Článek
Česká národní banka ve čtvrtek překvapila a zvýšila úrokové sazby na 2,25 procenta. Rozhodování bylo podle všeho velmi bouřlivé, protože se proti obvyklým zvyklostem jednání protáhlo. Už v minulých měsících bylo rozhodování podle zmínek centrálních bankéřů těsné, část z nich tedy musela ve světle nové prognózy změnit názor a přiklonit se k vyšším úrokům, říká analytik České spořitelny Michal Skořepa.
Jaké důvody mohly ČNB vést k takovému rozhodnutí?
Posledních 20 let funguje Česká národní banka v režimu cílování inflace – to znamená, že tím hlavním důvodem je vždycky snaha dostat budoucí prognózovanou inflaci do blízkosti inflačního cíle, což jsou dvě procenta plus minus jeden procentní bod. V tuto chvíli evidentně procento členů bankovní rady, kteří měli pocit, že se to přestává dařit nebo že by se to nemuselo v budoucnosti podařit, přestoupilo těch 50 procent. Z těch bývalých dvou, kteří hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb, teď byli najednou čtyři.
Mluvíme tedy o budoucí inflaci?
Mluvíme o inflaci v roce 2021.
Bylo podle vás rozhodování bankovní rady hodně těsné?
Už v těch posledních řekněme týdnech, měsících, různí členové bankovní rady neustále zdůrazňovali, že je rozhodování velmi těsné. Koneckonců o tom mluvil i guvernér Rusnok. Ta debata byla velmi dlouhá, rozhodnutí bylo oznámeno výrazně později, než je zvykem, takže je vidět, že tam skutečně šlo o droboučké faktory těsně kolem té čáry, které nakonec teda převážily směrem k tomu, že ty úrokové sazby se zvýší.
Hlavní důvod je tedy inflace, ale to je hodně široký pojem. Můžete být konkrétnější?
V praxi to vypadá tak, že bankovní rada dostává na stůl takzvanou situační zprávu. Tu vytvářejí zaměstnanci ČNB, její analytici a prognostici, kterých má banka spoustu a jsou to experti na slovo vzatí. Tím základním vodítkem je prognóza inflace, ale vedle ní dodávají analytici spoustu dalších čísel týkajících se ekonomiky. A tím druhým základním číslem je pro bankovní radu prognóza úrokových sazeb. Jinými slovy zaměstnanci ČNB prognózují samotnou ČNB a kroky, které má udělat, pokud chce dostat inflaci do inflačního cíle.
A co říká úroková prognóza?
Už od podzimu ukazuje potřebu docela zřetelného zvýšení úrokových sazeb, minimálně jednoho, spíš dvou, a tato potřeba visela nad hlavami členů bankovní rady. Neustále totiž čelili dotazům typu „proč nezvyšujete úrokové sazby, když vám prognóza jasně říká, že by to bylo potřeba, dokonce možná víc než jednou“? A oni většinou opakovali, že prognóza zároveň za určitou nedlouhou dobu, řekněme na podzim tohoto roku, zase ukazuje snížení sazeb, třeba ne úplně dvojí, ale prostě určitou korekci zpátky. Pro některé členy bankovní rady byl zřejmě ten interval půl až tři čtvrtě roku natolik krátký, že se jim zdálo, že to je příliš fajnové ladění, které by ekonomice mohlo přinést víc škody než užitku.
Jaké škody by to mohlo napáchat?
Jako zaměstnanec banky dobře vím, že pokud přijde tento signál, tak v tu ránu dostane plánování a fungování bankovního sektoru, ale i řady jiných finančních institucí, šťouchanec. Ten je potřeba ihned do všech detailů propočítat, co to znamená, jak se změní okolnosti na trhu, jak by se měly vyvíjet třeba některé produktové řady, je třeba přecenit některé produkty a tak dále. Je s tím spousta práce a komplikací. Myslím si, že někteří členové bankovní rady to mají v hlavě a tím pádem se jim do toho zvyšování nechtělo. Ale teď, zřejmě zejména vzhledem k tomu, že to období poměrně vysoké inflace trvá už přece jenom několik měsíců a navíc je ta inflace dokonce nad horní hranou inflačního cíle, tak zřejmě u některých členů bankovní rady převážil pocit, že je skutečně potřeba té prognóze začít věřit.
Co by se mohlo stát, kdyby k tomu zvýšení nedošlo?
U některých členů bankovní rady převážil pocit, že pokud se ty sazby nezvednou aspoň jednou, tak by to mohlo do budoucna dopadnout špatně. Ta inflace by se mohla, pokud trvá dlouho, přelít do očekávání. Už jsem viděl i články, které mluvily o tom, že ČNB zřejmě změnila svůj inflační cíl a místo té dvojky, svaté dvojky, která trvá léta, že zřejmě cílují trojku. Protože už čtvrt roku, nebo jak dlouho, je inflace poblíž trojky a ještě nějakou dobu má být. Takže minimálně čtyři z bankéřů dostali strach, že by se ta vyšší inflace mohla jaksi zapustit do ekonomiky natolik, že by pak bylo poměrně náročné ji zase zpátky tlačit k té dvojce.
Napadají vás ještě nějaké argumenty, které tam mohly zaznít, nějaké další důvody?
Na setkání s analytiky, které ČNB vždycky po rozhodnutí pořádá, zazněl dotaz na ty důvody, které vedly členy bankovní rady k tomu, aby se přiklonili od stability ke zvýšení. Jako ten hlavní argument zaznělo především zahraničí. Pořád jsou tu ještě určitá rizika týkající se třeba brexitu, návratu napětí mezi Čínou a USA nebo dokonce možná začátek obchodní války přímo mezi USA a Evropou. Ale proti tomu, jak ta rizika vypadala ještě loni na podzim, tak se přece jenom ty mraky trochu rozestoupily a tím pádem pro některé členy bankovní rady, i když to v té prognóze není vidět, ta sama o sobě vypadá velmi podobně, ať už se týká inflace, ať už se to týká úrokových sazeb a dalších věcí, tak pro některé ty členy bankovní rady přece jenom došlo k jistému posunu a došli k závěru: Situace je o něco příznivější, mohlo by to té české ekonomice pomoct o něco víc a je potřeba maličko ty šrouby přitáhnout.
Někteří analytici říkali, že by stejný efekt mohlo mít posílení koruny.
To by opravdu byl argument, který by svědčil spíš proti zvyšování úrokových sazeb. Ale z té prognózy je zjevné, a zaznělo to i na onom setkání s analytiky, že vlastně Česká národní banka tomu aktuálnímu posilování tak úplně stoprocentně nevěří, spíše předpokládá, že koruna v nejbližších řekněme dnech, týdnech oslabí někam na 25,30 a tam zůstane po celý zbytek roku. Jestliže máte v prognóze korunu, která spíš oslabuje nebo je minimálně stabilní celých dalších 12 měsíců, tak v tu ránu to vlastně znamená, že koruna nebude ty měnové podmínky v té ekonomice utahovat. A že je větší důvod zpřísňovat úrokové sazby.
