Článek
„Nepředstavoval jsem si až takový rozsah uzavírek, když školy loni zavřely, a vůbec bych si nepomyslel, že to bude trvat tak dlouho. Ve žádném z našich scénářů nebyla taková možnost nikdy nadhozena,“ uvedl pro britský list The Guardian předseda pro vzdělávání Dětského fondu OSN (UNICEF) Robert Jenkins, podle kterého je situace nepředstavitelným narušením vzdělávání.
„Během vrcholu pandemie nebylo ve škole 1,6 miliardy dětí, o rok později jich částečným nebo úplným přerušením vzdělávání trpí 800 milionů,“ dodává Jenkins. „Je třeba si vzít ponaučení z mnoha lekcí a jednou z nich je i dopad, který prodloužené uzavření škol má na děti.“
Po celém světě je momentálně nejméně 90 zemí, kde jsou školy buď zavřené, nebo nabízejí kombinaci distanční a prezenční výuky. UNICEF ve spolupráci se Světovou bankou a Univerzitou Johnse Hopkinse navíc nově spustil web Covid-19 Global Education Recovery Tracker, na kterém situaci a její vývoj sleduje.
K březnu 2021 se k plné prezenční výuce vrátilo 51 zemí, distanční výuka však i nadále zůstává nejčastěji volenou možností. Jasně dominuje na území Blízkého východu a na severu Afriky, většinou prezenčně se naopak za přísných opatření již učí studenti ve východní Asii a v Tichomoří. Jižní a Střední Asie s Evropou pak stále spoléhají hlavně na hybridní výuku, v níž dochází ke střídání prezenční a distanční výuky.
Portál má poskytnout materiál odborníkům i politikům, kteří stojí za postupem v boji s covidem-19. Shromáždění a sledování dostupných údajů zároveň poskytne organizacím představu o tom, jak rozsáhlá podpora bude ve světě potřeba. „Musíme upřednostnit znovuotevření škol, včetně upřednostnění učitelů při vakcinaci proti koronaviru,“ uvádí Jenkins ve vyjádření zveřejněném na webu.
Práce místo úkolů
Podle humanitárních organizací však některé děti nečelí pouze ztrátě vědomostí, ale i narůstajícímu zneužívání a úpadku dětských práv. Zvyšuje se frekvence využívání dětské práce i počty dětských sňatků. Většinou k tomu dochází v oblastech, kde problém s přístupem ke vzdělávání existoval ještě před pandemií.
Zpráva neziskové organizace Save the Children například varuje, že mnoho libanonských dětí je kvůli finančním problémům rodin posíláno do práce, což by ve výsledku mohlo vést k tomu, že se již do školních lavic nevrátí. „Už nyní jsme svědky tragického dopadu této situace, kdy děti pracují v supermarketech či na farmách a dívky se musí vdávat,“ říká ve zveřejněné zprávě šéfka organizace pro oblast Libanonu Jennifer Mooreheadová.
Podobně na tom jsou i děti například v africké Ugandě, kde jsou školy zavřené od března minulého roku. Ke vzdělávání se dosud mohli vrátit pouze určití žáci, kterým se blíží zkoušky, zbytek studentů by se měl vrátit v nadcházejících měsících pomocí střídavého systému. Mezi nimi však nebudou tisíce dívek, které se v mezidobí musely vdát nebo otěhotněly.
Pandemie těžce zasáhla třeba i dívky v Afghánistánu, kde již před uzavřením škol byla míra předčasného ukončení školní docházky vysoká; do školy v zemi nechodilo přibližně 2,2 milionu z nich. Jedním z takových případů je například patnáctiletá Khatema, o jejímž příběhu informuje The Guardian a která se momentálně zotavuje z náročného porodu, během něhož přišla o dítě.
„Chtěla jsem, aby školu dokončila, ale nikdo mě neposlouchal,“ svěřila se matka dívky, podle které je Khatema z události ještě stále v šoku a zcela nerozumí tomu, co se vlastně stalo. O tom, že se dívka musí vdát, rozhodl její otec poté, co země během loňského března zavřela školy.
„Milovala jsem chození do školy. Zbýval mi jeden rok, čili to bylo hrozné, když mě požádali, abych odešla,“ cituje britský list samotnou Khatemu, které se v důsledku událostí stal manželem mnohem starší farmář. Otec se prý bál zahanbení rodiny, kdyby zůstala doma, dívka přitom chtěla jít v budoucnu na univerzitu. „Nikdo se mě nezeptal, jestli se chci vdát.“
Problémem je stále i vybavení žáků
Distanční výuka se během pandemie stala známým pojmem i řešením, ne vždy však úspěšným. Problémy hlásí zejména oblasti, kde je samotné připojení k internetu náročné, nebo ty, kde si rodiče nemohou dovolit jak internetové připojení, tak vybavení pro své ratolesti.
„Není to stejné, vidět učitele na obrazovce. Spojení navíc padá,“ říká dvanáctiletý Andrés z Kolumbie, který se na hodiny může připojit pouze díky telefonu rodičů. Jeho vesnice blízko hranic s Venezuelou navíc často čelí bouřkám, kvůli nimž je internet v oblasti nestabilní. Andrés má navíc diagnostikovánu spastickou paraplegii, která má mimo jiné na svědomí zhoršení jeho řeči a ztěžuje mu účast na hodinách i bez sekající se techniky.
Téma absence dostačujícího vybavení k výuce je ovšem problémem celosvětovým, a to i v České republice, kde může jít o sociálně slabší rodiny či případy samoživitelů, kteří vlivem pandemie přišli o práci. V reakci na situaci tak vzniklo několik sbírek, které si kladou za cíl takovým lidem pomoci.
Situace však někdy dochází až do takového bodu, kdy učitelé o žácích od uzavření škol neslyšeli. Jak Seznam Zprávy již informovaly ke konci března, jen v Česku bylo v té době asi 50 tisíc žáků, kteří se vzdělávali pouze formou zadávání úkolů, případně konzultací. O minimálně 10 tisících dětí pak neměli učitelé od jara zprávy žádné.
Stejnému problému čelí třeba i již zmiňovaná Kolumbie, kde mnozí učitelé na mnoho dětí nemohli za poslední rok nijak dohlížet. Ze strany různých organizací navíc panují obavy, zda žáci nejsou nuceni pracovat na plantážích či jestli se nestali členy různých ozbrojených skupin. „Mnoho dětí kvůli finančním problémům odpadlo. Ze čtyřiceti jeho spolužáků se jich stále účastní asi pětadvacet,“ říká Andrésova matka.
