátu odehráli šestý zápas, z toho popáté hráli ve Wembley. Jen na čtvrtfinále si museli odskočit do Říma.

Oproti tomu Dánové sice také strávili celou základní skupinu doma v Kodani, následně se ovšem museli vydat do Amsterdamu a především do vzdáleného ázerbájdžánského Baku, kde ve čtvrtfinále vyřadili český tým.

V průběhu středečního semifinálového utkání bylo jasně patrné, že jim v závěru, především pak v prodloužení, výrazně ubývaly síly.

V programu šampionátu zbývá jediné utkání. V neděli se ve Wembley utkají od 21 hodin o zlato týmy Anglie a Itálie.