Článek
Je velký jako zrnko písku. Mikročip vědců z washingtonské Northwest University je nejmenším létajícím strojem, který člověk kdy vyrobil. A opět se inspiroval v přírodě. Tvarem totiž napodobuje okřídlená semena rostlin. Ve vzduchu se prý ale pohybuje ještě efektivněji. O novince píšou formou odborného článku i časopisy ScienceDaily a Nature.
Myslíme si, že jsme porazili biologii. V jistém slova smyslu.
„Používáme metodu naší laserové projekce, abychom porozuměli tomu, jak vytvořit křidélka, úhly náběhu, počet křidélek, geometrii i rozpoložení váhy, abychom maximálně vyladili, jak bude zařízení létat,“ vysvětluje vedoucí týmu John Rogers.
Vědci opět překonali přírodu
„Myslíme si, že jsme porazili biologii. V jistém slova smyslu. Zvládli jsme sestrojit struktury, které padají ve stabilnější trajektorii, v pomalejší terminální rychlosti než semínka o stejných rozměrech,“ dodává profesor na Northwest University.
Elektrický obvod mikročipu je s průměrem jednoho milimetru miniaturní, přesto se na něj ale vešel i drobný digitální senzor, pomocí něhož může sbírat data o hodnotách pH, světelnosti či chemickém složení. Součástí je i malý vysílač pro bezdrátovou komunikaci a přenos údajů například do smartphonu, píše server Engadget. Napájení prý může obstarat malý fotovoltaický článek.
Odpad po sobě nezanechá. V přírodě se rozpustí
A navzdory jeho technické povaze lze mikročip vyrábět z kompletně rozložitelných materiálů, aby neznečišťoval životní prostředí. Američtí badatelé jich totiž chtějí vypouštět do vzduchu tisíce a s jejich pomocí sledovat, jak se šíří třeba patogeny, viry nebo znečištění v podobě emisí, chemikálií a dalších škodlivých částic.
„Zatím je to jen koncept a nemáme pro to reálný důkaz, ale když začnete přemýšlet, jaké možnosti by otevřelo přidání dalších senzorů, bylo by zajímavé třeba sledování patogenů, takže už zkoumáme i to,“ doplňuje Rogers.
„Zařízení jsou navržena tak, aby padala ve velmi pomalém tempu, a tak mají delší dobu na interakci s ovzduším, takže s tím, jak stroj postupně padá, můžeme monitorovat změny v prostupnosti světla, úrovně vystavení UV záření, nebo chemické složení prostředí,“ popisuje princip fungování sběru dat.
Tým vědců z washingtonské Northwest University ale ve vývoji nejmenších létajících strojů vyrobených člověkem míří ještě dál.
„Také jsme přemýšleli o tom, jak přidat schopnost aktivního letu. Něco, s čím by nepadaly (mikročipy) jako semínka, ale něco, s čím by opravdu mohly odletět pryč, jako mouchy nebo podobně. A to je očividně mnohem větší výzva, ale podle nás by to bylo zajímavé,“ dodává vedoucí týmu vědců.
Rogers a jeho tým se dřív zabývali vývojem přechodných zdravotnických implantátů, které se po určitém čase v lidském těle neškodně rozloží. Odtud i převzali materiály, ze kterých vyrábí létající mikročipy.
