Článek
Adame, táta teď posbíral všechny anděly, které mohl. Je to pro tebe radost, nebo trošku kruté?
Kruté bych neřekl. Je to pro mě spíš radost.
Nesvazuje tě to?
Ani ne. Nikdy jsem neměl takový pocit. Jakmile má člověk takovouhle motivaci, je pro něj svazující, když nad tím přemýšlí. Já jsem ale tohle nikdy nějak nevnímal. Kariéru mám ještě před sebou a jen proto, aby mě nějací kritici poplácávali po ramenou, to úplně nedělám.
Jaký máš vůbec ke kritikům a kritikám vztah?
Já si myslím, že kritika v Čechách je v takové, řekl bych, smutné fázi. Přijde mi, že co se týče vnímání populární muziky, zvláště té mladé generace, už ji ti lidé absolutně nerozumí a spíš si z toho dělají srandu, místo toho, aby se to snažili nějakým způsobem pochopit. Bavil jsem se o tom s tátou a nějaké ty recenze, které vyšly na nové desky, prostě připomínají to, co o něm psali nějací normalizační kritici v roce 1970.
Kritikou se dle svých slov Adam Mišík nezabývá. Kariéru má teprve před sebou.
Adam Mišík ve Stromovce při natáčení pořadu Moje místa.
Vladimír a Adam Mišíkovi s rodinou.
Adam Mišík předvedl i to, jak si umí poradit s fotbalovým míčem.
Takže když ti někdo dá hodnocení 10 procent, nic to s tebou nedělá?
Ne, protože to vůbec nepochopil. Myslím si, že když někdo dělá popovou muziku, neznamená, že to je špatně. Pop není sprostě slovo.
Tvoje první deska byla hodně ceněná.
Nevím, jestli hodně ceněná, ale byla celkem úspěšná.
Ta druhá podle kritik zatím tolik ne.
Tak to je pár lidí, kteří spíš mají nějaký osobní problém se mnou. Ale pro mě jsou důležitá ta čísla a ta čísla ta deska má. Lidé to poslouchají a myslím si, že ty reakce jsou dobré. Já jsem rád, že desku nedefinují nějaké jedna nebo dvě recenze od lidí, kteří neocení nic, co není pro nějaké alternativní publikum. Myslím, že když je člověk hudební kritik, tak má mít generační přesah a má se povznést nad ten žánr, který poslouchá. A to se v Čechách moc neděje.
Tábory jsem nesnášel, jako dítě jsem byl radši na place
Když jsi byl malý, tak tě tatínek vodil na fotbal, maminka na piano. Dokonce jsi hrál, měl jsi velkou roli v Krásce v nesnázích.
Bylo mi sedm a pro mě to byla zábava. Bral jsem to jako dobrodružství. Nejezdil jsem na tábory, ale vždycky se těšil, že budu na place.
Na tábory jsi nejezdil vůbec?
Já je nesnášel.
Takže to nebylo tak, že by ti kvůli natáčení něco uteklo z dětství?
Ne. Já jsem nějak neměl touhu jezdit na tábory nebo dělat takové věci. Mně přišlo normální, to co jsem dělal, a to bylo točit filmy a být na tom place. Často jsem tam byl i sám. Rodiče mě tam nechávali jet samotného, takže jsem se musel prosadit v prostředí dospělých. A mně to strašně vyhovovalo.
To, že pak odjedeš do Ameriky, napadlo tebe?
Chtěl jsem to zkusit. Měl jsem šanci, tak jsem si říkal: Proč ne.
Co jsi myslel, že tě tam čeká?
Chodil jsem tam na castingy a dělal jsem to, co jsem dělal tady. Čekal jsem, že to bude stejné, akorát ve větším.
Jaký jsi tam měl největší úspěch?
To je těžko definovatelné. Byl jsem na castinzích na velké filmy, byl jsem i v posledních kolech výběrů, ale nakonec se to nepovedlo. Ale to je součást toho, co dělám.
Štvalo tě to?
Jasně že to člověka štve, ale to je součást toho všeho. Ty věci se nikdy nedějí, jak si člověk představuje, a dějí se zase úplně jinak.
Plánuješ ještě někam vyrazit?
Chtěl jsem dělat věci tady, pořídil si tady byt a chci si tady udělat nějaký základ. Pro tu psychiku je dobré mít takový ten jeden domov a nějaké to svoje útočiště. Chtěl jsem se více věnovat psaní a skládání. Ten svět v Americe není z daleka tak ideální, jak by se mohlo zdát, a myslím si, že přece jen ta životní úroveň tady a nějak ta svoboda je tady zatím podle mě větší. Alespoň pro mě. Lidsky i profesně.
Když se říká, že v Americe se už kluci bojí holkám otevřít dveře, aby nebyli obviněni z obtěžování, je to vážně tak?
Když jsem tam byl já, tak to začínalo, ale teď si myslím, že to tak stoprocentně je.
Nemůžeš být galantní, abys neměl průšvih?
Já nechci nějak srovnávat, co je tady a co je tam. Řekl bych, že to prostředí tam funguje jinak, ale je fakt, že s českými holkami je mnohem větší zábava. A myslím si, že i naše mentalita je taková, jaká je. Je to historicky tím, čím jsme si jako národ prošli. Ten humor je prostě černý, protože bohužel to prostředí tady bylo takový a myslím si, že ten humor často bylo to jediné, co nám často zbylo. To se s Amerikou nedá srovnávat.
Tvůj táta je o padesát let starší, dokážeš si představit, co ty budeš dělat v těch dvaasedmdesáti?
Jestli budu jako táta, tak budu spokojený. Myslím si, že člověk už si asi nepotřebuje nic dokazovat a už je to o tom klidu a o tom spíš si užívat svojí rodiny. Já bych si přál, abych měl ten klid taky.
Celý rozhovor s Adamem Mišíkem a jeho otcem Vladimírem vznikl během natáčení pořadu Moje místa pro Televizi Seznam. Najdete ho v archivu na portálu www.televizeseznam.cz.
