Analýza Jiřího Hoška: Brexitová ruleta – rýsuje se delší odklad britského odchodu z EU

Bezprecedentní, a přece založený na precedentu. Postup Johna Bercowa, svérázného předsedajícího dolní parlamentní komory, zcela konsternoval nejen zastánce i odpůrce brexitu, ale i ty nejslovutnější znalce ostrovní politiky. Ani ti netušili, že „House of Commons Speaker”, z jehož úst slýcháme většinou hřmotné zvolání: „Order”, může sáhnout k tak tvůrčímu výkladu parlamentních pravidel. Bercow navíc sáhl ke zvyku, který se datuje rokem 1604 a v praxi se od roku 1912 nepoužil…

Krok Johna Bercowa nezpůsobil nic menšího než ústavní krizi. Šéf Dolní sněmovny, jakkoli honem dodal, že nešlo o jeho poslední slovo, vzkázal premiérce Therese Mayové, že nepřipustí další opakování hlasování o její brexitové dohodě, pokud se návrh oproti hlasování z 12. března zásadně nezmění. Jde o to, že se podle Bercowa, který se poslední dobou už ani nesnaží maskovat svůj odpor k brexitu, nedá o de facto totožné věci hlasovat dvakrát během stejné parlamentní schůze. Někteří právní experti vlády se sice domnívají, že by se schůze mohla „uměle” ukončit a vzápětí svolat schůzce nová. I to by ale bylo krajně neobvyklé a v duchu Bercowovy kreativity.

Theresa Mayová si samozřejmě může dodat kuráže a s pomocí nějakého dílčího triku předložit brexitovou dohodu v lehce pozměněném „balení” Dolní sněmovně ke schválení potřetí. I když si zastánci odchodu Británie z EU začali uvědomovat, že je v ohrožení brexit jako takový, stejně se zdá velmi nepravděpodobné, že by Mayová hlasování vyhrála. Musela by se spolehnout na početný houf labouristických přeběhlíků. Bez ohledu na extempore s Bercowem musí vláda Jejího Veličenstva požádat 27 členských států EU o odklad brexitu. Technický odklad do 30. června letošního roku nedává smysl, protože ten je spojený s dosud neschválenou brexitovou dohodou. Podle deníku The Sun by se tak mohlo jednat o delší odklad v rozmezí 9 až 12 měsíců.

Ve hře jsou ale i další varianty. Šušká se o tom, že by Evropská unie mohla Britům nabídnout ještě delší, až 21 měsíců trvající odklad brexitu. To by v podstatě znamenalo stisknutí pomyslného tlačítka „reset” a opětovný začátek jednání o odchodu Spojeného království z EU. Jinými slovy, zahození všeho, co se mezi červnem 2016 a březnem 2019 odehrálo. Pro radikální „brexitery” by to nemuselo být tak nepřijatelné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Věděli by, že vidina brexitu je stále živá a že se s odchodem z EU stále pracuje jako s konečným cílem. Z logiky věci by ale za Velkou Británii musel vést nový ministerský předseda. Důvěra ve vyjednávací schopnosti paní Mayové a jejích lidí je totiž nulová.

Nabízí se ale ještě jedna rafinovaná a přitom elegantní varianta. Kabinet Theresy Mayové by mohl oprášit Kyle-Wilsonův dodatek, který předpokládá podmínečné schválení brexitové dohody britské premiérky v kombinaci s příslibem uspořádání dalšího referenda o budoucích vztazích Británie s EU. Dodatek, který předložili labouristé Peter Kyle a Phil Wilson, splňuje Bercowovy požadavky na zásadně odlišné třetí hlasování o brexitové dohodě. Na hlasovacím lístku by pak Britové při všelidovém hlasování našli nejspíš 2 možnosti. Vedle odchodu z EU na základě dohody vyjednané paní Mayovou by to bylo setrvání Spojeného království v EU. To vše zasazené do časového rámce delšího odkladu brexitu, který je podmíněný souhlasem všech 27 členských států EU. Pokud by si lid zvolil setrvání země v Evropské unii, stažení aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy ze strany Británie by pak už žádnému unijnímu souhlasu nepodléhalo.

To ale ještě není vše. Pořád nemůžeme procedurálně zcela vyloučit variantu chaotického brexitu bez dohody už 29. března. Protože ale Evropská unie i britská Dolní sněmovna jasně formulovaly, že si tento výsledek nepřejí, můžeme si tuhle cestu nejspíš škrtnout.