Afghánistán na prahu míru? USA jednají s Tálibánem o mírové dohodě

Už poněkolikáté za necelých dvacet let možná došly vyjednavačské týmy ke konsenzu. Naposledy mu byly blízko loni v září před afghánskými prezidentskými volbami, podpis mírové smlouvy tehdy ale zmařil útok bojovníků Tálibánu. Při tom zemřelo i několik Američanů. A šéf Bílého domu Donald Trump uzavření dohody odvolal.

Předzvěstí podpisu mírové smlouvy bylo „částečné příměří“, tedy snížení útoků a násilí, které započalo před týdnem. A to celoplošně po celém Afghánistánu. Co nejširší složení zbraní bylo i podmínkou pro potenciální uzavření mírové dohody – pokud by ho jedna ze stran, jak tálibánská, tak americká, porušila, smlouva by šla okamžitě ze stolu. Na tom se vyjednavači dohodli v katarské metropoli Dauhá.

„Pro Tálibán příměří představuje důležitou příležitost ukázat, jak vážně přistupuje k nastolení míru a ukončení utrpení afghánského lidu,“ napsal na Twitter Ahmad Shuja Jamal, který šéfuje zahraničním otázkám v afghánském národním bezpečnostním výboru.

Jednou z hlavních podmínek dohody je stažení amerických vojáků z Afghánistánu. Ze současných 13 tisíc by jich v Afghánistánu zůstalo zhruba osm a půl tisíce, informují světová média.

Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa by proto bylo uzavření míru jedno z těch větších „malých vítězství“, která by mu mohla přinést plusové body do listopadových prezidentských voleb. Se slibem stáhnout americké vojáky zpět do Spojených států ostatně šel i do těch před čtyřmi lety.

„Ano, Trump to částečně dělá kvůli tomu, aby to během předvolební kampaně vypadalo, že se snaží vyřešit jeden z našich největších problémů v zahraniční politice. A pak za to získat uznání,“ připustil bezpečnostní analytik a bývalý americký diplomat Jonathan Terra, který působil v Afghánistánu. „Ať už ta vyjednávání dopadnou jakkoliv, Trump bude chtít uznání alespoň za nějaký dílčí úspěch. A ohne pravdu tak, aby to jako úspěch vypadalo. Oni nikdy nepřiznají, že jsme prohráli, že jsme udělali chybu. Vezmou raději nějaký aspekt, třeba částečné příměří, a řeknou, že to zachránilo životy,“ uvedl Terra pro Seznam Zprávy.

Trumpovi jde možná mimo jiné o volební procenta, Afghánistán má ale ve hře mnohem víc. Celá jedna generace Afghánců ve válce vyrostla. A zatímco afghánská politická scéna v čele se znovuzvoleným prezidentem Ašrafem Ghaním je rozpolcená právě kvůli výsledkům zářijových prezidentských voleb, Tálibán díky její slabosti sílí. Podporu má zejména na venkově.

Podle exdiplomata Terry nemá země stabilní nebo i legitimní vládu, protože ta současná neustále zpochybňuje sebe sama zevnitř – premiérem Abdulláhem Abdulláhem. Ten proti Ghanímu ve volbě hlavy státu prohrál. Ve vyjednávání mírové dohody tak hraje oslabená vláda spíše druhé housle. Prim patří Spojeným státům a Tálibánu.

Hnutí v Afghánistánu vládlo od roku 1996 do roku 2001 a od mírové smlouvy si slibuje mimo jiné výměnu zajatců. Ale hlavně stažení amerických vojenských sil. Americký list The New York Times zveřejnil komentář Sirajuddina Haqqáního, druhého muže Tálibánu. „Jsem přesvědčený, že to zabíjení a mrzačení musí přestat,“ píše se v komentáři.

Haqqání v textu píše o svém postoji jako o tom „afghánském“. „Jsem si jistý, že po osvobození od zahraniční nadvlády nebo intervencí společně najdeme způsob, jak vybudovat systém, v němž by měli všichni Afghánci stejná práva. V němž by byla práva žen, která jim přisuzuje islám, od toho na vzdělání až po právo pracovat, chráněna. A v němž by zásluhy znamenaly základ pro rovné příležitosti,“ napsal syn Džaláluddína Haqqáního, vůdce afghánských povstalců. Těch, kteří byli dříve napojení na teroristickou skupinu al-Káida.

Na New York Times se po zveřejnění Haqqáního komentáře snesla ostrá kritika. List ho popsal jako „zástupce lídra Tálibánu“. To působí jako poněkud vágní popis pro někoho, koho americký Federální úřad pro vyšetřování považuje za celosvětově hledaného teroristu. FBI na informace k jeho dopadení vypsala i odměnu v hodnotě 10 milionů dolarů.

Ačkoliv vedení Tálibánu jedná se Spojenými státy i Afghánistánem o možné mírové dohodě, je otázkou, jak by fungovala v praxi. „Zaprvé si nemyslím, že by Američané z Afghánistánu časem skutečně odešli. Podle mě to bude vypadat spíš jako v Koreji nebo třeba Německu po druhé světové válce – Spojené státy budou mít v zemi své jednotky z bezpečnostních důvodů,“ myslí si Terra. I to by ale znamenalo oproti pokračujícímu válečnému stavu změnu.

Se setrváním Američanů v Afghánistánu by mohli mít problém Tálibánci. Možná ne delegace, která o míru vyjednává, ale samotní bojovníci Tálibánu ano. „Potom nebude žádná dohoda. Nedokážu si představit, že by se cokoliv změnilo, když ti lidé budou dál bojovat a snažit se dostat to, co chtějí. Což je mít politickou kontrolu a zbavit se kohokoliv, kdo je bude zpochybňovat,“ dodal bezpečnostní analytik Terra.