Článek
Hukmina žije v provincii Khost a rozhodla se, že bude nosit mužské oblečení celý svůj život. Pracuje jako muž, jezdí na kole jako muži a dokonce nosí u sebe i zbraň pro případ, že by narazila na nějakou nesnášenlivost.
„Řeknu vám to takhle: Je to volba. Někdo má rád sladkosti, někdo džus, někdo bílé oblečení a jiný černé. Já ráda nosím mužské šaty. Takto oblečená můžu dělat vše, co chci. Můžu jít na trh a můžu dokonce jezdit i na kole. Protože když tady žena jede na kole, tak je to problém, a když to samé dělá muž, tak je to v pořádku. A když na kole nejedu, tak ho můžu použít třeba jako vozík, když jdu nakupovat,“ popisuje Hukmina situace, proč se rozhodla nosit pánské oděvy.
Mnoho afghánských dívek a žen musí nadále čelit přísným omezením, co mohou a nemohou dělat na veřejnosti. Málo žen pracuje mimo domov a musí nosit burky nebo čádory a v některých venkovských oblastech nemůže chodit ani nakupovat. Mužské oblečení se tak pro Hukminu stalo způsobem, jak pro sebe získat rovnoprávnost.
„Svou svobodu jsem získala díky svému otci a svému bratrovi, a pokud bude potřeba, tak za ni budu i bojovat a použiju při tom i svou zbraň. Pokud mi nějaký cizinec bude upírat má práva, tak proč bych za ně neměla bojovat? Nejprve se to budu snažit vyřešit slovy, ale když to nepomůže, budu svá práva prosazovat i silou,“ říká v rozhovoru Hukmina.
V některých částech Afghánistánu rodiče vychovávají své dcery jako syny. Říká se tomu bacha posh, což znamená oblékat se jako muž. Většina se ale v pozdějším věku chlapeckého oblečení vzdá. Hukmina se ho ale vzdát odmítla. Dokonce se stala předsedkyní místní rady, která chrání práva žen a ve své komunitě je lidmi respektována, i když tu každý ví, že je to žena.
„Když jsem ji potkal poprvé, myslel jsem si, že je to muž. Pak jsem s ní chvíli mluvil, poznal jsem, že je to žena. Velmi se zde stará o ostatní lidi. Pokud má někdo problém a požádá ji o pomoc, tak ho neodmítne. Navštěvuje mnoho setkání, zejména ty tradiční a etnické. Chová se jako kmenový vůdce. Lidé k ní mají velkou úctu,“ říká jeden z místních obchodníků.
Hukmina se teď obává, že by se situace žen poté, co získá v zemi opět podíl na moci Tálibán, mohla zhoršit.
„Na březnových mírových jednáních byla přítomna pouze jedna žena. A ani v parlamentu není počet zastoupených žen adekvátní a lidé to vědí,“ tvrdí Hukmina a doufá, že jednoho dne snad budou mít i ostatní afghánské ženy více svobody.
Více naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
