Analýza: Letošní vlna infekcí je jiná. Zastaví se sama?

Pátá vlna koronaviru, která začala sílit v září 2021, zatím překonává i ty nejčernější vládní scénáře. Ještě v září mluvil šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek o „až tisícovce případů denně“. V říjnu pak Dušek předpovídal, že „na počátku listopadu by v nemocnicích mohlo být celkem 500 pacientů“ s covidem.

Svůj optimismus, o který svá rozhodnutí opírala i vláda, zdůvodňoval Dušek především tím, že je v Česku velké množství očkovaných lidí. Protože přibližně 57 procent Čechů je proti covidu-19 očkováno – a další procenta mají imunitu díky tomu, že nemoc přežili. Zkrátka se doufalo, že další vlna už bude mnohem mírnější než tři předchozí, které v Česku zabily desetitisíce lidí.

Teď už víme, že se tento odhad naprosto neosvědčil. Po celé září a říjen exponenciálně narůstaly jak počty nových nákaz, tak covidových hospitalizací.

Exponenciální růst znamená, že veličina roste stále rychlejším tempem, neboť přibývají vždy násobky předchozích hodnot. Každý týden tak přibývají případy „rychleji“ než v týdnu předchozím.

Značná část aktuálního zhoršení je podle některých odborníků způsobena počátkem zimního období. „Lidé jsou více uvnitř, takže se virus začal šířit rychleji než v teplejších dnech, kdy lidé trávili většinu času venku. Souvisí to také s otevřením škol,“ domnívá se biochemik Jan Konvalinka.

Logicky se proto nabízí srovnání s minulou českou podzimní vlnou. Při porovnání současných čísel s těmi před rokem a měsícem vidíme, že se obě křivky až nápadně podobají, a to nejen tvarem, ale i hodnotami.

Na jednu stranu to znamená, že původní „oficiální optimismus“ se ukázal jako hrubé podcenění situace. Na druhou stranu to ale neznamená, že by byla tato vlna „stejná“ jako ta předchozí. Svým způsobem se té z podzimu 2020 podobá naopak právě proto, že se od ní liší hned dvakrát. Situace je totiž horší a lepší zároveň.

Aktuální vlna se na první pohled dynamikou neliší od té loňské. Věkové složení nakažených ovšem odlišné je. Oproti loňskému roku je více zachycených infekcí mezi mladými lidmi. Zatímco na začátku října 2020 vedla mezi nakaženými kategorie čtyřicátníků, nyní ji překonává kategorie dětí školou povinných.

Největší změnou oproti předchozímu roku je samozřejmě očkování. Česko sice není tak proočkované jako některé státy západní Evropy, i tak má ale nějakou ochranu více než polovina lidí. U nejstarších je to dokonce přes 80 procent.

Aktuální data ukazují, že účinnost ochrany očkování v čase slábne a výrobci vakcín i Evropská léková agentura (EMA) proto doporučují posílit imunitu posilující dávkou (tzv. booster). Protože posilující dávky jsou v Česku dostupné pro lidi, kteří mají více než šest měsíců od dokončeného očkování, týká se to nyní především právě starších obyvatel, kteří měli k očkování přístup už od jara 2021.

Další lidé pak mají imunitu díky tomu, že nemoc prodělali a přežili. Tyto skupiny mají pochopitelně velký překryv, přesto lze pochopit, že mnozí odborníci, nejen ti vládní, považovali za nepravděpodobné, že by se na podzim 2021 šířila infekce tak snadno jako o rok předtím.

Tuto jednoznačnou výhodu ovšem zcela vykompenzovala novinka roku 2021 – varianta delta.

Mutace viru SARS-CoV-2 se objevovaly už od samého začátku, ale teprve v roce 2021 výrazněji zasáhly do toho, jak se epidemie šířila. Napřed to byla mutace alfa, která se oproti původní variantě šířila asi o 50 procent lépe. A pak přišla delta, která se šíří více než dvakrát rychleji než původní varianta.

Jestliže tedy očkování a prodělání covidu zajistilo přibližně polovině lidí imunitu, pak nakažlivější varianta tuto překážku kompenzovala. Zjednodušeně řečeno se tak od jednoho nakaženého dostane dále, a obchází tak pomyslnou bariéru vytvořenou z lidí, kteří jsou vůči viru imunní. Navíc i imunní lidé mohou, ačkoli v menší míře, šířit nákazu dále.

Výsledkem je situace, kterou právě sledujeme. Podzimní období navíc šíření koronaviru pomáhá například tím, že vede ke sdružování lidí v uzavřených prostorách, kde se virus šíří pomocí kapének a aerosolů. Rychlejší šíření potvrzuje i analýza evropských regionů v (zatím nerecenzované) studii: „Sezónní vliv může v létě redukovat šíření přibližně o 42 procent oproti šíření v zimě.“

Českou situaci zhoršuje i obecná únava z relativně mírných, ale dlouhodobých protiepidemických opatření. Ve statistikách například vidíme, že oproti podzimu 2020 je mnohem méně Čechů ochotno omezit kontakty s ostatními.

„V posledním zaznamenaném týdnu od 11. října měli respondenti v průměru 22 osobních kontaktů týdně a 14 bez roušky,“ uvádí PAQ Research ve svém dlouhodobém výzkumu Život během pandemie.

„Míra nechráněných kontaktů mírně roste. Narůstá totiž počet lidí, kteří covid-19 prodělali či byli očkováni před delší dobou. Tento trend je přitom doplněn poklesem protekce (např. nižší nošení ochrany dýchacích cest) a rozšířením více infekčních variant viru.“

Minulý podzim se stoupající vlnu podařilo zastavit až výrazným omezením kontaktů, což časově přibližně odpovídá zavedení tzv. lockdownu. Vláda 28. října 2020 zakázala volný pohyb na veřejnosti po 21. hodině večerní, práce z domova byla nařízena všude tam, kde to bylo možné, a došlo k omezení maloobchodního prodeje. Ze statistik mobility obyvatel od společnosti Google vidíme, že už před tímto datem začali lidé omezovat vycházení. Změna mobility se promítala i do reprodukčního čísla.

Žádná taková drastická opatření se však v české politické situaci roku 2021 zatím nedají očekávat. Současná vláda přijala jen velmi mírné zpřísnění, a to navíc s odloženým datem účinnosti.

„Situace není tak dramatická jako před rokem, kdy bylo více lidí na jednotkách intenzivní péče,“ uvedl také vicepremiér Karel Havlíček. „Ta situace byla jiná v tom, že nebyla obrana. Dneska je v podobě očkování.“

Protože je aktuální situace v řadě aspektů tak podobná té před rokem a měsícem (relativně nejpřesnější podobu jsme našli při posunu o 389 dní), zdálo by se, že přece stačí podívat se na loňský průběh a odvodit z něj ten letošní. To je však špatný nápad hned ze dvou důvodů.

Jednak jde o jiný virus, respektive o mnohem nakažlivější variantu téhož viru. A ten se navíc šíří v jiném prostředí, v populaci, která je proti němu částečně imunní.

Podobnost s vlnou z minulého podzimu není čistě náhodná. Mohla nám sloužit jako varování před tím, co už jsme měli mít dávno zažité: když vidíme, že čísla stoupají exponenciální řadou, víme, kam směřují. Pokud vidíme nárůst hospitalizací z 250 na 500 za dva týdny, víme, že tímto tempem bude v nemocnici 2 000 lidí za měsíc.

To už by nemělo nikoho překvapovat, ale bohužel je stále dost lidí, kteří tvrdí, že to překvapivé bylo. „Epidemie šla pozvolna nahoru, pak to najednou zničehonic strmě vylétlo, to byl trochu šok,“ uvedl třeba v rozhovoru pro Lidovky.cz šéf České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek.

V tomto ohledu je tedy minulost velmi dobrou učebnicí toho, co lze realisticky čekat. Ale pozor, minulost není predikcí. A v tomto případě to pro nás není úplně dobrá zpráva.

Jenom proto, že se na podzim roku 2020 počet hospitalizovaných zastavil na osmi tisících, nemusí se tam zastavit tentokrát. Namísto toho, abychom se snažili co nejpřesněji „napasovat“ současná data na ta minulá, můžeme si v těch minulých datech všimnout obecnějších souvislostí a ty ověřovat proti datům o současném vývoji.

Optimisté věří, že počet infekcí se „zlomí“ a reprodukční číslo klesne. V roce 2020 tento zlom nastal přibližně týden poté, co se reprodukční číslo podařilo stlačit pod hodnotu 1. Předcházelo tomu dlouhodobé omezení kontaktů přibližně o 20 procent.

V současných datech z října a listopadu ale zatím nejsou náznaky ničeho, co by takovému poklesu nasvědčovalo. Neklesá zatím pohyb obyvatel (respektive klesá jen velmi mírně, na hranici týdenních výkyvů). Z posledních dostupných dat PAQ Research se zdá, že zatím v Česku neklesá počet kontaktů bez ochrany obličeje, zatímco na podzim 2020 klesly kontakty během měsíce asi o 40 procent.

Současné reprodukční číslo se stále drží nad hodnotou 1,4, což znamená rychlý exponenciální růst. „Nárůst obsazenosti nemocnic v následujících týdnech je velice pravděpodobný,“ předpokládá Centrum pro modelování biologických a společenských procesů ve své zprávě.

Pokud by epidemie nadále pokračovala současným tempem, neuvidíme to nadále nutně na číslech nákaz. Podíl pozitivních testů už je nyní přes 30 procent, takže je jasné, že epidemie opět probíhá i mimo dosah našich měřicích nástrojů. Uvidíme však stoupající počty hospitalizovaných.

Stoupající počet lidí v nemocnicích se samozřejmě projeví na počtu lidí, kteří kvůli covidu zemřeli. To je totiž bohužel další metrika, jež zatím téměř přesně kopíruje stav z roku 2020.

Každý exponenciální růst se v reálném světě samozřejmě jednou zastaví, respektive přejde v tzv. logistickou křivku. V případě infekcí k tomu dochází buď tehdy, kdy se změní prostředí, nebo tehdy, kdy dojdou lidé, které může infekce nakazit. Pak tempo postupně zpomaluje a z exponenciálního růstu se u počtu nakažených stává exponenciální pokles.

Roli bude hrát i to, do jaké míry lidé v reakci na sledování trendů omezí své kontakty, sníží rizikovost svého chování, budou pracovat z domova apod. Také aktuální vzestup očkování, především posilujících dávek, může mít vliv na snížení počtu hospitalizací. Může pomoci i vymáhání existujících pravidel nebo obnovení již vyzkoušených opatření, jako je testování ve firmách či kontrola testu / očkování / prodělání nemoci.

Na brzké „samovolné zpomalení vlny“ zřejmě – soudě podle jejích prohlášení – sází momentálně dosluhující vláda.

Sundala nohu z brzdového pedálu a z kopce jedeme samospádem. Ministerstvo zdravotnictví doufá, že ten kopec nebude moc dlouhý a brzy přijde rovina. Tedy že epidemii „dojde dech“, respektive dojdou lidé, kteří se ještě mohou nakazit.

V současných datech však není žádný náznak, který by avizoval, že by se tak mělo začít dít. Spoléhat se na to, že brzy dojde ke „zlomu“ jen proto, že by se nám to líbilo, je nemístný optimismus. Minulá vlna nám ukázala, jak vysoko mohou infekce vystoupat. To neznamená, že tentokrát vystoupají stejně vysoko. Zároveň to také neznamená, že nemohou vystoupat ještě výše než loni.

To je problém především pro lidi neočkované, kteří nemají proti viru žádnou ochranu. Je to však problém i pro očkované, jejichž očkování bylo ukončeno před více než půl rokem a nechrání již tak efektivně jako očkování čerstvé (proto se doporučuje posilující dávka).

A tratit na tom budou všichni, kdo chtějí mít k dispozici dostupnou lékařskou péči.