Článek
V úterý Deník N a server Alarm zveřejnily svědectví několika žen, které tvrdí, že se na nich nyní už bývalý poslanec Dominik Feri (TOP 09) dopustil sexuálního nátlaku. Na internetu se vzápětí strhla vlna reakcí. Někteří exposlance nehledě na presumpci neviny okamžitě odsoudili, jiní ho naopak začali obhajovat.
Podle nich je podezřelé, že ženy vyšly se svědectvím až teď, pár měsíců před volbami. Nerozumí ani tomu, proč trestný čin nenahlásily okamžitě nebo proč s Ferim šly na rande a zvaly ho domů, pokud s ním nechtěly mít sex.
Podle advokátky a specialistky na trestní a rodinné právo Lucie Hrdé, se kterou Seznam Zprávy vedly rozhovor, je zpochybňování výpovědi oběti běžnou praxí v České republice.
„Vina u těchto trestných činů se nejčastěji dává oběti. To je bohužel obecný náhled na věc. Takže není divu, že laická veřejnost ty oběti haní. Což samozřejmě není správně,“ okomentovala to Hrdá. „Je tam ten názor, že když už s ním spala stokrát, tak ji asi po stoprvní nemohl znásilnit, anebo měla moc krátkou sukni, tak si za to může sama. Ten narativ je špatně už odmala a lidé v tom vyrůstají,“ vysvětluje.
Samotný Dominik Feri obvinění odmítá a chce se bránit soudní cestou. Na svou funkci téměř okamžitě rezignoval a rozhodl se nekandidovat.
Může tato kauza zamávat s českou společností a změnit pohled na sexuální násilí na ženách?
Nějaký potenciál to určitě má. Zasahuje to do nejvyšší sféry politiky. Zároveň ten obviněný zareagoval tak, jak je ve slušné společnosti zvykem, a odstoupil, což je pozitivní věc.
Druhá věc je, že vždy když se objeví v Česku nějaké obvinění tohoto typu – a známe to u případu MeToo –, tak se to často ve společnosti zpochybňuje. Když s tím vyšly najevo některé známé osobnosti například v Americe, tak se o nich říkalo, že se jedná o nějaké „attention whore“. Čeština pro to nemá tolik ekvivalentů, ale znamená to, že jsou to ženy, které se chtějí stát slavné tímto způsobem.
Ta žena se ale přitom vystavuje něčemu, na co veřejnost není vůbec zvyklá. Začne se například říkat, že je to jen kampaň před volbami, a začnou se objevovat různé mýty, které se se znásilněním často objevují.
Když se podíváme na diskuze, někteří lidé výpovědi žen zpochybňují, ačkoli je autoři textu ověřovali. Proč to tak je?
Bodejť by to nezpochybňovali. To je úplně normální. Znásilnění je totiž v českém pohledu pouze takzvané pravé znásilnění. To znamená, když jdete v noci po parku a nějaký úchylák vás tam přepadne, omlátí vám hlavu o lavičku a ještě vás při tom pobodá a nejlépe okrade, tak toto je z českého pohledu znásilnění, nad kterým se nikdo nepozastaví a všichni by mu dali trest sto let vězení, zvlášť pokud je to migrant. Takových znásilnění je zhruba 20 procent a ohlašuje se jich jen 8 procent. Zatímco znásilnění osobou, kterou ta oběť znala, nebo je to osoba blízká, tak to je těch 80 procent a tam se ohlašují pouze tři procenta.
Domácí a sexuální násilí je nejvíce opředeno různými mýty a na celou tu trestnou činnost se kouká prostřednictvím nějakých domněnek, které jsou pouze laické představy a neodpovídají skutečnosti, tak je logické, že to mnoho lidí zpochybňuje. A právě proto s tím ty ženy nejdou ven, protože vědí, co by asi schytaly.
Ale proč je to pro lidi tak nemožné pochopit, že i takové chování není v pořádku?
Protože spousta lidí se bojí, že něco takového udělali kdysi taky. A najednou se jim nastavuje zrcadlo, že to té druhé půlce asi nebylo příjemné.
A pak je tam další faktor, že si nechtějí připustit, že někdo, koho mají rádi, by třeba mohl být pachatelem trestného činu.
A nakonec je tam ještě obecnější faktor. Vina u těchto trestných činů se nejčastěji dává oběti. To je bohužel obecný náhled na věc. Takže není divu, že laická veřejnost ty oběti haní. Což samozřejmě není správně.
Je to tím, že česká společnost na to není ještě nastavená?
Tyto hlasy se objevují i v Americe. I když jsou tam mnohem slabší. Je to ale otázka toho, že se ukázalo v místních poměrech, jak masové to znásilnění je a jaký je to problém, a najednou je viditelný.
Ale je to tak nastaveno i u jiných činů. Dávání viny oběti je i u krádeže například. Když vás někdo okrade, tak jste měla špatně danou kabelku. A samozřejmě u těch násilných trestných činů je tam ten názor, že když už s ním spala stokrát, tak ji asi po stoprvní nemohl znásilnit, anebo měla moc krátkou sukni, tak si za to může sama. Vůbec nejdeme po těch pachatelích, ale říkáme: nevystavujte se nebezpečí a dávejte si pozor. Ten narativ je špatně už odmala a lidé v tom vyrůstají.
Přestože autoři článku vznesená obvinění ověřovali, stále to jsou jen anonymní výpovědi. Jaká je šance, že se dokáže Feriho nevina?
Teď hovořím spíše obecně, nerada bych se vyjadřovala k této kauze přímo. Ale ono se opravdu málokdy ukáže, že by ta obvinění byla křivá. To znamená, že by to bylo účelově křivé obvinění ve snaze někoho pošpinit nebo dostat před soud. Ale velmi často tam dochází ke zproštění viny z důvodu nedostatku důkazů, protože tyto situace se většinou odehrávají v uzavřené místnosti mezi dvěma lidmi.
Anebo je tu ještě jedna možnost. V českém právním systému může pachatel být zproštěn viny ještě proto, protože v právním systému je pouze pojem násilí nebo zneužití bezbrannosti. Mohu uvést příklad u jednoho mého případu, kde bylo prokázáno, že se to stalo, soud o tom nepochybuje a oběť má posttraumatickou stresovou poruchu, ale bránila se příliš málo a pachatel ji moc málo mlátil, takže byl zproštěn viny.
Co to znamená, že se bránila příliš málo?
Jenom brečela a prosila, aby to nedělal.
Také často můžeme vidět názor, většinou u mužů, proč to ty ženy neřekly hned a neběžely okamžitě na policii. Tak se ptám, proč to neudělaly?
Já bych se pánů zeptala, zda by hned po tom, co by je znásilnil kolega v práci, běželi na policii. Já myslím, že ne. Nebo kdyby je znásilnil nějaký známý herec. Zda by na policii vyprávěli, jak byli na večírku a opili se a někdo je tam zneužil.
To je samozřejmě jedna věc, další důvod je extrémní stud, pocit viny, který vám vštěpuje společnost odmala. Dále je to mechanismus vyrovnávající se oběti s viktimizací. Obětem to trvá i desítky let, než jsou schopny o tom vůbec hovořit. Ony musí nejdřív přežít vnitřně.
A za poslední, nikdo není povinen chodit na policii, žádná oběť. A to je prostě to samé, když se snažíte někomu vysvětlit, že se čtrnáctiletá dívka nechává ohmatávat od nějakého úchyla v tramvaji. Za prvé je to starší chlap, za druhé je šokovaná a za poslední, když je někdo tak asociální, že je schopen porušit vaši intimní zónu, tak v okamžiku, kdy vy mu dáte facku, tak on vám dá pěstí.
V tom článku ani jednou nezaznělo slovo „znásilnění“, i když by podle definice tomuto činu odpovídalo. Proč to tak je?
Lidé se bojí kvalifikovat a někoho přímo obvinit. Ale to označení pak je na orgánu trestního řízení, který se tím zabývá. Ovšem problém by byl, kdyby se to mělo nazývat například nevhodným chováním, protože to nevhodné chování není.
A jaké je v tuto chvíli vhodné označení?
Sexuální násilí nebo sexuální nátlak.
Čtete diskuze na internetu ohledně této kauzy?
Ne, snažím se si udržet duševní zdraví. A navíc přesně vím, co tam bude.
Spousta lidí také zmiňuje, že se to objevilo až teď, několik měsíců před volbami.
Tak vždycky jsou nějaké volby zrovna. Ale kauzu bych nerada přímo komentovala.
Ale obecně – jaký je postup, když se objeví taková svědectví?
Policie to musí ověřit. Samozřejmě pak záleží, jak moc novinář odhalí totožnost těch obětí. Může se stát, že nebudou chtít vypovídat, a v takovém případě mají právo na advokáta zdarma, který je bude zastupovat u soudu. Totožnost ale policii musí odhalit.
Jaký trest za znásilnění hrozí?
Obecně za znásilnění je to 2 roky až 10 let. Pokud je tam nějaké trauma, tak to může být i více. Je to jen ale obecně řečeno a nechtěla bych to predikovat.
