Článek
Tradiční výroba broušeného křišťálu a dekorativního skla, která proslavila české sklárny po celém světě. Před 10 lety, po pádu BCT, nad ní dělala většina odborníků kříž. Poslední dekáda ale byla pro odepisovaný obor nakonec dobrá.
Až v poslední době doplácí jeden z exportně nejúspěšnějších oborů domácího průmyslu na svou závislost na nejistém zahraničním trhu. Tradiční odbytiště českého skla ničí politické otřesy.
České sklo pro domácnost se exportuje z 90 procent a míří na stovku trhů všech kontinentů. Zdobené dárkové sklo je z více než dvou třetin závislé na vývozu mimo Evropu.
V minulé dekádě ale nejprve skláři ztratili Rusko, kde měl křišťál tradičně dobrý zvuk. Slabší rubl, sankce a nízký hospodářský růst srazily poptávku po luxusním zboží.
Sklárny propad vyrovnaly exportem na Střední východ, hlavně do Egypta a Íránu. Jenomže Egypt zavedl ochranářská opatření, jež dovoz zdražila. Poslední ranou pro skláře pak byl dopad amerických protiíránských sankcí.
„České sklárny do Íránu vyvážely ročně zboží za 350 až 500 milionů korun. Loni jsme o tento trh během pár týdnů přišli,“ říká šéf sklárny Crystal Bohemia v Poděbradech Jaroslav Seifrt.
Propad íránského trhu jen v Poděbradech způsobil loni desetiprocentní snížení tržeb, letos obrat zřejmě klesne o další desetinu. V Crystalite Bohemia ve Světlé nad Sázavou, největší ze čtyř skláren někdejšího holdingu BCT, vede zrušení íránských zakázek dokonce k propouštění.
Výrobci zdobeného skla, které se prodává jako luxusní dárek nebo ozdoba domácností, jsou smíření s koncem svého oboru. „Lidé mění životní styl i vkus, o tyto výrobky nemají zájem,“ říká majitel světelských skláren Lubor Cerva v rozhovoru pro Seznam.
Podle Cervy budou někteří výrobci ve střední Evropě muset zavřít brány.
„Mladí nemají zájem kupovat tradiční spotřební zboží, zajímá je jen elektronika. Vliv na nákupní zvyklosti má i rozvoj e-commerce,“ přizvukuje poděbradský ředitel Seifrt.
Problémy skláren prohlubuje tlak na růst mezd a nedostatek pracovní síly. Výdělky fachmanů, kteří dokážou foukat a brousit křišťálové vázy a sklenice, nejsou přitom třeba ve srovnání s prací v automobilkách nijak oslnivé. Například v Poděbradech si kvalifikovaný dělník vydělá mezi 25 až 40 tisíci korun hrubého. Rychlejší růst výdělků by ale podle ředitele Seifrta neodpovídal vývoji produktivity práce.
Sklárny mají i tak problém rostoucí mzdové náklady promítat do cen svého zboží. Na pracovním trhu přitom konkurují právě automobilovému průmyslu, který kromě vyšších mezd nabízí jednodušší práci. „Na lince v automobilce si dělník vystačí často s jednou operací, sklárna ale potřebuje kreativní lidi, schopné i ochotné o práci přemýšlet,“ říká Jaroslav Seifrt.
Sklárny nasazují stroje, schopné lidskou práci nahradit, v masové strojové produkci jim ale šlape na paty čínská konkurence. Číňané dnes už přitom nekonkurují nízkou mzdou, ale výhodným měnovým kurzem a státní podporou svého průmyslu.
Přesto se sklářští manažeři shodují, že české sklo budoucnost má. Lubor Cerva překvapivě dnes víc sází na svou malou sklárnu v Květné na Zlínsku, která se zaměřuje na ručně dělané luxusní zboží, než na velký podnik ve Světlé, který stojí na masové produkci nápojového skla. A to i přesto, že Světlá mu dnes vydělává, zatímco Květná je dlouhodobě ve ztrátě.
