Článek
Před 70 lety vrcholila vládní krize. V nekomunistických vládních stranách tehdejšího Československa se 19. února konala jednání, ze kterých vyplývala stále jednoznačnější rozhodnutí podat demisi svých ministrů. Únorový puč, jenž je dnes vnímán jako přechod k totalitě a sovětskému mocenskému bloku, vyvrcholil 25. února.
Česká republika si tak připomene 70 let od událostí z roku 1948. Jedno z takzvaných osmičkových výročí, která na tento rok připadají. „Konec demokracie v Československu, rozvrácení hospodářství. Země, jež byla v první desítce nejvyspělejších zemí světa, se propadla na nějaké 50. místo,“ říká někdejší šéf Ústavu pro studium totalitních režimů a bývalý ministr kultury Daniel Herman.
„Bylo tady nějakých 250 tisíc politicky motivovaných rozsudků, plus minus 2 miliony lidí tím byly přímo postiženy, 248 osob bylo popraveno, mezi nimi Milada Horáková, asi 5 až 7 tisíc lidí zemřelo ve věznicích, to jsou opravdu děsivá čísla,“ vypočítává důsledky únorového převratu Herman a dodává: „Demokracie není samozřejmostí. Od nějakých 60. let 19. století tady byla parlamentní demokracie, na kterou Československo navazovalo - a to bylo zničeno, demontováno.“
Zvláštností komunistického převratu v Československu bylo, že ve srovnání s obdobnými procesy v jiných státech východní Evropy proběhl za podpory velké části obyvatelstva. Specifikem byla výrazná orientace zahraniční politiky všech stran sdružených v Národní frontě na Sovětský svaz.
V čem se převrat nejvíc vymykal podle Daniela Hermana? Jak moc mu vadilo někdejší přízvisko „Vítězný únor“? Podívejte se v úvodním videu.
