Analýza Jiřího Hoška: Boj o nástupnictví po Mayové jako malé „referendum” o Borisovi

Boris Johnson, hubatý exšéf ostrovní diplomacie a někdejší starosta Londýna, tohle všechno dobře chápe. Jako první z korunních princů a princezen taky vystoupil z řady a odhodlaně pravil, že on by se nebál vyvést svou zemi z EU za cenu divokého a chaotického brexitu. Pokud se Boris dostane do dvoučlenného finále, kde mezi zbylými kandidáty rozhoduje členská základna Konzervativní strany, je jeho triumf prakticky jistý.

Jenže o finalistech rozhodují v první instanci členové poslaneckého klubu toryů, a tam najdeme větší než malé množství zákonodárců, kteří Johnsona nesnášejí a dobře si pamatují jeho ústrky, nespolehlivost a veskrze nezodpovědný způsob dělání politiky ze strany tohoto čekatele na nejvyšší funkci. Tito poslanci si taky velmi dobře pamatují, že se Boris Johnson mohl a měl stát předsedou konzervativců už v létě 2016, kdyby z prakticky vyhraného klání nejspíš s vědomím gigantického úkolu, který by ho čekal, majitel blonďaté rozcuchané kštice nevycouval. Jeden z ministrů a současně další adept na nejvyšší stranický post Rory Stewart už taky rezolutně prohlásil, že ve vládě končí, pokud by jeho šéf měl iniciály BJ.

Konzervativci hledají partajního šéfa pro tři obří úkoly, z nichž jeden je složitější než druhý. Nový předseda musí zastavit nebo alespoň zpomalit vnitřní štěpení formace, vyvést Británii z Evropské unie (nebo ji v ní naopak udržet) a porazit Jeremyho Corbyna v parlamentních volbách, které se mohou konat dříve, než by konzervativcům bylo milé. A nevypadá to, že by se nabízel kandidát, který by byl vhodný pro plnění všech tří úkolů…

Do voleb by byl nepochybně nejlepší zbraní Johnson. Ten se ale ve vztahu k brexitu jednoznačně zdiskreditoval, ať už vyhýbáním se odpovědnosti v létě 2016, působením v čele ministerstva zahraničí či v neposlední řadě okopáváním křehkých kotníků Theresy Mayové. Johnson taky pořád žije v brexitových vzdušných zámcích, respektive v bludu, že ve vztahu k EU existuje nějaká „třetí cesta”, kterou v jednáních se „zlým Bruselem” dokáže odkrýt jen génius jeho kalibru. Tento pohled sdílejí taky dvě dosud známé dámské uchazečky na křeslo uvolňované Theresou Mayovou, tedy Andrea Leadsomová a Esther McVeyová. Nerad bych oběma dámám křivdil, ale pravděpodobnost, že by si konzervativci zvolili dvakrát za sebou do svého čela ženu, je v podstatě mizivá.

Zajímavý prvek vnáší do volebního klání také katastrofální výsledek konzervativní strany ve volbách do Evropského parlamentu, který byl tím nejhorším, jaký toryové v celonárodním hlasování předvedli od vzniku strany v roce 1834. Znepokojivý je nejen jejich výprask, ale taky obrovský úspěch Brexit Party Nigela Farage, která „vyluxovala” hlasy zastánců odchodu Spojeného království z EU napříč všemi formacemi. Logicky ale Farage „odsál” nejvíc voličů právě konzervativcům. Eurovolby se systémem poměrného zastoupení jsou samozřejmě úplně jiná disciplína než volby parlamentní s většinovým systémem. S Faragem za zády se ale konzervativcům nežije příjemně. Vyprávět by o tom mohl David Cameron v období let 2014–2016.

Toryové tak hledají současně i člověka, který se dokáže vymezit vůči politickému navrátilci Farageovi, nad jehož vlivem se teď už zase nedá jen tak mávnout rukou. „Pokud budeme pokračovat v současném kurzu, tak se nás voliči zbaví,” napsal po eurovolbách v The Daily Telegraph Boris Johnson.

Jestli se ohledně brexitu britská Dolní sněmovna na něčem výjimečně shoduje, pak na odmítání „tvrdého” odchodu z EU bez dohody. Jak už zaznělo, Boris Johnson by se takového kroku nebál, a to už ke konci října 2019, jak zní v současné době platný odklad. To poskytuje jeho umírněným vyzyvatelům šanci postavit kampaň na tom, že brexit sice ano, ale určitě s dohodou s Unií. Michael Gove a Jeremy Hunt si snadno spočítají, že asi něco podobného budou muset říct. Pro většinu členů poslaneckého klubu tohle duo představuje reálnou alternativu vůči Borisovi, tím spíš, že by Gove s Huntem nejspíše mohli navzájem spolupracovat. Připomeňme, že současný ministr životního prostředí Gove takhle v létě 2016 vytvořil „silový tandem” s Johnsonem, aby uprostřed volebního zápasení svou podporu stáhl.

Černým koněm volby by se mohl stát Dominic Raab, exministr pro brexit, který si o odchodu své země z EU myslí něco podobného jako Boris Johnson, ale je podstatně méně zkompromitovaný.

Favorité na post předsedy Konzervativní strany a kurzy na zvolení u sázkové kanceláře Ladbrokes odpoledne 27. května:

Boris Johnson – 2.50

Dominic Raab – 5.00

Michael Gove – 6.00

Andrea Leadsomová – 13.00

Jeremy Hunt – 13.00

Rory Stewart – 17.00

Matthew Hancock – 21.00