Článek
S vlastním vysvětlením příčin pádu Bohemia Energy přišel v pondělí Jiří Písařík, který skupinu vlastní s manželkou Hanou. Šlo o dlouho očekávané veřejné vystoupení podnikatele, který vybudoval největšího alternativního dodavatele energií v Česku a na Slovensku a ještě v září se s více než osmimiliardovým majetkem pyšnil 37. pozicí na žebříčku nejbohatších Čechů.
Donedávna sebejistý a úspěšný byznysmen na tiskovce mluvil zlomeným hlasem, občas se rozplakal. Konec své firmy přirovnával k úmrtí milovaného člověka.
„Bohemku jsme budovali 16 let, byla součástí našeho života. Že už nebude, je pro nás nepochopitelné. Jako byste pohřbívali někoho blízkého,“ řekl. A pak spolu s obchodním ředitelem Liborem Holubem vypočítali, kdo všechno za krach „Bohemky“ může: Rychle rostoucí cena energií, kterou podle nich nemohl nikdo čekat. Zrada bank, jež stejně nečekaně odmítly jejich byznys financovat. Nemravné chování konkurenčních dodavatelů, kteří se snaží situace zneužít.
„Přemrštěné ceny, přemrštěné zálohy, panika na pobočkách. Jsem v šoku, jakým způsobem zneužili institut dodavatele poslední instance. Jak se k zákazníkům zachovali, to nemá obdoby,“ řekl Písařík na adresu firem, jež převzaly jeho klienty.
A konečně jsou podle něj na vině špatně nastavená pravidla. Což dokládá mimo jiné tím, že na Slovensku, kde dceřiná firma jeho skupiny Slovakia Energy vyklidila pole už koncem září, se to obešlo bez vážnějších dopadů.
Majitelé Bohemia Energy jsou zaskočeni, následků pádu svých firem litují. Svět se spikl proti nim, oni sami si nepřipouštějí, že mohli něco dělat jinak.
Mají pravdu, nebo je to jen póza?
Risk byl zisk. Už není
Hlavní důvod pádu Bohemia Energy je, že doplatila na svůj obchodní model. Celá léta jí vycházel, stal se ale neudržitelným při letošních turbulencích v energetice.
Podstatou byznysu manželů Písaříkových byla vždy nabídka nízkých cen. Ty si „Bohemka“ mohla dovolit díky vlastním nízkým nákladům, „nákladové efektivitě,“ jak to na pondělní tiskovce zformuloval obchodní šéf Holub. Náklady firma šetřila i na zajištění, což se jí vymstilo přesně ve chvíli, kdy začala cena elektřiny prudce růst. Bohemia neměla nasmlouvané nákupy dostatečného množství energií dopředu a průběžné pořizování elektřiny a plynu za aktuální extrémní ceny přestala zvládat.
Velký obchodník s energiemi jako „Bohemka“ potřebuje obrovský kapitál. Firma, která měla zajištěnou energii jen na malou část závazků plynoucích ze smluv s odběrateli, musela mít na provozní financování každý měsíc k dispozici řádově miliardy korun. Dvoumiliardový kontokorent jí na to přestal stačit. A banky se začaly zvýšení i prodloužení úvěrového rámce bát.
Dá se to pochopit. Hlavním aktivem, kterým obchodník může za úvěry ručit, jsou jeho kontrakty a zákaznický kmen. V normálních dobách se hodnota obchodních firem odvíjí právě od počtu odběrných míst. Jenomže letos na podzim se kontrakty a nepokryté závazky vůči zákazníkům změnily z výhody v kouli u nohy.
Majetek Bohemie je navíc už třetí rok zablokovaný předběžným rozhodnutím soudu, který řeší spor Písaříkových s investorem Tomášem Bártou. A když se tedy Bohemia pokoušela získat několikamiliardovou půjčku, která by její financování na několik měsíců stabilizovala, narazila.
Jiří Písařík sám řekl, že problém s kapitálem začal naplno řešit v červenci. Podle lidí z branže to ale bylo už pozdě. „My jsme už v lednu začali dokupovat energie výrazně rychleji, než jak s tím počítal náš dosavadní obchodní model, oni to podcenili,“ reagoval jeden z Písaříkových konkurentů.
Ještě na jaře mohla Bohemia svůj pád zažehnat, kdyby ji Písaříkovi byli ochotni přenechat někomu ze silných domácích investorů – ideálně některé z firem s vlastní výrobou elektřiny, jako je třeba ČEZ nebo Sev.en Energy Pavla Tykače. K dohodě s žádným takovým investorem ale nedošlo.
Daň za výhodu?
Ve veřejném prostoru se často opakuje názor, že Písaříkovi klienti si za své potíže mohou sami, protože léta z riskantního modelu těžili a šetřili díky němu na energiích. Potíž je, že o tom naprostá většina neměla tušení.
Spousta se jich dostala do péče Písaříkových kvůli proslulým agresivním praktikám jejich obchodních zástupců, kvůli nimž byla firma opakovaně pokutována Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Řízení o přestupcích se ovšem táhla řadu let a penzisté, jimž zvonili Písaříkovi obchodníci u dveří s nabídkou senzačních smluv, se o tom nejspíš nikdy nedozvěděli.
Bohemia Energy se navíc navzdory těmto postihům připojila k deklaraci proti energošmejdským praktikám, za kterou se jako garant postavil Svaz obchodu a cestovního ruchu.
ERÚ se až do letoška neobtěžoval s tím, aby laickou veřejnost o pokutách nebo riskantním obchodním modelu „Bohemky“ aktivně a viditelně informoval. Většina zákazníků prostě nevěděla, že jejich nižší ceny jsou vykoupeny vysokým rizikem. A nebyla to jejich chyba.
Bankrot, nebo záchrana?
Jiří Písařík opakuje, že jeho firma naštěstí neskončila v insolvenci, což by prý mělo na zákazníky ještě bolestnější dopad než odevzdání licencí. Jenomže „Bohemka“ není v insolvenci hlavně díky tomu, že prostě odstřihla zákazníky, vůči nimž měla závazky, které nebyla schopna splnit. Zákon to umožňuje.
Ještě před odevzdáním licencí navíc Bohemia Energy začala jednostranně rušit nasmlouvanou fixaci cen, na což podle ERÚ neměla nárok. Je otázka, jestli ve chvíli, kdy zjistila, že není schopna nasmlouvané kontrakty dodržet, neměla naopak povinnost insolvenci vyhlásit.
Zvenčí to nelze posoudit, protože neznáme strukturu kontraktů a nevíme, jak vysoké závazky vůči dodavatelům byly skutečně smluvně podložené.
Dá se ale čekat, že klienti se budou svých nároků soudně domáhat a žádat odškodné. Firma navrch musí vypořádat zálohy a přeplatky za nedodané energie. A udržet dodávky klientům, kteří zbyli v její poslední činné dceřiné společnosti Amper Market.
Zatím tedy není vůbec jisté, že Písařík hrozbu bankrotu dokáže odvrátit. Tenhle boj mu teprve začíná.
Nemravní konkurenti
Písařík včera tvrdě napadl také dodavatele poslední instance kvůli údajně přemrštěným cenám a maržím.
Firmy, jež ze zákona převzaly jeho klientelu, se proti tomu ohradily. Oprávněnost jejich cen kontroluje ERÚ, který zatím žádné přestupky proti pravidlům neoznámil. Hlavní argument dodavatelů poslední instance – že nakupují energie pro klienty, s nimiž dopředu nepočítali, za extrémní aktuální ceny na burze – je logický.
Přesto je ale sporné, zda obrovské zálohy, které dodavatelé poslední instance (DPI) nasadili, jsou skutečně oprávněné. Za poslední měsíc šly velkoobchodní ceny energií poněkud dolů, zálohy jsou ale vypisované zpravidla na tři měsíce dopředu ve výši odpovídající rekordům z druhé půle října. Na nátlak vlády byly sice sníženy, pokud ale ERÚ nenapadne nasazené ceny, stejně je budou muset spotřebitelé doplatit při konečném vyúčtování.
Jestli jsou ceny u DPI nadsazené, se teprve ukáže. Ale motivaci pro jejich nadsazování dodavatelé nepochybně mají, to víme už teď.
Obří zálohy zapůsobily jako účinný nátlakový nástroj. Vyděsily klienty, kteří co nejrychleji a bez velkého rozmýšlení prchají z pasti poslední instance do standardních smluv. Často je uzavírají se stejnými firmami, které je vystrašily právě zálohami v režimu DPI. Obchodníci teď běžně prodávají kontrakty s dvou‑ až tříletou fixací. Jenomže ceny elektřiny i plynu budou v příštích třech letech klesat a fixace se tentokrát obrací proti spotřebitelům.
Na dohled ERÚ nad nabídkou obchodníků bych při té rychlosti, tlaku a hysterii vůbec nespoléhala. Písařík má kus pravdy v tom, že systém tady zákazníkům velkou ochranu nedává.
Liberalizace lidu nepřeje
Zajímavé je i Písaříkovo srovnání se Slovenskem. Na tiskovce vysvětloval, že odchod jeho dceřiné firmy Slovakia Energy koncem září ze Slovenska se obešel bez excesů.
Inu, Slovakia Energy měla ve srovnání s českými sestrami ani ne třetinovou velikost. I tak slovenský ministr hospodářství Richard Sulík označil její chování za „velmi nekorektní“, firma podle něj „dojila“ slovenský trh. A to, že vyklidila pozice z obavy z první finanční ztráty, je podle něj „hnusné“.
Je ale fakt, že přechod pod institut poslední instance nezpůsobil na Slovensku takové otřesy jako v Česku. Slovensko nemá liberalizovaný energetický trh, většinu dodávek poslední instance má stát plně pod kontrolou. Ceny jsou regulované, vzorec pro jejich tvorbu je přesně stanoven. Navíc jsou ceny pro „zranitelné odběratele“, tedy domácnosti a malé firmy, zastropované. Podobné výjimky z povinné liberalizace si v Bruselu včas vyjednali i Poláci nebo Bulhaři.
Pád Bohemia Energy každopádně obnažil problémy české energetické legislativy. Náprava bude obtížná, protože jde o výsledek mnohaleté liknavosti celé řady českých politických i úřednických garnitur. A nejsem si jistá, že si politici nastupující pětikoalice tento dluh vůči občanům uvědomují.
