Článek
Nálezce objevil pazourky při povrchovém sběru na poli již před několika lety, minulý týden je přinesl do muzea.
„Byla objevena nová paleolitická lokalita v místě, kde doposud žádné takto staré nálezy známé nebyly. Z tohoto hlediska jde o významný objev. Návrší bylo vyhledávané jak v zemědělském pravěku, tak i, jak bylo zjištěno, ve starší době. Před 20.000 lety se obecně osídlení váže na větší vodní toky. Souvisí to pravděpodobně s tím, že pravěcí lidé sledovali tahy zvěře,“ řekl archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Čechák.
Archeologům není Pardědub neznámou lokalitou, jsou tam zaznamenány nálezy ze zemědělského pravěku a také ze středověku. Tímto nálezem se ale osídlení lokality posouvá dál do minulosti, až do starší doby kamenné.
Předané nálezy tvoří dva artefakty, prvním z nich je tzv. jádro, tedy kus suroviny, ze kterého pravěcí lidé odbíjeli čepele a úštěpy. Právě ty jim potom sloužily jako vlastní pracovní nástroje. Jádro z Pardědubu měří asi tři centimetry.
Druhý předmět je větší, jeho délka je asi 5,5 centimetru, a jde o tzv. dekortikační úštěp. „Jeho účelem bylo z celého původního valounu suroviny odstranit tvrdou a pro výrobu nástrojů nepoužitelnou kůru tak, aby pro další štípání zbyla už jen čistá surovina, tedy vlastní jádro. Úštěp z Pardědubu má proto celou jednu stranu pokrytou kůrou, zatímco druhá je naopak bez jakýchkoli stop po tomto prvku,“ uvedl Čechák.
I když se ani v jednom případě nejedná o hotový nástroj, podle archeologů svědčí nálezy o zpracovávání kamenné suroviny a výrobě artefaktů v této lokalitě.
Surovina je v případě obou nálezů stejná, tzv. silicit glacigenních sedimentů, jinak také pazourek. Původně se vyskytoval pouze u Baltského moře, ale v dobách ledových byl působením ledovce přesunut až do dnešního Polska a okrajově i na české území. Pazourek byl jako velice kvalitní surovina využíván paleolitickými a mezolitickými lovci a sběrači, ale objevuje se i v souborech zemědělských populací, uvedli zástupci muzea.
Nová paleolitická lokalita na Pardědubu je od ostatních nálezů z tohoto období izolovaná. „Pokud bychom hovořili pouze o nálezech podobně starých, paleolitických, museli bychom se vypravit až do více než tři kilometry vzdálených Předměřic,“ dodal Čechák.
Nejbližší pozůstatky lovců a sběračů, tentokrát výrazně mladší, z období mezolitu, jsou vzdálené dva kilometry z místa mezi Smiřicemi a Skalicí.
Nálezce kontaktoval muzeum také díky startujícímu projektu s názvem Jak nalézat a neničit. Cílí především na hledače, kteří historické předměty hledají za pomocí detektorů kovů. „Jak je ale patrné, i bez detektoru kovů lze objevovat,“ uvedla mluvčí muzea Lucie Peterková.
Hradecký kraj a jeho muzea navazují s tzv. detektoráři spolupráci. Muzea budou pro ně pořádat školení a nabídnou jim za spolupráci odměny. Hradecké muzeum odhaduje, že v kraji může být několik tisíc detektorářů, jen menší část spolupracuje.
