Agenti s medailí od Putina. Jak on-line detektivové odhalili ruské pachatele

Vztahy mezi Českem a Ruskem jsou na bodě mrazu. Hlavním důvodem jsou informace o útoku ruských operativců ve Vrběticích v roce 2014, které se dostaly na veřejnost. Velkou zásluhu na tom, že byl útok na sklad munice odhalen, mají nejen bezpečnostní složky státu, ale také poněkud netradiční uskupení: spolek internetových detektivů říkající si Bellingcat.

Když česká policie v sobotu 17. dubna na Twitteru zveřejnila fotografii dvou podezřelých osob, měla řada čtenářů na první pohled jasno, o koho se jedná: „Nejsou to ti ‚turisté‘ ze Salisbury?“ Právě v tomto jihoanglickém městě byli totiž tito dva muži v březnu 2018 vyfoceni, když byli na cestě za úkolem otrávit Sergeje Skripala. Při útoku tehdy zemřela nevinná oběť, naopak jejich cíl přežil. Tehdy ještě svět neznal jména útočníků.

Právě díky trpělivosti internetových nadšenců – a místy až zarážející nedůslednosti ruských tajných služeb – se jejich identitu podařilo odkrýt. Tím se odpárala nit, za kterou internetoví vyšetřovatelé tahají dosud. Postupně se jim podařilo odhalit tajné operace nejen této dvojice, ale i větší části jejich tajné jednotky s označením 29155 po celé Evropě.

Příběh odhalení údajných pachatelů vrbětického výbuchu začíná u Sergeje Skripala. Tento muž byl v 90. letech ruským agentem vojenské rozvědky GRU a rozhodl se spolupracovat s britskou tajnou službou. Od roku 1995 pod krycím jménem Fortwith vynášel dvojí agent informace britské rozvědce MI6, včetně identit ruských agentů. Za to byl ruským soudem v roce 2006 odsouzen za zradu a poslán na 13 let do vězení.

V rámci výměny špionů byl Skripal amnestován a přestěhoval se do Británie, kde se v roce 2011 usídlil v městě Salisbury. Nadále údajně spolupracoval nejen s britskou rozvědkou, ale také se setkával se zástupci tajných služeb dalších západních států. A to mohlo být důvodem, proč se jej ruští agenti GRU rozhodli zlikvidovat. Zvolili k tomu velmi nebezpečnou (a dnes již zakázanou) chemickou zbraň ruského původu: nervový jed skupiny novičok (česky „nováček“, pozn. red.). Do Británie jej podle britské policie dovezli v ampulce tvářící se jako lahvička parfému. Nastříkali jej na kliku Skripalova domu a zřejmě i na další místa.

Jejich chemický útok byl částečně úspěšný. Sergej Skripal i jeho dcera Julija skončili v nemocnici s těžkými příznaky otravy. Kromě toho se nechtěně novičokem otrávili další dva britští občané. Jedna žena, Dawn Sturgessová, otravě podlehla. Policie se domnívá, že v druhém případě nešlo o cílený útok, ale o důsledek toho, že agenti po použití parfémovou lahvičku s jedem odhodili do koše. Při manipulaci s odpadky pak došlo k otravě.

Policejní vyšetřování (shrnuté na archivované stránce) vedlo k odhalení obou mužů: Alexandra Petrova a Ruslana Boširova. Britská policie zveřejnila fotografii obou útočníků, jde mimochodem o stejnou fotografii, kterou zveřejnila o víkendu i česká policie. A jako nyní česká policie, také Britové tehdy žádali veřejnost o pomoc s hledáním informací. Nezávislé vyšetřovací skupině Bellingcat nemuseli říkat dvakrát.

„Když britská policie publikovala fotografie salisburského dua, bylo tam velmi málo informací. Vlastně jen fotografie a přibližný věk. Zřejmě proto, že už tehdy policie věděla nebo tušila, že jde o smyšlené identity,“ popisuje výchozí bod pátrání Christo Grozev z Bellingcatu. „Uvedli také informace o cestě: přiletěli do Británie 2. března a odletěli 5. března 2018.“

První pokusy o identifikaci skrze přítomnost na sociálních sítích skončily neúspěchem. Pouze jeden z mužů („Boširov“) měl účet na Facebooku a není jasné, zda byl pravý. Byla na něm jen jedna fotka z Prahy a posloužil mu pravděpodobně jen jednorázově. „Průlom nastal, když se nám podařilo získat údaje o letech z Moskvy do Londýna,“ vzpomíná Grozev. Tam našli rezervaci letenek obou mužů pod jejich identitami Ruslan Boširov a Alexander Petrov a především čísla jejich pasů.

„Všimli jsme si něčeho zvláštního. Čísla obou pasů na sebe téměř navazovala, lišila se jen v poslední číslici,“ říká Grozev. Konkrétně šlo podle zjištění ruských novinářů, kteří pátrali souběžně s Bellingcatem, o čísla 1297 a 1294. To je velmi neobvyklé, dokonce i pro rodinné příslušníky nebo pro lidi, kteří zažádali o pasy současně. „Spolu s tím, že nebyli k dohledání na webu, nás to vedlo k tomu, že britská policie se zřejmě nemýlí, když předpokládá, že jde o fiktivní identity.“

„Takže jsme hledali v dalších databázích, především v databázi obyvatelstva. Našli jsme čtyři Alexandry Petrovy narozené 13. července 1979, a tak jsme museli prověřit všechny. Shodou náhod jsme se k němu dostali až jako k poslednímu.“ Ve spisu Alexandra Jevgenějiče Petrova byla přiložena fotka jednoznačně odpovídající fotce zveřejněné britskými úřady.

A také odpovídala podobě člověka, který se ukázal v mezinárodní ruské státní televizi RT (dříve Russia Today). Oba muži totiž – týden po britské výzvě – vystoupili s vysvětlením, proč byli oba zrovna v Salisbury: „Jeli jsme se podívat na katedrálu.“

„Dívali jsme se na ten rozhovor v RT a nemohli jsme uvěřit, že to, co vidíme, se skutečně děje. Opravdu si myslí, že můžou takhle bez okolků lhát? Opravdu by říkali tak směšné věci?“ divil se Grozev. Začal dokonce pochybovat o tom, že je na správné stopě. Možná jsou to skutečně jen dva kamarádi civilisté, co mají prostě náhodou divná čísla pasů. Další pátrání jej ale těchto pochyb rychle zbavilo.

„Museli jsme zkusit získat více informací o dokladech těchto mužů. Překvapením bylo, že člověk s přístupem do státní databáze ruských pasů nám potvrdil, že ani jeden z pasů v ní není,“ popisuje Grozev. Měli zatím dokument Alexandra Jevgenějiče Petrova, ale jeho složka byla neobvyklá.

Chyběly zde jakékoli informace o předchozích dokladech (kromě zmínky o předchozím, ale neexistujícím pasu). Co ale bylo jasným dokladem toho, že jde o falešnou identitu, bylo razítko s nápisem: „O této osobě nevydávejte žádné informace.“ Bellingcat průběžně publikoval poznatky na svém webu a novináři z celého světa na ně navazovali, ověřovali a doplňovali. I díky tomu se podařilo zjistit, že uvedené číslo odpovídá moskevské lince Ministerstva obrany. Kromě toho zde byla poznámka „S.S.“, což je pravděpodobně zkratka pro přísně tajné.

Bellingcat dále zjistil, že číslo vede přímo do Choroševské ulice, kde má rovněž sídlo vojenská rozvědka GRU. Pas obou mužů byl navíc vydán speciální agenturou, která nehlásí pasy do centrální databáze. Stejná agentura vydala pas jiného příslušníka GRU, na kterého Bellingcat narazil v předchozím pátrání. To posloužilo jako další potvrzení příslušnosti mužů ke GRU.

Nestačilo to ale nalezení skutečné identity Alexandera Petrova. K tomu museli výzkumníci projít mnohem více záznamů. Ze spisů už věděli, Petrov měl údajně předchozí adresu v Petrohradě, a rozhodli se, že budou pátrat mezi lidmi, kteří zde skutečně žili.

„Agenti si při tvorbě falešných identit často vybírají reálná místa ze svého života, aby se zbytečně nedostali do úzkých, kdyby museli fabulovat,“ vysvětluje Grozev. Prošli tedy všechny uniklé databáze týkající se Petrohradu a našli zde člověka, který se shodoval s Alexanderem Jevgeněvičem Petrovem až příliš nápadně: Alexander Jevgeněvič Miškin.

Dokonce i datum narození měli oba stejné. Jeho jméno ověřili ve dvou nezávislých databázích, a našli tak i několik jeho sousedů. Podle adresy a častých změn obyvatel na této adrese usoudili, že šlo o sdílené studentské bydlení, čemuž napovídal i věk všech zde registrovaných. Nebližší vysoká škola je Vojenská lékařská akademie S. M. Kirova (Vojenmed). Bellingcat se pustil do sociálních sítí. Dohledal profily více než třiceti spolubydlících Alexandra Miškina. Velká část z nich měla uvedenu Vojenskou lékařskou akademii.

Pořád ale mohlo platit, že Alexander Jevgeněvič Miškin je pouze osobou, které agent Petrov přizpůsobil svou identitu. Teprve pátrání v moskevských uniklých databázích přineslo definitivní důkaz. V Moskvě byl záznam pro Alexandera Jevgeněviče Miškina a jeho telefonní číslo. S pomocí tohoto čísla pak on-line průzkumníci projeli další databáze a našli vůz Volvo XC90 pojištěný na stejné jméno a telefonní číslo. V jiné databázi byl pak tento vůz veden na Alexandera Jevgeněviče Miškina, ovšem jako adresa byla uvedena Choroševská ulice 76B, sídlo velitelství GRU. Tím byl důkaz proveden.

Pro jistotu a pro prohloubení důkazní síly ale Bellingcat oslovil stovky lidí, kteří absolvovali Vojenskou lékařskou akademii v letech, kdy tam zřejmě studoval Miškin. Většina neodpověděla, několik odpovědělo, že jej neznají. Ale jeden člověk, pod podmínkou úplné anonymity, potvrdil nejen identitu Miškina, kterého poznal v rozhovoru na televizi RT. Potvrdil také to, že několik jeho spolužáků kontaktovala ruská tajná služba, která jim důrazně zakázala mluvit s kýmkoli o Miškinovi.

Jako definitivní potvrzení pak lze považovat nalezení fotografie náležící mladému Miškinovi. Vznikla v roce 2001 a jde o jeho pas. Tento pas získali výzkumníci díky whistleblowerovi, který si přál zůstat v anonymitě. Bellingcat ověřil číslo tohoto pasu ze tří dalších zdrojů.

Jak „obyčejný lidský pohled“, tak nástroje na rozpoznávání obličejů jsou ve shodě. Jde o stejný obličej. Agent cestující pod identitou Alexander Petrov je ve skutečnosti ruský doktor Alexander Miškin.

V druhé polovině roku 2014 udělil prezident Putin doktoru Miškinovi ocenění Hrdina Ruské federace. Bellingcat v minulosti uvedl, že Miškinova rodina a přátelé „věří, že dostal ocenění buď za něco na Krymu, nebo za něco ve spojení s Janukovyčem“. Skutečný důvod pro ocenění ale znám není. Ve stejném roce ale došlo k výbuchu ve Vrběticích.

Také identifikace druhého muže ze salisburského dua byla náročná. První fáze hledání probíhala stejně jako u Petrova/Miškina. Ruslan Boširov měl také ve spise uvedeno razítko „nevydávat informace“ s číslem, které vedlo na Ministerstvo obrany. Chyběly údaje o dalších dokladech. Od čísla pasu Petrova se Boširovův pas lišil jen poslední číslicí. Pojítko na GRU se tedy zdálo být jasné. Další stopu, která by vedla k odhalení jeho skutečné totožnosti, se ale nedařilo najít.

Vyšetřovatelé ale dostali nápad na to, jak své pátrání posunout. „Kde by nejspíše tito elitní špióni, kteří v rámci své služby cestují po celé Evropě, studovali?“ položili si výzkumníci otázku. Jejich ruské zdroje jim daly tipy na několik škol a jednou z nich byla vojenská akademie DVOKU (Dálnovýchodní vyšší vojenské velitelské učiliště). Odhadem věku došli výzkumníci k rozmezí dat, kdy by tak mohl Boširov studium zakončit.

„Prošli jsme tisíce fotografií z akademických ročenek, zabralo nám to několik nocí. A našli jsme několik fotek, které mohly odpovídat. A všimli jsme si, že fotka stejného člověka byla i na fotce, která měla popisek absolvent DVOKU a Hrdina Ruska v Čečensku,“ popisuje Grozev. Obyčejným googlováním klíčových slov DVOKU Hrdina Ruska Čečensko se pak proklikal k článku, kde se mluví o absolventovi DVOKU, který získal dvě desítky vojenských ocenění, absolvoval několik misí v Čečensku a získal titul Hrdina Ruska za mírovou misi.

Jméno tohoto důstojníka bylo Anatolij Čipiga. Zvláštní bylo, že o jeho ocenění prestižním titulem Hrdina Ruska nebyly žádné články, což bylo neobvyklé, ostatní absolventi DVOKU, kteří ocenění dostali, byli veřejně oslavováni, byly k dohledání fotky z ceremoniálů atd. Nicméně jeho jméno se podařilo najít na památníku poblíž budov DVOKU, se jmény všech absolventů, kteří získali ocenění Hrdina Ruska. Jeho jméno se zde objevilo někdy začátkem roku 2015.

K ověření výzkumníci dále využili video z Instagramu, na kterém je na okamžik vidět nástěnka z vnitřní části budovy akademie DVOKU. Tam je na „zdi slávy“ i sotva rozpoznatelná fotografie člověka připomínajícího muže obviněného z pokusu o Skripalovu vraždu. Na potvrzení to nestačilo, ale bylo to určité ověření. „Vedlo nás to k tomu, že jsme se rozhodli sehnat si skrze naše zdroje informace o Antoliji Čipigovi,“ vysvětluje Grozev.

Na základě jména se Bellingcatu a jeho kolegům podařilo získat pasové záznamy. Zde bylo datum narození (jen o rok odlišné od toho ve falešném pase Boširova) a také dvě fotografie, které perfektně seděly se světově známou tváří Boširova.

Úspěšné ověření občanské totožnosti obou mužů ze salisburského dua bylo jen začátkem dlouhého pátrání. To trvá dodnes a lidé z Bellingcatu na něm pracují ve spolupráci s novináři a dobrovolníky z celého světa. Kromě toho se stejným pátráním zabývají další týmy investigativců. Třeba New York Times v říjnu 2019 vydal podrobný článek o tzv. „Jednotce 29155“, do které oba muži (Miškin i Čipiga) podle dosavadních výzkumů patří.

„Zatím se nám podařilo odkrýt identitu asi 23 lidí z 30 v této jednotce,“ uvedl v červnu 2020 Grozev. „A stále pokračujeme.“

Byl to právě Grozev, kdo jako první zmínil souvislost ruské jednotky GRU 29155 s výbuchy ve Vrběticích: „Byli jsme celkem ohromeni, kolik toho lidé z této jednotky (myšlena jednotka GRU 29155) nacestovali do různých destinací.“

V průměru to bylo 15 až 20 cest, především po Evropě, ale několik i do Číny nebo Jižní Koreje nebo Afriky. „Jelikož jsme dokázali identifikovat asi tak pět procent jejich činnosti, (…) tak bychom je rozhodně neměli přehlížet jako nějaké neobratné idioty,“ říká Grozev.

„Jistě, jejich nepovedené akce se nám povedlo dohledat celkem snadno, ale nevíme, jaké jsou jejich úspěchy. Přitom víme, že cestují opravdu hodně. Dokázali jsme identifikovat jejich pokusy v Bulharsku, v Černé Hoře, protievropskou operaci ohledně Moldavska v roce 2014, vše okolo anexe Krymu, kolem východní Ukrajiny, tím se zabývali hodně. (…) A také hodně výletů do Česka, zejména v čase, kdy v Česku vybouchla uskladněná munice. A hodně dalších cest do západní Evropy, které stále prošetřujeme,“ uzavírá.