Článek
Šedá omítka. Bílá okna. Vchodové dveře zastrčené mezi dvěma obchody. Na první pohled není obyčejný činžovní dům v pražských Holešovicích ničím výjimečný. Až na to, že tu můžete narazit na jednu z nejmocnějších žen světa.
Německá kancléřka Angela Merkelová navštěvuje nenápadný dům už čtyři desítky let. Bydlí v něm totiž její dlouholetí přátelé manželé Zahradníkovi.
Fyzikální chemik Rudolf Zahradník přizval Merkelovou jako mladou vědkyni do své výzkumné skupiny. „To mohlo být někdy ke konci sedmdesátých let,“ vzpomíná pozdější předseda Akademie věd. Požádal ho o to Joachim Sauer, tehdy přítel Merkelové a dnes její manžel, který se Zahradníkem už předtím spolupracoval.
„Angela byla vždycky diskusní typ. Čistými prostředky hájila svoje, a když to neobhájila, tak přestoupila na víru pravou čili na mínění toho bližního, se kterým se přela,“ popisuje Zahradník její vlastnost, kterou si přenesla i do politiky.
Právě schopnost spolkové kancléřky vyjednávat a hledat kompromisy vždy oceňovali její příznivci i odpůrci.
Politika se řešila i v tehdejší Zahradníkově vědecké skupině. Merkelová v několika rozhovorech přiznala, že se už jako dívka velmi styděla za podíl východoněmeckých vojsk na invazi v roce 1968. O sovětské okupaci se Zahradníkovými mluvila velmi často. Nikdy ale v jejich bytě. Ten Státní bezpečnost odposlouchávala.
„Mluvili jsme i o daleko horších věcech než o okupaci. Když šlo o zvlášť choulostivé téma, tak jsem vždycky říkal: Karle nebo Angelo, půjdeme se projít. A šli jsme ke Grébovce,“ popisuje tehdejší dobu Rudolf Zahradník.
„Věděli jsme, že nás odposlouchávají. Jedna dívka, která měla exponovaného manžela, nás varovala. Navíc o víkendu vždycky nešel telefon, protože jim došla páska. A v pondělí už zase běžel,“ vzpomíná také Milena Zahradníková.
Jí utkvěla v paměti i jedna večeře. Merkelová miluje smažené řízky, s chutí se ale pustí i do hovězí polévky.
„Moje dcera seděla s Angelou u stolu. Už si nepamatuji, co jsem vařila, ale byl také hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Zbylo už jenom málo, tak jsem každé nalila trošku, ale moje dcera dostala o knedlíček víc. To se Angele nelíbilo, takže se o něj začaly dohadovat a přehazovaly si ho z talíře na talíř,” vypráví paní Zahradníková.
Od té doby se leccos změnilo. Z Rudolfa Zahradníka se stal po pádu komunistického režimu v Československu předseda Akademie věd a z mladé vědkyně první kancléřka v historii Německa.
Podle manželů Zahradníkových se ale jejich přítelkyně vůbec nezměnila, stále je to „jejich Angela“.
„Tomu se ve fyzice říká konstanta pohybu. Ona je od útlého věku dodneška pořád stejná. Angela byla typem člověka, od kterého se dá očekávat, že míří někam výš. Měla vždycky rozsáhlé znalosti a proříznutá ústa, já bych u sebe teda řekl proříznutou hubu,“ dodává s úsměvem Rudolf Zahradník.