Americký systém není nastavený na nepředvídatelné prvky. Konkrétně na Trumpa

Normální reakcí na negativní průzkumy by u politika s demokratickým cítěním bylo je ignorovat, pracovat na zlepšení své kampaně a doufat, že se toho do listopadu může ještě hodně stát. Trump ale volí strategii sedmiletého dítěte.

Jedním z pilířů demokracie je nepsaná dohoda, podle které se všichni aktéři tak nějak shodnou na základních pravidlech systému, ve kterém operují. V praxi to například znamená, že i přesto, že se se svým soupeřem neshodnu absolutně na ničem, a ve volbách, které mě předtím vynesly do mé aktuální funkce, prohraji, tak svou porážku uznám a přenechám pozici vítězi. Zatím všechno ale nasvědčuje tomu, že v listopadových amerických prezidentských volbách budou tato nepsaná pravidla podrobena velké zkoušce.

Už od prvních průzkumů, které srovnávají demokratického kandidáta Joea Bidena s Donaldem Trumpem, to pro současného prezidenta nevypadá slibně. Ostatně stejně bídné byly jeho prognózy v souboji s Hillary Clintonovou. Ale vážně, pokud srovnáte všechny faktory roku 2016 a 2020, Trump z toho objektivně v tuto chvíli nevychází zrovna dobře. Biden vede kromě jedné výjimky ve všech swing states a Trumpa podle některých průzkumů poráží celonárodně i dvojciferným rozdílem.

Normální reakcí každého demokrata by bylo průzkumy ignorovat, pracovat na zlepšení své kampaně, image a doufat, že se toho do listopadu může ještě hodně změnit. Donald Trump ale bohužel nasadil strategii sedmiletého dítěte a začal aktivně osočovat podvržený systém, volat po odsunu celých voleb a naznačovat, že jejich výsledky nemusí uznat.

Kromě interview pro Fox News se Trump v podobném duchu několikrát vyjádřil i na svém Twitteru nebo různými narážkami během svých tiskových konferencí. A to je pro už tak rozpolcenou Ameriku opravdu špatná zpráva. Nejenže bude v povolebním přechodném období od 4. listopadu do 20. ledna zažívat každodenní mediální boje o férovost systému. Ještě horší je, že nadcházející prezident, ať už jím bude kdokoliv, ztratí alespoň u části voličů jakoukoliv legitimitu.

Aby toho nebylo málo, letošní volby budou zcela jiné – ano, vím, že se to říká o každých volbách, ale tohle je rok 2020. Kvůli pandemii, kterou Spojené státy cokoliv jen ne zvládají, bude bezprecedentní množství hlasů odevzdáno poštou – výsledky tak s největší pravděpodobností nebudou známé ani několik týdnů po volební noci. V roce 2016 jsme se dozvěděli, že prezidentem bude Donald Trump, už okolo páté ranní našeho času. Letos může být vítěz oznámen třeba až 24. prosince. A to důvěře v systém rozhodně nepřidá.

Tohle všechno si uvědomuje Rosa Brooksová, profesorka práva na Georgetown University, která v červnu uspořádala simulaci nazvanou Transition Integrity Project. Skupina demokratů i republikánů, akademiků, bývalých nejvyšších vládních úředníků, zástupců armády i novinářů se během ní virtuálně sešla, aby prozkoumala různé scénáře, jak se může povolební situace ve Spojených státech vyvíjet. Zhruba osmdesát lidí bylo během hry rozděleno do dvou skupin – tým Biden a tým Trump, přičemž role jednotlivců se různily. Představovali jak kandidáty samotné, tak vysoce postavené členy jednotlivých stran, zástupce médií či úředníky.

Celkem si týmy zahrály čtyři různé varianty volebních výsledků – jasné vítězství Bidena, jasné vítězství Trumpa, těsné vítězství Bidena a zdlouhavý sčítací proces podobný tomu, jenž nastal například v roce 2000. Ani v jednom ze čtyř pokusů se nepodařilo předat moc a prezidentský post bez obrovských demonstrací, obstrukcí, vzájemného osočování oponentů skrze média a politického patu. V jednom případě musela Trumpa nakonec z Oválné pracovny vyvést armáda.

To, jak se Trumpovi podařilo nahlodat důvěru v systém, naznačuje i fakt, že v případě jeho vítězství se demokraté sice smíří s výsledkem, ale ne bez protlačení zásadní reformy volebního systému, který jim už potřetí (ve volbách v roce 2000, 2016 a hypoteticky 2020) neuznal prezidenta i přesto, že celkově získali větší počet hlasů.

Celý experiment došel k jednomu hlavnímu závěru – americký politický systém, který je založen na zvyklostech a důvěře, není nastaven na nepředvídatelný element, který odmítá hrát podle zajetých pravidel – v tomto případě na Donalda Trumpa. Pro nás, kteří americké volby budeme letos přibližovat čtenářům a posluchačům, z toho vyplývá ještě jedna zásadní zpráva – na každém kroku musíme připomínat, že tentokrát to nebude instantní demokracie, ale dlouhý, táhlý, několikatýdenní proces, který bude vyžadovat trpělivost od veřejnosti i od novinářů.

Glosa je součástí podcastu Stopáž. Pusťte si ho celý v přehrávači v úvodu článku.