Článek
Trump představuje ohrožení demokracie a „útočí beranidlem na evropské hodnoty“. Orbánovo referendum o uprchlících bylo „absurdní a zákeřné“. Heinz-Christian Strache, šéf rakouských Svobodných, momentálně nejpopulárnější rakouské strany, je „nacista a důstojný následník Hitlera“. Jen některé z výroků muže, který má teď reálnou šanci stát se hlavou vlády nejsilnějšího souseda České republiky. Martin Schulz se vzdal funkce předsedy Evropského parlamentu, uchází se o post německého kancléře. Od té chvíle je Německo jako uhranuté. Oblíbený cíl euroskeptiků boří zavedený poměr sil.
Oslnivý vzestup
Martin Schulz se teprve na konci ledna ujal kancléřské kandidatury v barvách německé sociální demokracie. Strany, která byla v tu chvíli bezmála na odstřel. Nejstarší německá partaj s úctyhodnou historií se potácela v kruhu, jehož poloměr vymezovala Angela Merkelová. Stávající kancléřka našla na sociální demokraty účinný recept – kradla jim volební témata, kdykoliv to bylo možné. SPD se potácela okolo 20 procent voličských preferencí, křesťanští demokraté ji i přes své vážné problémy s přístupem k uprchlíkům poráželi rozdílem třídy. Předseda strany Sigmar Gabriel kandidaturu na kancléře radši sám vzdal a uvolnil místo právě Schulzovi.
Z nouze ctnost, která přinesla zázračný obrat. Kvůli tzv. „efektu Schulz“ by sociální demokraty nyní volilo už okolo 30 procent voličů – zhruba stejně jako CDU/CSU. Schulz dokonce v několika průzkumech převálcoval Angelu Merkelovou coby politika, kterého by Němci nejraději viděli v kancléřském křesle.
Co je neméně zajímavé, Schulz přitahuje k sociálním demokratům nevoliče. Lidí, kteří si ze stávající nabídky politického trhu nedokázali vybrat, v Německu neustále přibývalo a lákala je především protiimigrantská Alternativa pro Německo. I ta ale začíná s nástupem Schulze trpět. Její preference se propadly pod 10 procent.
Opilec s buldočí vůlí, vzdělaný propadlík
Schulz zatím dělal kariéru téměř výlučně v Bruselu a Štrasburku, europoslancem je 22 let a posledních 5 let evropskému poslaneckému sboru předsedal. Jeho životopis se ale vzpírá stereotypním představám o bezkrevném eurokratovi.
Dřív než politika Schulze zlákala jiná dráha: Měl slušně našlápnuto do světa profesionálního fotbalu. Nadaného obránce ale o sportovní slávu připravilo zranění. K politice ho přivedla matka, i když úplně jinak, než chtěla. Tirády členky CDU u rodinných večeří znechutily syna natolik, že vstoupil do konkurenční sociální demokracie.
Podle vlastních slov byl ve 24 letech alkoholik a „pil cokoliv, co teklo“. Dokázal se ale v podstatě sám zlozvyku zbavit a od roku 1980 abstinuje.
Problémy měl i ve škole. K maturitě se nedostal, coby propadlík předčasně opustil střední školu, vyučil se knihkupcem. Přesto mluví šesti jazyky a samostudiem se dopracoval k pověsti slušně vzdělaného politika.
Éra Schulz?
Martin Schulz ani nemusí sesadit Angelu Merkelovou z trůnu. I solidní volební výsledek může znamenat, že bude výrazně promlouvat do německé politiky, třeba z pozice ministra zahraničí případné velké koalice. Co Evropu čeká v éře Martina Schulze?
„Jeho vize Evropy je úplně jiná než moje.“ Těmito slovy varoval před několika dny Němce před Schulzovým zvolením jeho starý známý z evropských kolbišť Viktor Orbán, se kterým se několikrát tvrdě střetli v průběhu uprchlické krize. Mluvil naprostou pravdu.
V několika evropských zemích se letos odehraje souboj mezi liberálním politickým konsensem a „neliberální demokracií“, jak si ji představuje právě Orbán. V Německu se podle všeho bude hrát na úplně jiném hřišti. „Fenomén Schulz“ by mohl znamenat, že se hlavním vyzyvatelem Merkelové nestane protiimigrační Alternativa pro Německo balancující na pomezí pravicového populismu. Hlavní střet se opět povede na linii sociální versus křesťanští demokraté. Halasně se sice bude bojovat o vnitropolitická témata, třeba o Schulzův plán výrazně zdanit bohaté. Na poli zahraniční, evropské nebo migrační politiky se ale jejich cíle a plány liší spíš v detailech. Ano, dalo by se čekat, že Schulz bude vstřícnější vůči evropskému jihu v případě dalšího kola dluhové krize. Například v průběhu uprchlické krize ale sociální demokraté stáli kancléřce Merkelové po boku ve všech zásadních rozhodnutích.
Se Schulzovým úspěchem by se ale zřejmě změnil styl německé politiky. Vznětlivý bývalý fotbalista by měl i na diplomatickém poli mnohem agresivnější tah na branku než Angela Merkelová. Pocítit to může nový vládce Bílého domu, se kterým Schulz už teď vede studenou válku slov. A i česko-německá roztržka o uprchlické kvóty z předminulého léta by se Schulzem v budově kancléřství nejspíš měla dramatičtější průběh.
Německo má nového prezidenta, podívejte se, kdo je Frank-Walter Steinmeier.
